Článek
Nejlepší příležitost k míru za generaci. Tak nazval mírovou dohodu s Tálibánem, kterou v únoru 2020 podepsal Donald Trump, tehdy úřadující ministr zahraničí Mike Pompeo. Sám bývalý prezident USA byl optimistický a předpovídal záležitosti úspěšný konec. Podle dohody mělo do 1. května 2021 dojít ke stažení amerických vojsk z Afghánistánu.
O osmnáct měsíců a jeden Tálibánem opět ovládaný stát později právě tuto dohodu používá stávající hlava USA jako argument na svou obranu. Joe Biden se s její pomocí snaží setřást alespoň část jemu připisované viny za to, jak se situace v Afghánistánu vyvinula poté, co ze země stáhl většinu amerických vojáků.
„Volba, kterou jsem jako váš prezident musel učinit, byla buď pokračovat v dohodě, nebo se připravit jít zpátky do bojů s Tálibánem,“ sdělil Biden během pondělního mimořádného projevu k veřejnosti. „Po 1. květnu by nebylo žádné příměří, žádná dohoda by nechránila naše síly.“
Biden na to, že při nástupu do funkce po Trumpovi zdědil dohodu, která Tálibánu umožnila získat největší vojenskou sílu od roku 2001, upozorňoval již v sobotu. Jak ale podotýká agentura AP, v této své obraně může zajít jen do určitých mezí. Dohoda totiž měla únikovou doložku, podle které USA mohly od dohody odstoupit, kdyby mírové rozhovory selhaly. Tak se totiž opravdu stalo, Biden ovšem jen posunul termín pro stažení vojáků.
„Pokud si myslel, že dohoda byla špatná, mohl znovu vyjednávat. Měl k tomu spoustu příležitostí,“ cituje AP Chrise Millera, úřadujícího ministra obrany v posledních měsících Trumpovy administrativy. Ten je popuzen představou, že by dohoda Bidena nějak svazovala.
Opětovné vyjednávání by pro Bidena ale bylo obtížné a vliv, který by během něj měl, by nebyl tak velký. Stejně jako Trump chtěl americké vojáky z Afghánistánu dostat a odstoupení od dohody by to neumožnilo. Biden je navíc už čtvrtým americkým prezidentem, který výzvám v Afghánistánu čelí, a dlouhodobě trval na tom, že nejdelší americkou válku nepředá svému nástupci.
Tálibán v zemi převzal moc rychleji, než jak Bidenova, tak Trumpova administrativa předpokládaly. Kvůli vývoji situace tak vyvstaly otázky, zda podmínky dohody opravdu měly potenciál dostatečně chránit Afghánce po stažení amerických jednotek. Dohoda už v počátcích vyžadovala jistou důvěru v islamistické hnutí jakožto mírového partnera.
„Dohoda z Dauhá byla velmi slabou dohodou a USA měly od Tálibánu získat více ústupků,“ cituje AP Lisu Curtisovou, afghánskou expertku, která během Trumpovy éry pracovala jako vrchní ředitelka Národní bezpečnostní rady pro jižní a střední Asii. Domněnku, že Tálibán má zájem o trvalý mír, nazvala zbožným přáním.
Spojené státy podle dohody měly do 14 měsíců stáhnout z afghánského území všechny své vojáky, několik tisíc z nich přitom již během prvních tří až čtyř měsíců od únorového podpisu dokumentu. Pro Tálibán dohoda znamenala přijetí různých závazků v rámci prevence terorismu.
K těm patřilo například zřeknutí se Al-Káidy a zabránění této teroristické organizaci používat afghánskou půdu k plánování útoků na USA nebo jejich spojence. Ačkoli dohoda zavázala Tálibán zastavit všechny útoky na americké a koaliční síly, výslovně po nich nepožadovala vyhoštění Al-Káidy nebo zastavení útoků na afghánskou armádu či útoky s cílem převzít kontrolu nad tamními městy a jinými obydlenými oblastmi.
Podle Curtisové tak dohoda byla nevyvážená ve prospěch islamistického hnutí. Američtí představitelé ovšem již tehdy avizovali, že dohoda je založena na kompromisech. USA tak neměly povinnost vojáky stáhnout, pokud by se Tálibán s afghánskou vládou nebyly schopny dohodnout nebo pokud by Tálibán v průběhu tohoto vyjednávání ukázal, že nejedná v dobré víře.
Vyjednávání měla začít během měsíce od podepsání mírové dohody, byla ale odložena kvůli neshodám mezi Tálibánem a afghánskou vládou o propuštění vězňů. V době, kdy Biden oznámil své rozhodnutí o stažení vojáků, jednání stále nevedla k žádnému výsledku.
Podle Millera šlo o „správný přístup“, který byl nutný pro donucení Ghaního k jednání. Mírová dohoda totiž měla být první fází procesu, přičemž v té další měly USA využít své páky k tomu, aby afghánský prezident vyjednal dohodu o sdílení moci s Tálibánem.
S odstupem času je ale například Curtisová toho názoru, že USA neměly do mírového jednání vstupovat, pokud nebyly připraveny zastupovat zájmy afghánských lídrů a tamního lidu. „Bylo to neférové vyjednávání, protože nikdo nedohlížel na zájmy afghánské vlády.“
