Článek
Kolem klidné vilky ve svahu starého Barrandova, známého převážně jako čtvrť prvorepublikové smetánky a filmařů, se odehrává v posledních letech bolestný spor mezi vedením domova pro mentálně postižené a dárci, kteří před lety pomohli ústavu vzniknout.
Rozpor vykrystalizoval na zdánlivé drobnosti – „Domov Dana“ se přejmenoval po 23 letech na „Sedmibarevno“.
„Je to nemorální,“ zlobí se Eva Pošová, jejíž rodina darovala po revoluci pozemek, kde domov stojí, a jehož hodnota byla v době přejmenování podle znaleckého posudku přes pět milionů korun. Pošová navíc dodává, že změna jména výrazně uškodila psychickému stavu její matky, která během letošního roku zemřela.
„Obtížně zvládala především zvýšenou psychosociální zátěž plynoucí z neadekvátního přístupu zařízení Domov Dana později přejmenovaného na Sedmibarevno,“ stojí v lékařské zprávě matky paní Pošové, kterou má redakce k dispozici.
Ředitelka Sedmibarevna Jana Plíšková, za jejíhož působení k přejmenování došlo, se brání, že změna názvu byla nutná. „I když si uvědomím, že je to hodně křehké, tak jsme k tomu měli důvody a já osobně se v tom necítím provinile,“ řekla Seznam Zprávám. Poukazuje na to, že celý spor má hlubší, osobnější kořeny, které nechce zveřejňovat. Dodává, že celý spor se dostal až před obvodní soud, kde Eva Pošová podala žalobu, že Sedmibarevno nahradilo v péči o její sestru Domov Dana. A ve sporu neuspěla.
Výjimečný dar
Původní název – Domov Dana – nesl jméno po jedné ze současných obyvatelek domova Daně Petráňové. Ta je sestrou dárkyně Evy Pošové a byla jedním z hlavních impulzů, proč služba pro mentálně postižené na starém Barrandově vznikla.
Eva Pošová s rodinou se krátce po revoluci rozhodla pro nevídaný krok – darovali část pozemku na zahradě svého rodinného domu Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, které v místě postavilo dům určený pro péči o mentálně postižené dívky.
„Rodiče si uvědomili, že stárnou a na Danu nebudou stačit. Tak to zařídili tak, aby ji měli v těsné blízkosti,“ popisuje Eva Pošová.
Přes zahradu. V horní části fotografie je vidět původní vila. Domov vznikl na zahradě, aby měli rodiče dceru na očích.
V darovací smlouvě si rodina vytyčila dvě podmínky: že se vzniklý domov bude o Danu doživotně starat a že bude domov sloužit výhradně pro mentálně postižené ženy. Třetí podmínka zůstala jen ve formě přání, které nebylo písemně zapsané – domov ponese jméno po jejich dceři.
„Rodiče nenapadlo, že si to musí dávat do smlouvy, nenapadlo by je, že domov někdo přejmenuje,“ vysvětluje Eva Pošová, podle které celý domov vznikl jen kvůli její sestře.
Na ovlivnění názvu domova nemá ovšem podle darovací smlouvy nárok.
Potřebná změna
Současné vedení domova vysvětluje, že z jejich pohledu šlo o nutnou změnu. Nový název má více vystihovat, že jde o profesionální a moderní službu.
Ke změně se rozhodli, když nový občanský zákoník vyžadoval formálně předělání právní formy na zapsaný ústav.
„Do názvu jsme víc chtěli posunout tu službu. To, že problémy řešíme každý den, sedm dní v týdnu. V té době v domě bydlelo sedm žen a snažili jsme se, aby ta služba byla individuálně pro každou z nich,“ vysvětluje ředitelka Jana Plíšková, jakou symboliku skrývá nový název Sedmibarevno.
Připouští, že věděla, že se přejmenování rodiny dárců dotkne. „Přijde mi, že služba byla hodně let ovlivňovaná tím, že se to přizpůsobovalo potřebám dárce. Činu od rodiny si považujeme, ale je to jedna část věci. A když máme dělat tu službu profesionálně, tak k tomu musíme mít prostor,“ líčí ředitelka, která upozorňuje, že rodina dala k dispozici pozemek a Sdružení pro pomoc mentálně postiženým zase financovalo stavbu. A dodává, že neshody s rodinou dárců byly dlouhodobějšího charakteru.
„Člověk, co do toho nevidí, tak mu to může připadat necitlivé. Tomu rozumím, ale měli jsme k tomu oprávněné důvody,“ tvrdí Jana Plíšková. Důvody ale odmítá dál rozebírat s tím, že jde o osobní a citlivé detaily.
O přejmenování domova, tak, aby se v něm opět objevilo jméno Dana, ovšem v Sedmibarevnu neuvažují - nemají k tomu prý důvod.
