Darovali krev a postavili stadion. Union Berlín je vášní jedinečných fanoušků

Union Berlín, účastník německé Bundesligy, byl v nedávné historii hned několikrát zachráněn svými fanoušky před absolutní zkázou. Ještě před 15 lety hrál Union až čtvrtou nejvyšší německou ligu a za obří pomoci příznivců odrážel jeden malér za druhým. Klub „Eiserne“, tedy železných, se během své existence stal díky jedinečnému propojení s místní komunitou srdeční záležitostí mnohých Berlíňanů.

Metropole ve fotbalově silných zemích jsou obvykle i domovem věhlasných klubů. V Londýně sídlí Arsenal, Chelsea a Tottenham, v Madridu se o žezlo perou Real a Atlético, v Římě AS a Lazio, v Paříži dynamicky vyrostl PSG, v Praze máme Spartu, Slavii či Bohemians.

A pak je tu Berlín. Velkoměsto, které aktuálně nabízí celkem 14 různých klubů napříč německou fotbalovou pyramidou, ale přesto od sjednocení východní Oberligy se západní Bundesligou nikdy nedokázalo vyprodukovat jediné mužstvo, které by dobylo domácí scénu. Žádný klub z německé metropole ještě také nikdy neokusil atmosféru finálového večera v evropských pohárech. Union Berlín se vrací do pohárové Evropy po 20 letech a nehodlá být do počtu.

Železná víra

Původní fotbalový klub, ze kterého Union Berlín historicky vychází, byl založen roku 1906 pod názvem FC Olympia 06 Oberschöneweide. Union se zrodil v roce 1966, tedy pět let poté, co byla postavena Berlínská zeď přetínající hlavní město na dvě části. V témže roce bylo založeno konkurenční Dynamo, které se posléze stalo i nejúspěšnějším mužstvem Německé demokratické republiky. Mezi lety 1979 a 1988 nedokázal žádný tým z východního Německa sesadit režimem podporované Dynamo z mistrovského trůnu.

Zatímco Dynamo těžilo z nepřehlédnutelné podpory východoněmeckých politiků, „železný“ Union, který byl založen chudší společenskou vrstvou, přinesl i v rámci NDR pro mnohé schůdnou alternativu. Převážně mezi mladou generací se Union záhy prosadil jako ideální útočiště, kde si na své přišli zejména vybočující rebelové. Na domácí utkání se ovšem scházeli lidé nejrůznějších názorů, kteří v jádru svého přesvědčení jednohlasně odsuzovali nesvobodný režim. Během zápasů se například u přímých kopů s oblibou skandovalo důvtipné heslo „pryč se zdí“.

„Fandové jsou na svůj původ hrdí. Během studené války nás spojovala silně zakořeněná nenávist vůči režimu. Nebyla to vyloženě politická opozice, ale pro lidi, kteří se chtěli aspoň na chvíli cítit svobodně, byly domácí zápasy Unionu jako stvořené. Na ulicích utvářeli fanoušci spontánně taková pokojná hnutí. Pro nás se stal z Unionu klub, který skutečně reprezentoval určitou komunitu,“ říká jeden z dlouholetých fanoušků klubu v dokumentu pro BBC. Jeho jméno bohužel dokument neuvádí.

Po pádu komunismu, stržení Berlínské zdi a znovusjednocení Německa mohl Union začít snít o účasti v celostátní Bundeslize, což se mu po třiceti letech nakonec i podařilo. Dlužno dodat, že bez významné podpory věrných příznivců by k tomu nejspíš nikdy nedošlo.

Na počátku 90. let mohl Union na základě svých výsledků ve třetí nejvyšší soutěži hned několikrát postoupit, ale pro žalostné finanční zázemí mu krok o patro výš ještě nebyl souzen. Uskutečnil se až v roce 2001, kdy se Unionu kromě postupu podařilo doputovat až do finále domácího poháru, kde podlehl 0:2 Schalke.

Jenže po třech sezónách strávených ve druhé Bundeslize Union sestoupil, což roztočilo spirálu existenčních problémů. Kvůli nedostatku finančních prostředků to chvíli vypadalo na tragický zánik klubu, ale právě tady svou srdcovou záležitost zachránili ti nejzarytější příznivci. Věrní fanoušci neváhali pomoct vším, čím mohli.

„My nejsme žádní boháči. Ale všem nám koluje v těle krev, kterou můžeme darovat. To jsme udělali a získali tak potřebné prostředky pro milovaný klub. To byl z naší strany hodně silný vzkaz poukazující na to, jak moc nám na budoucnosti Unionu záleží a co všechno dokážeme obětovat pro svůj klub,“ popisoval fanoušek Unionu hrdinský čin v rámci kampaně „Krvácíme pro Union“.

V roce 2008 cílil Union na postup do druhé Bundesligy, kterou by ale na svém chátrajícím stadionu kvůli technickým regulím hrát nemohl. Fanoušci nelenili a doslova vlastníma rukama zrekonstruovali stadion do přijatelnější podoby. Uvádí se, že celkem se 2300 příznivců Unionu dobrovolně přičinilo a různými manuálními pracemi při přestavbě pomohlo. Lidé nový domov svému klubu jednoduše postavili. Hráči na to zareagovali vytouženým postupem zpět do druhé Bundesligy.

„Podle mě absolutně nikdo neočekával cokoliv od klubu nazpět. Cítili jsme vlastní odpovědnost za Union a chtěli jsme přirozeně pomoct. Děláme tu věci jinak, společně. Klub nefunguje na bázi separovaných jednotek. Union je skutečně takovým sdružením všech fanoušků, hráčů, trenérů, sousedů, mladých, starých, zdravých a nemocných,“ přibližuje mentalitu místní komunity dlouholetý fanoušek Unionu v dokumentu BBC.

Christopher Lenz, bývalý hráč Unionu Berlín, poznal kulturu pěti profesionálních německých klubů, ale nic takového jako v Unionu jinde nezažil.

„Hrál jsem už na různých místech v rámci profesionálních soutěží v Německu, ale tady je vztah mezi fanoušky a hráči opravdu speciální. To pouto je vzácné. Fanoušci jsou si s námi nesmírně blízcí, máme tu pravidelně společné grilovačky a nejrůznější akce. Všechno tu prožíváme společně,“ chválil unikátní atmosféru v klubu krajní bek Christopher Lenz.

Lepší zítřky

Unionu se nakonec podařilo v sezoně 2018/19 senzačně postoupit do Bundesligy. Co bylo společným snem místních fanoušků od pádu Berlínské zdi, to se stalo v létě roku 2019 skutečností. Před úvodním domácím duelem proti RB Lipsku mávali místní fanoušci v ochozech stovkami plakátů s fotografiemi zesnulých příznivců Unionu, aby mohli aspoň symbolicky s klubem prožít jeho vysněnou premiéru mezi elitou.

Urs Fischer, současný kouč Unionu Berlín, si pouto mezi hráči a fanoušky nemůže vynachválit.

„Je tu nastolena naprosto jedinečná kultura. I na fotbalové poměry zde panuje zcela nezaměnitelná atmosféra. Naši fanoušci utváří úžasnou komunitu, která ctí dobré hodnoty. Union je jejich klubem. To cítíte na každém kroku. Fanoušci jsou pro Union vším a vedení klubu to se vší vážností reflektuje,“ říká Fischer.

Byť premiérovou sezonu v Bundeslize začali domácím debaklem od nadupaného Lipska 0:4, záhy dokázali porazit věhlasnou Borussii Dortmund a skončili nakonec jedenáctí.

V uplynulé sezoně vybojovali hráči Unionu ve vysoké konkurenci Bundesligy úctyhodné sedmé místo, čímž se kvalifikovali do boje o evropské poháry.

„Je to typický bundesligový tým. Za poslední dva roky s nimi máme zkušenosti, ať to byl Leverkusen nebo Borussia Dortmund. Union si loni v Bundeslize zajistil účast v Evropě, což hovoří samo za sebe v té soutěži. Jsou sehraní a organizovaní, hlavně velice pracovití. Je to tým, který je silný ve středu hřiště, po zisku míče vyráží do protiútoku. Nahoře mají dva vysoké, ale typologicky odlišné útočníky. Musíme si dát pozor na ztráty míče ve středu hrací plochy a na protiútoky soupeře,“ vyjádřil se slávistický trenér Jindřich Trpišovský.

Slavia vyzve Union Berlín dnes večer v 18:45 ve skupinové fázi premiérového ročníku Evropské konferenční ligy. Utkání vysílá Sport 2.