Dánsko prožívá opožděnou tsunami MeToo. Rezignuje i vedení Kodaně

Je tomu už osm let, co se Maria Gudmeová vydala na skleničku s kolegy z dánské sociálnědemokratické strany. Dozvuky onoho večera utichly až tento týden.

V kodaňském baru se tehdy 23letá úřednice ocitla vedle starosty hlavního města Franka Jensena. „Zničehonic mi položil ruku na vnitřní stehno. Jen jsem ztuhla a nemohla nic dělat,“ vzpomíná Gudmeová pro Financial Times dnes a dodává, že incident okamžitě nahlásila svému šéfovi. Jensen, který ve funkci starosty pokračoval i po zbytek desetiletí, vyvázl bez jediného trestu. Donucen k rezignaci byl až tento týden, osm let od incidentu. Dánsko si tak opožděně prožívá svou vlnu #MeToo.

Před třemi lety původní hnutí vyzvalo ženy po celém světě, aby otevřeně promluvily o svých zkušenostech se sexuálním obtěžováním. Účty za své dávné chování na základě těchto příběhů po letech přistály na stole politiků i postav showbyznysu. Do té doby Dánskem žádné obdobné skandály neotřásaly.

Dánové patří mezi národy s nejštědřejšími programy pro rodičovské dovolené, s dostupnou a levnou péčí o děti a minimálním rozdílem v platech mužů a žen. Dánsko se tak pro letošní rok zapsalo jako nejlepší země pro život žen. Navzdory tomu ale vyšli Dánové v průzkumech jako jedni z největších skeptiků vzhledem k hnutí MeToo. Podle jednoho z průzkumů jsou dánské ženy spokojenější, když na ně muži na ulici hvízdají a pokřikují, než kdyby je nazývali feministkami.

Náhlá změna v postoji dánské společnosti nastala minulý měsíc, když populární televizní moderátorka Sofie Lindeová během slavnostního předávání cen přiblížila své kariérní začátky. Jako 18letá byla dle svých slov nucená „známou celebritou, kterou nechtěla jmenovat“ k sexuálnímu aktu. „Jinak zničím tvoji kariéru, zničím tebe,“ řekl jí.

Reakce byla okamžitá. Během několika dnů promluvily stovky žen zaměstnaných v politice, kultuře i akademické sféře. Na povrch vyplavaly několik let staré příběhy sexuálního obtěžování. „Projev Sofie Lindeové rozhodně přeměnil můj stud v odvahu, která mi chyběla pro to, abych mohla začít jednat,“ říká Maria Gudmeová.

Rezignoval tak například Morten Ostergaarda z postu šéfa sociálních liberálů, k několika případům sexuálního obtěžování se přiznal. Rovněž se obnovil tlak na dánského ministra zahraničí Jeppe Kofoda, který byl nucen opustit funkci v roce 2008 poté, co přiznal sex s 15letou. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je v Dánsku stanoven na 15 let a Kofod, který se vloni do funkce ministra zahraničí vrátil, uvedl, že svého jednání hluboce lituje.

Aktivisté tvrdí, že země zažívá společenské změny s dlouhým zpožděním. „Toto je jen první fáze. Jde o nejdůležitější událost v dánské společnosti,“ uvedla Camilla Soeová, členka středopravé liberální strany, která pomohla Marii Gudmeové získat stovky podpisů žen mající zkušenosti se sexuálním obtěžováním napříč politickým spektrem. Dánská média se podle ní v minulosti nezajímala o to, jak se politici chovají v soukromém životě. „To, co nyní vidíme, není vlna #MeToo, to je rovnou tsunami,“ řekla. Ve svém příběhu mimo jiné uvedla, že ji bývalý šéf poprosil, aby „si při vaření kávy rozepínala košili“.

Negativně se vůči hnutí staví zejména starší generace politiků. Pernille Vermundová, šéfka populistické strany Nová pravice, v televizní debatě uvedla, že „jedině dohodnuté sňatky jsou cestou vpřed, fyzické flirtování je předpokladem pro přežití druhu“. Inger Stojbergová, zástupkyně šéfa liberálů, napsala na Facebooku, že „diskuse #MeToo zašla příliš daleko a že všichni muži jsou zobrazováni jako hladoví po sexu a urážlivá monstra“.

V čele kýžené změny tak stojí hlavně mladší generace. Třicetiletá Gudmeová, která byla loni parlamentní kandidátkou sociálních demokratů, uvedla, že její generaci už unavuje obvinění z přecitlivělosti. „Naší generaci všichni říkali, že se máme vzchopit. Už to nechceme dělat, chceme být jen ženami, kterými jsme,“ řekla.

Rikke Andreassenová, docentka komunikačních studií na Roskilde University, zdůraznila, že „feminismus“ je v Dánsku stále chápán jako pejorativní slovo. Za feministky se zdráhá označit i řada dánských bývalých ministrů/ministryň pro rovnost mužů a žen. „V dánském kontextu je být feministkou záporné označení. Když promluvila jedna z nejoblíbenějších televizních moderátorek, opravdu tím otevřela dveře ostatním, aby se mohlo o feminismu začít mluvit,“ řekla. Feministky jsou tak v Dánsku vnímány spíš jako druh extremismu. Podle průzkumu YouGov by se za zastánce feminismu v Dánsku označil pouze jeden člověk z pěti, což je poloviční hodnota oproti skandinávskému Švédsku.

Andreassenová připouští, že není dostatečně vědecky vysvětleno, z jakého důvodu mají Dánové k feminismu přístup natolik odlišný od svých sousedů, když je rovnost mužů a žen na tak vysoké úrovni. Jedním z důvodů podle ní může být fakt, že v 70. letech vstoupily feministky do politiky ve Švédsku, zatímco v Dánsku nikoli. Dánky tak mnohdy švédskou debatu považují pouze za „politicky korektní“.

Starosta Jensen se za své jednání omluvil a řekl, že hnutí MeToo sice fandí, na druhou stranu si postěžoval, jak je obtížné bránit se obviněním skrze média.

Mladí Dánové plánují s kampaní proti sexuálnímu obtěžování pokračovat. Dokonce vymysleli svůj vlastní hashtag, který by nahradil v USA inspirovaný #MeToo za #EnBlandtOs, což znamená „jeden z nás“. „Nikdy to není problém jen jedné osoby. Musíme jednat všichni, tohle je hrozba pro demokracii,“ uzavírá Gudmeová.