Článek
S trochou přehánění patřila rodu Lichtenštejnů půlka Moravy. O rozsáhlá panství přišli už prvorepublikovou pozemkovou reformou, ale stále jim podstatná část majetku zůstala, dokud na ně nedopadly Benešovy dekrety. Dodnes běží spory o unikátní skvosty, jako jsou zámky Valtice a Lednice nebo hrad Šternberk. Aktuálně, jak Seznam popsal, stát prohrál spor, který panovnickému rodu z malinkého státečku mezi Švýcarskem a Rakouskem může pomoci ve sporech o mnohamiliardový majetek. „Pořád platí, že se chceme dohodnout politicky,“ říká v rozhovoru pro Seznam korunní princ Alois z Lichtenštejna.
Jeho předci v minulosti výrazně přispěli k tomu, jak Česká republika dnes vypadá. Formovali krajinu, budovali vodohospodářská díla i majestátní zámky. Korunní princ se rád vrací na Moravu, kterou slavný šlechtický rod bral skoro osm set let jako svůj druhý domov. Cesty se rozdělily v roce 1945, kdy na ně dopadly Benešovy dekrety. Lichtenštejnové byli označeni za Němce, přestože se k této národnosti nikdy nehlásili. „Rádi bychom toto neuzavřené téma vyřešili politickými jednáními,“ řekl princ Alois pro Seznam v Brně.
Politické řešení zatím obě země nenašly, a tak rod čeká na několik klíčových rozhodnutí českých soudů. Lichtenštejnové žádají o navrácení jen části majetku, netýká se to pozemků či budov, které připadly obcím nebo školám.
Na Mendelově univerzitě Alois minulý týden převzal zlatou medaili. Bylo to poprvé ve staleté historii, kdy škola takto významnou cenu udělila. „Moc za ni děkuji. Beru to jako ocenění rodině, která po staletí přispívala k rozvoji zemědělství a lesnictví v českých zemích, obzvláště na Moravě,“ řekl jednapadesátiletý šlechtic.
Dovolte mi na začátek jednu osobnější otázku. Jak vám a vaší rodině chybí Morava?
Byl to náš domov skoro osm set let. Rádi se vracíme a navštěvujeme památky, obzvláště máme rádi Lednicko-Valtický areál, který vytvořili naši předci. Jsme vždycky hrdí na tuto část naší společné historie. V Lichtenštejnsku máme sídlo, pocházíme odsud, ale Moravu jsme vždycky brali jako druhý domov.
Čekají vás důležitá soudní rozhodnutí, třeba ohledně 600 hektarů lesů u Říčan. Případ už dva roky leží na Ústavním soudu. Když vyhrajete, jak to podle vás ovlivní další soudy mezi českými institucemi a Lichtenštejny?
Samozřejmě to záleží na výsledku. Naše rodina nikdy nechtěla jít cestou soudních sporů. Chtěli jsme otázku nevyřešených majetků v Česku řešit politickou cestou. Myslím, že je to daleko přínosnější, jak teď vidíme při obnovení spolupráce s univerzitou.
Jsem přesvědčený, že když u soudu uspějeme, může to přispět k přínosnému politickému jednání mezi oběma zeměmi. Doufám, že toto otevřené téma společně překonáme. Sám jsem zvědavý, jak se to všechno v budoucnu vyvine.
Přehledně: Co chtějí a nechtějí vrátit Lichtenštejnové
Okres Břeclav.
Okres Hodonín.
Okres Brno-město.
Okres Brno-venkov.
Okres Blansko.
Okres Vyškov.
Zlínský kraj.
Moravskoslezský kraj.
Okres Olomouc.
Okres Prostějov.
Okres Šumperk.
Okres Jeseník.
Pardubický kraj.
Středočeský kraj.
Hlavní město Praha.
Okres Česká Lípa.
Okres Děčín.
Jihočeský kraj.
Jak byste mohli s Mendelovou univerzitou dál spolupracovat?
Hodně se věnujeme lesnictví a zemědělství. Máme pozemky v Rakousku, kde můžeme předávat své zkušenosti, ale také ve Spojených státech, Jižní Americe nebo Asii.
Asi nejpalčivější je otázka lesnictví a sucha. Také v některých částech Rakouska a Německa se pereme s lýkožroutem. Můžeme si předávat vzájemné přístupy a zkušenosti tak, abychom ten boj vyhráli.
V lese je velmi důležitá půda. Pokud chcete mít z lesa nějaký užitek, musíte tam mít také druhy stromů, které v půdě uchovávají živiny. Je to jako v zemědělství. Pokud pěstujete několik let po sobě jen kukuřici, dostanete se do problémů a zničíte půdu. A když máte v lese stále stejné stromy, půda se vyčerpá a ony jsou slabší.
Jaký náhled vůbec máte na hospodaření v krajině?
Naše rodina vždycky kombinovala dva základní přístupy, tradiční a inovativní. Vždycky jsme deklarovali, že věda není důležitá jen pro úspěšné podnikání, ale také pro obecný rozvoj společnosti. Vždycky jsme ji brali jako součást našich filantropických aktivit. Bohužel v roce 1945 se spolupráce s univerzitou úplně přerušila. Jsem moc rád, že jsme ji teď obnovili, a důkazem je třeba účast bratra na agrolesnickém semináři.
Po léta se snažíme o stabilní lesnictví. Snažíme se dávat dohromady sociální, ekonomickou i ekologickou stránku věci. Věřím, že toto je další krok k navázání úspěšné spolupráce, která se bude dál rozvíjet.
