Článek
Letos 19 miliard korun a příští rok dalších 10 miliard korun. To je nový odhad Ministerstva financí toho, o kolik peněz by si mohly firmy říct a o kolik by mohl přijít státní rozpočet v rámci takzvaného „loss carryback“. Jde o možnost uplatnit si letošní (koronavirovou) ztrátu do daní za rok 2018 a 2019, které se brzo budou odevzdávat.
Poslaneckou sněmovnou nakonec minulý týden prošlo omezení, že v rámci loss carryback lze žádat maximálně o 30 milionů korun. A právě toto omezení také snížilo odhad dopadu na státní rozpočet z 43 miliard korun za následující dva roky na 29 miliard korun.
„Tyto dopady jsou kalkulovány modelem vycházejícím z propadu zisků společností v minulé hospodářské krizi při zohlednění odhadované výše propadu v současné situaci,“ vysvětluje Jakub Vintrlík z tiskového oddělení Ministerstva financí.
Ekonomové přitom dál kritizují loss carryback jako nebezpečný nástroj, o kterém mluví jako o „dárku pro velké firmy“.
Výhrad mají experti celou řadu – od toho, že 30milionový limit je příliš vysoký, přes to, že tento nástroj opět bere peníze i městům a krajům, až po to, že to bude motivovat firmy k vytváření ztrát.
Další rána pro obce
Například sociolog Daniel Prokop, který byl podepsaný pod varováním ekonomů a členů Ekonomického poradního týmu při Ústředním krizovém štábu, upozorňoval už minulý týden, že část nákladů opět ponesou obce.
Konkrétně z daně z příjmů právnických osob plyne obcím bezmála čtvrtinový podíl. Podle nového odhadu bude obce stát loss carryback letos 4,48 miliardy korun a v příštím roce dalších 2,36 miliardy.
„Je to odhad, a když to bude dvakrát tolik, tak to bude dvakrát tolik i pro obce,“ konstatuje Petr Janský, ekonom z Institutu ekonomických studí na Univerzitě Karlově, který propočítává dopady vládních opatření na veřejný rozpočet a obce.
Podle něj jsou na případné výpadky v příjmech obce hůře připravené a mají méně možností, jak reagovat a případné problémy řešit. A dodává, že jestli Ministerstvo financí vychází z předchozí hospodářské krize, tak může dojít ke zkreslení vzhledem k tomu, že si tehdy firmy daňové ztráty takto zpětně neodčítaly.
Ministerstvo financí reaguje, že jde jen o dočasnou ztrátu, která bude vynahrazená v následujících letech, kdy se aktuální daňový výpadek projeví na vyšších daních v letech 2022 až 2025.
„Do veřejných rozpočtů tedy v dalších letech bude plynout více peněz a celková bilance se tím pádem vyrovná,“ tvrdí Jakub Vintrlík.
Jako zakázat jaro
Samotná ministryně financí Alena Schillerová vylučuje, že by mohly nadnárodní korporace využít tento český bonus a převést si sem daňové ztráty.
Oslovení ekonomové a daňoví experti naopak považují za reálné, že to firmy budou zkoušet.
„Je to jako zakazovat jaro. Nadnárodní korporace si tu cestu najdou,“ říká Dominik Stroukal, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.
Naopak Jiří Žežulka, partner poradenské skupiny Apogeo a bývalý šéf Finanční správy, tvrdí, že stát má dostatek nástrojů, aby si dokázal případné přelévání ztrát ze zahraničí uhlídat.
„Bude ovšem záležet, jak moc se na to na finančních úřadech zaměří,“ konstatuje Žežulka.
A právě kontrola je další aspekt, který nahrává velkým firmám. Podle Petra Frische, daňového experta ze společnosti Pro Factum Consulting, totiž menší firmy mohou mít obavu z využítí loss carryback, zatímco velké firmy mají dostatečnou kapacitu, aby si dokázaly vyargumentovat odhadované ztráty.
„Už u kompenzačního bonusu se mi stalo, že menší firmy váhaly, přestože na to měly nárok,“ říká Petr Frisch.
