Dejme si pozor, na kom se chce stát Česko závislé, varuje BIS

Konec roku je už tradičně obdobím, kdy se Bezpečnostní informační služba (BIS) může výsledky své práce pochlubit i veřejnosti. V úterý česká kontrarozvědka publikovala výroční zprávu za rok 2019, ve které upozornila na největší hrozby pro bezpečí v České republice.

Největším rizikem podle BIS byly nepřátelské aktivity cizích mocností na našem území, zejména pak ze strany Ruska a Číny, na což zpravodajci upozorňují již řadu let. K nejnáchylnějším oblastem z tohoto pohledu patří strategické projekty z oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií - konkrétně si lze představit dostavbu jaderné elektrárny Dukovany či budování komunikační 5G sítě.

V přehledu své práce za rok 2019 BIS monitorovala i dopady dění na Blízkém východě na českou bezpečnost. V tomto směru se podle poznatků zpravodajců mohlo v letech 2012 až 2017 do krizové oblasti vydat bojovat až pět lidí z Česka, kteří v důsledku bojů zemřeli. O dvou dalších zatím BIS nemá informace.

„Bezpečnostní informační služba získala během roku 2019 informace o smrti dalšího z dobrovolníků, kteří mezi lety 2012-2017 opustili ČR a vydali se bojovat do válečných oblastí na Blízkém východě. Je-li tato informace pravdivá, jedná se již o pátého zabitého bojovníka, který vycestoval z ČR. Další dva stále na území konfliktu v Sýrii zůstávali, o několika zbylých nezískala BIS aktuální informace,“ stojí ve zprávě.

Návrat dobrovolných bojovníků z válečné oblasti zpět do vlasti může zvýšit riziko radikalizace místní muslimské komunity. „V roce 2019 však BIS nezískala žádné informace o návratech bojovníků na území ČR a zároveň podle dostupných informací nikdo další z ČR do válečných zón neodcestoval. Ve srovnání s rokem 2018 zaznamenala BIS úbytek otevřeného sympatizování s tzv. Islámským státem mezi sunnitskými muslimy. Hlavní příčinou byla územní porážka islamistického chalífátu a s tím spojená ztráta jeho atraktivity,“ dodává BIS.

Klíčová část zprávy BIS se točí kolem strategických zakázek a toho, kdo o ně jeví zájem z problematických zemí.

O v úvodu zmíněné mnohamiliardové projekty v energetice a telekomunikacích mají zájem mimo jiné velké ruské firmy jako Rosatom, respektive čínská společnost Huawei.

„Z pohledu bezpečnosti ČR hodnotí BIS jako nežádoucí zejména potenciální závislost na dodavatelích pocházejících ze zemí, které aktivně působí proti ČR, jejím zájmům nebo jejím spojencům z NATO či EU,“ upozorňuje BIS.

Zpravodajci upozorňují, že společnosti z problematických zemí mohou působit v zájmu svých politických režimů. Mohou se dostat k citlivým informacím českého státu, nežádoucí je i závislost českých institucí na dalších dodávkách.

„Za problematické lze ve smyslu popsaných rizik považovat především subjekty pocházející ze zemí, kde má státní administrativa možnost prosazovat své zahraničněpolitické cíle bez ohledu na ekonomické zájmy tamních společností, a to i soukromých… Právě původ investora v zemi s autoritářskými rysy je totiž podobně jako u výše zmíněných projektů jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hodnocení rizikovosti konkrétní investice,“ stojí ve zprávě kontrarozvědky.

Významný prostor BIS ve své zprávě za rok 2019 věnovala aktivitám ruské a čínské moci. Ty však dle české kontrarozvědky volí rozdílný způsob práce.

„Rusko usiluje o destabilizaci a rozklad svých protihráčů, zatímco čínským cílem je vybudovat sinocentrickou globální komunitu, kde ostatní národy uznají legitimitu čínských zájmů a přiznají Číně respekt, který jí (dle čínského mínění) náleží,“ píše se v dokumentu.

Místem, kde České republice ze strany cizích států hrozí nebezpečí, je kybernetický prostor. „V tomto kontextu zaznamenala BIS i v roce 2019 další bezpečnostní incidenty spojené s aktivitami státních či státem podporovaných kyberšpionážních skupin, jako jsou Turla, Zebrocy, APT28 nebo APT15. Vedle výše uvedeného věnovala BIS okrajově pozornost i některým rizikovým aspektům činnosti vietnamské státní moci a jejím zájmům v ČR. Aktivity íránských zpravodajských služeb byly sledovány po linii boje proti terorismu,“ popisuje BIS.

Kybernetické útoky míří nejen na veřejné instituce a české úřady doma a v zahraničí, ale i na citlivé soukromé subjekty.

„V září 2019 získala BIS informaci o průniku pravděpodobně čínské kyberšpionážní skupiny do infrastruktury antivirové společnosti Avast. Na základě podnětu BIS začala firma extenzivně auditovat celou svou vnitřní síť a odhalila závažnou kompromitaci. Spolupráce s BIS umožnila společnosti Avast přijmout rozsáhlá bezpečnostní opatření a v konečném důsledku přispěla k ochraně dat uživatelů,“ popsali zpravodajci spolupráci s českou antivirovou firmou.

BIS má za to, že na území České republiky působí příslušníci a spolupracovníci řady ruských zpravodajských služeb. Odhalování jejich činnosti mnohdy komplikuje fakt, že jsou krytí diplomaticky.

Styl jejich práce podle BIS nemusí vždy fungovat na základě shora daných pokynů.

„Přechod od státem kontrolovaných či řízených aktivit k živelné nátlakové činnosti zapadá do vzorců ruských nekonvenčních praktik: představitel ruské státní moci dá najevo, co si přeje (což může být posíleno souběžnými manipulativními akcemi v informačním prostoru) a proxy aktéři mimo struktury ruské státní moci následně z vlastní iniciativy vykonají aktivity v souladu s předpokládanou vůlí či přáním ruské státní moci,“ popisuje BIS.

Takový způsob jednání - na základě vlastní iniciativy s možným cílem zalíbit se - má zejména psychologický podtext. „Zásadním psychologickým prvkem je v těchto situacích kolektivní přesvědčení proxy aktérů, že je třeba něco dělat. Scénář, kdy státní moc neprovádí vlastní činnost, zůstává v pozadí a různými cestami (PR, návodná prohlášení, propaganda atp.) volně inspiruje samostatné aktéry k možné akci, považuje BIS za rizikový, a to zvláště pokud by se počet takových iniciativních aktérů, jak z řad ruskojazyčné komunity, tak z řad českých občanů, v budoucnosti zvyšoval,“ míní zpravodajci české kontrarozvědky.

Podle nich hrají důležitou roli proruští aktivisté, což se projevilo například během dění kolem odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva. „Ve druhé polovině roku 2019 se dominantním tématem prokremelského spektra stal boj proti záměru vedení Prahy 6 odstranit sochu sovětského maršála I. S. Koněva. Do akcí, které následovaly po zakrytí sochy plachtou a kritice vedení Prahy 6 ze strany ruského velvyslanectví, se zapojilo široké spektrum aktivistů, kteří události využili k vlastní propagaci,“ popisuje BIS.

Neméně aktivní byli i čínští aktéři, ať už šlo o zpravodajce, diplomaty či příslušníky čínské komunistické strany. Jejich cílem bylo budovat o Číně v Česku pozitivní mínění a šířit čínskou propagandu prostřednictvím otevřeného i skrytého ovlivňování mediálního obsahu.

„Šíření pozitivních článků o ČLR mělo za cíl nejen budovat čínským aktivitám nakloněné prostředí a otevírat dveře pro čínskou expanzi, současně ale mělo působit i na čínské čtenáře, jelikož texty bývaly otiskovány v čínských periodikách a prezentovány jako názor českých zavedených médií, potažmo jako stanovisko celé ČR. Spolupráci mezi českými a čínskými médii často zajišťovali příslušníci ZS ČLR. Česká média se tak stávala nástrojem ZS ČLR k šíření čínského vlivu,“ upozorňuje kontrarozvědka.

Podle ní se čínští zpravodajci zaměřili v Česku i na specifické prostředí - akademickou půdu. „V rámci rozvoje spolupráce s ČLR byly vytvářeny projekty na výměnu studentů a vědeckých pracovníků, otevírání společných výzkumných center, na vzájemnou pomoc při vlastním vědeckém bádání apod. Čeští akademici dostávali četné pozvánky na školení, konference a setkání pořádaná v ČLR, která byla hrazena čínskou stranou,“ stojí ve výroční zprávě.

Odhalit akademicky „maskované“ čínské agenty není podle BIS snadné. „A to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že osoby s vazbou na zpravodajské služby ČLR obvykle bývají zkušenými badateli zaštítěnými významnými institucemi. Obecně lze konstatovat, že akademici, u nichž existuje podezření z vazeb na zpravodajské služby ČLR anebo byly tyto vazby potvrzeny, rozšiřují svoji vědeckou práci o sběr informací v oblastech zájmu zpravodajských služeb ČLR,“ varuje BIS.

Značně rizikové je pro tuzemskou bezpečnost šíření dezinformací a manipulativního zpravodajství, které podrývají důvěru v demokracii a právní stát. To vše může sloužit zájmům cizích mocností.

„Poté, co se v ČR v posledních několika letech vytvořila a etablovala poměrně stabilní dezinformační scéna složená z médií, která se prezentují jako nezávislá či alternativní, jsou stále častěji patrné pokusy jejích protagonistů o očištění od přívlastku dezinformační a legitimizaci jejich názorů skrze tradiční a zavedená média. Tyto aktivity lze interpretovat jako přirozenou součást širšího trendu, který lze popsat jako snahu posunout konspirační teorie, proruské narativy a protizápadní postoje z okraje mediálního spektra do jeho středu,“ konstatuje BIS.

Zvýšenou dezinformační aktivitu BIS zaznamenala kolem loňských evropských voleb. „BIS monitorovala možné snahy o nelegitimní ovlivňování výsledků voleb. Přestože v předvolebním období došlo k patrnému nárůstu zpravodajství obsahujícího tendenční narativy (zejména protiunijní, protimigrační či proruské), BIS nezískala žádné informace, které by svědčily o ohrožení integrity volebního procesu domácími aktéry ani ze strany cizí moci,“ dodává.

Nebezpečným jevem pro vývoj českého státu je nejen korupce a klientelismus, ale i nedbalost a neschopnost ve vedení institucí.

„V jejich důsledku pak stát nebo jím ovládané společnosti čelily únikům citlivých interních informací, nákupu nepotřebných nebo předražených služeb a zboží, vysokým nákladům z pozastavené ekonomické činnosti a nevýhodným prodejům či pronájmům majetku,“ upozorňuje BIS.

Služba upozornila na několik případů dlouhodobě budovaných vztahů mezi soukromým dodavatelem a veřejným zadavatelem, jejichž podstatou byly zejména osobní přátelské vazby mezi klíčovými osobami na obou stranách. V důsledku docházelo k přehlížení chyb dodavatele, neuplatňování sankcí či zvýhodňování prostřednictvím neveřejných informací.

Úplatky podle BIS přitom nedosahovaly astronomických výšek. „Obvyklé přitom bylo, že motivací zástupců státu nebyla zjevná korupce, ale snaha zjednodušit si pracovní situaci a nevystavovat se například riziku potíží s novým, neosvědčeným dodavatelem. Pokud pak ze strany zástupců státu docházelo k přijetí korupčního plnění, byly přijímané materiální výhody často poměrně nevýznamné a zcela nesrovnatelné s objemem obchodního plnění, příjemcům však poskytovaly určitý pocit výlučnosti,“ píše se ve zprávě.