Dát úředníkům auta? A komu pronajmout kantýnu? Smlouva nového ministra přinesla byznys advokátům

Na konci ledna roku 2008 řešili na Ministerstvu dopravy problém: úřad chtěl některým vysokým úředníkům přidělit služební auta. Tak, aby s nimi ale mohli jezdit i soukromě. A nastala otázka: Je to vůbec podle zákona možné?

Odpověď měly dát advokátní kanceláře, s nimiž nedlouho předtím ministerstvo vedené Alešem Řebíčkem z ODS podepsalo smlouvu. Počítala s tím, že externí právníci si mohou vydělat až 450 milionů. Hodinová sazba se pohybovala od 3500 do 4800 korun.

Za ministerstvo tuhle „právnickou megazakázku“ podepsal Vladimír Kremlík, nyní nastupující ministr dopravy ve vládě premiéra Andreje Babiše (ANO), jehož jmenování čerstvě ohlásil prezident Miloš Zeman na poslední den dubna.

Před více než deseti lety tehdy prakticky neznámý státní úředník Kremlík pracoval na Řebíčkově ministerstvu jako šéf správní sekce. A z titulu funkce na něj „spadlo” stvrdit tuto – jak později ukázaly další události – značně spornou smlouvu.

Tendr na právní služby vypsalo ministerstvo v roce 2007 a zvítězila v něm čtyřka Weil, Gotshal & Manges; Jansta, Kostka & spol., AK Kříž Bělina a AK Hartman, Jelínek, Fráněk a partneři.

Seznam má přehled objednávek na konkrétní právní činnosti, které v dalších měsících a letech ministerstvo těmto advokátům posílalo.

Bylo to například zastupování ve sporech s ekology napadajícími stavby dálnic. Ale také práce, u níž napadne: Proč je vlastně dělali dobře placení advokáti zvenčí, když v té době na úřadu pracovalo 100 lidí s právnickým titulem?

Například už zmíněný problém se služebními vozy. Měli je dostat mimo jiné vrchní ředitelé ekonomiky, silniční dopravy a krizového řízení. A s nimi i šéf kabinetu ministra. „Funkce, které tito zaměstnanci zastávají, vyžadují nepřetržitou připravenost a pohotovost,“ stojí ve smlouvě na zhodnocení, jestli je záměr na přidělení nových škodovek v pořádku.

Z dokumentů nelze vyčíst, kolik času nad touto zakázku externí advokáti strávili. Každopádně řešili něco, co je běžné ve státní správě i ve firmách: zaměstnanec jezdí služebním autem i na privátní cesty s tím, že si soukromé cesty zaplatí a navrch se mu zvedá základ daně o jedno procento z pořizovací ceny auta.

Systém na ministerstvu fungoval tak, že dnešní kandidát na šéfa resortu dopravy Kremlík podepsal rámcovou smlouvu, kde se stanovují základní pravidla pro spolupráci s advokáty. Ti vzešli z výběrového řízení. A konkrétní práce si pak už objednávali ministerští náměstci. Je tedy pravda, že se to už odehrávalo mimo Kremlíkův vliv.

„Vše proběhlo podle zákona o veřejných zakázkách a soutěž nebyla nikdy nikým zpochybněna,“ řekl Kremlík pro pondělní Hospodářské noviny. V úterý Kremlík po jednání s Milošem Zemanem označil nyní zveřejněné informace o smlouvách s právníky za „útoky“.

„Pan prezident mi řekl: Na to si, nový pane ministře, budete muset zvyknout,“ uvedl v Lánech Kremlík.

V dalších případech zase advokáti psali konkrétní správní rozhodnutí, které se jinak připravuje na úřadech. Ze smluv vyplývá, že šlo o 85 správních řízení, kdy někdo na ministerstvu brojil proti uložené pokutě. A advokáti chystali také „na klíč“ některé zakázky, včetně těch menších – například z oblasti bezpečnosti provozu.

Ministerstvo takhle přes externí advokáty hledalo dodavatele propagačních předmětů za 16 milionů nebo dodavatele „road show“, na níž hasiči nebo pozůstalí po obětech autonehod měli lidem vyprávět o svých zkušenostech.

Advokáti připravili také vše kolem pronájmu ministerské jídelny novému provozovateli, psali i vyhlášky ohledně bodového systému nebo dálničního mýta. V jednom případě kontrolovali vyšetřování letecké nehody „zkušebního pilota Ing. Pospíšila“.

Ministr Řebíček i někteří z vybraných advokátů tehdy vysvětlovali, že pro úřad je to výhodná spolupráce. Protože profesionální advokátní kancelář dokáže ve složitých sporech o trasy dálnic lépe čelit dobře připraveným ekologickým organizacím. Případně správně napsat výběrové řízení tak, aby se neúspěšným uchazečům těžko napadalo.

„Velká výběrová řízení jsou náročné texty, kde každé slovo má svou váhu, ne jako v novinách,“ tvrdil tehdy exministr Řebíček. „Je to, jako kdyby se chtěl obvodní doktor poměřovat se špičkovým chirurgem,“ vysvětloval Karel Muzikář z kanceláře Weil, Gotshal & Manges, proč některé činnosti nemůžou dělat zaměstnanci úřadu.

Jenže jak se pak ukázalo, budoucí ministr Kremlík otevřel touto smlouvou advokátům dveře do byznysu, který se týkal i drobností, jež si běžně úřad řeší sám. Jako jsou třeba právě vyhlášky a malé tendry. I když ze smluv je možné skutečně vyčíst, že advokáti řešili i velké majetkové spory v zahraničí, spory s dopravci o odškodnění kvůli nesplavněnému Labi nebo kontrolovali projekty z evropských dotací.

Když po několika letech od Řebíčkova odchodu analyzoval náklady na právníky Nejvyšší kontrolní úřad, došel k závěru, že advokáti dělali i takové práce, které by zvládli interní právníci státu.

Advokáti museli být na druhou stranu podle smlouvy k dispozici deset a půl hodiny denně, připraveni k osobní schůzce v centru Prahy do 20 minut po telefonátu z ministerstva. Jednoduchý dopis jim podle sazebníku měl zabrat nanejvýš čtyři hodiny, jednoduchá smlouva osm hodin a zpracování komplexní smlouvy čtyři dny.

Další objednávky zarazil v roce 2009 Vít Bárta z Věcí veřejných, nový ministr dopravy Nečasovy vlády. V té době už ministerstvo utratilo 299 milionů.