Článek
Lež, úplatky, nesplněná touha po moci. To jsou podle představitele Chlestakova důvody, proč je Gogolův Revizor z roku 1836 pořád aktuální. Bez ohledu na to, že režisér Juraj Deák v nové inscenaci Divadla na Vinohradech nechal Aleše Procházku coby hejtmana v nejchvástavějším projevu bezskrupulózního funkcionáře obléct do červených trenýrek a do textu propašoval výrok „všetci kradnú“.
„Proč se nevyjádřit k aktuální situaci? Dostali jsme to už takhle v textu, diskutovali jsme o tom a nevadilo nám to. Jsou to interní vtípky. Ale když někdo uvidí záznam po deseti letech, už nebude vědět, na co to má narážet,“ myslí si Ondřej Brousek.
Má zásadu, že o politice se doma nemluví. Má s tím totiž z dětství špatné zkušenosti. Zatímco rodina dědečka Otakara Brouska staršího měla protisocialistické postoje, druhý dědeček, představitel Strakonického dudáka Josef Mixa, byl komunistický funkcionář.
„Táta se s ním hádal, zkazilo mi to v dětství nedělní obědy. Já teď Vladimíra Remka považuji za dědečka mých dětí, nebavíme se o politice,“ vysvětluje, jak přistupuje ke svému tchánovi, bývalému komunistickému europoslanci a velvyslanci v Moskvě.
S dědečkem Josefem Mixou trávil Ondřej spoustu času, přesto si nevybavuje, jak před dvaceti přijal jeho účinkování v dnes kultovním filmu Pelíšky. „Bylo mi sedmnáct, netušil jsem, že vzniká něco, na co se lidi budou koukat pořád,“ vzpomíná představitel „máničky“ Eliena.
Proč dnes téměř ve filmech nehraje? Co ho baví na divadle? Jak se ve skládání a aranžování hudby může prosadit člověk, který hru na klavír absolvoval „jen“ v základní umělecké škole a na soukromých hodinách? Nakolik při atraktivním souboji klavírů s Ondřejem Brzobohatým improvizují? A proč pořád hraje s kapelou Monkey Business?
Nejen na tyto otázky najdete odpověď ve videu v úvodu článku.
