Další zvrat v kauze H-System. Jak se vyznat v případu podvedených lidí

Čtvrtstoletí s kauzou H-System oslaví Česká republika letos na podzim. Kdo je kdo v případu snu o levném bydlení, který se změnil v noční můru? Jak a kam se poztrácely miliardy korun v podnikatelském projektu zakladatele H-Systemu Petra Smetky? Jak dopadli podvedení lidé? A jakou roli hráli a hrají v příběhu politici?

Nejnovější komplikaci přinesl do příběhu berní úřad. Finanční úřad pro Středočeský kraj, pracoviště Praha-západ, se totiž rozhodl po dvaceti letech opustit klíčový post člena věřitelského výboru zkrachovalého H-Systemu.

„Je to nečekané a bude to ztěžovat rychlý postup v konkurzním řízení. Tímto krokem se zástupce státu i zbavil možnosti vhledu do věci a účasti na rozhodování o dalším postupu. Je tím i ohrožena rychlost realizace závěrů pondělní schůzky s premiérem, jejímž výsledkem byla dohoda o zadání a zpracování nových znaleckých posudků. O výběru znaleckého ústavu měl rozhodovat kompletní věřitelský výbor koncem srpna 2018,” uvedl v prohlášení správce konkurzní podstaty Josef Monsport.

„Správce daně vždy, ve všech případech, musí posoudit, jestli setrvání ve věřitelském výboru plní svůj účel v rámci souběhu konkurzního a daňového řízení. To, že se v některých případech vzdá členství ve věřitelském výboru, není ojedinělým postupem a nevybočuje z běžné správní praxe. Tím, že Finanční správa uvolnila místo ve věřitelském výboru, nebudou žádným způsobem dotčena věřitelská práva státu, nebude to mít v žádném případě žádný negativní dopad na poškozené lidi v kauze H-System a ani to nenaruší činnost věřitelského výboru, neboť každý jeho člen má ze zákona svého náhradníka a kontinuita činnosti věřitelského výboru zůstává zachována,“ zdůvodnil pro Seznam postup berní úřadu mluvčí Generálního finančního ředitelství Petr Habáň.

Podle informací Seznamu mohou být státní úředníci vedeni i snahou zbavit se odpovědnosti, pokud by v rámci toho, že se do kauzy zapojili politici, došlo k rozhodnutím, která by byla napadnutelná. A členové výboru by za ně mohli nést následky. Podobný krok zvažuje i Česká správa sociálního zabezpečení. To by mohlo činnost výboru ochromit, protože noví členové se budou muset seznamovat s celým procesem konkurzu od počátku.

Je to mimo jiné šance pro družstvo Svatopluk se jako druhý největší věřitel dostat do výboru. Konkurzní soud jej ale na počátku z věřitelského výboru vyloučil, protože jeho členové měli poškozovat ostatní věřitele.

Pokud by se tak stalo, Svatopluk by se dostal blízko možnosti vyměnit správce konkurzní podstaty. Výměna je totiž v pravomoci věřitelského výboru a vztahy mezi Svatoplukem a správcem Monsportem nejsou ideální.

Seznam Zprávy přinášejí návod, jak se ve spletité kauze vyznat.

Petr Smetka založil stavební firmu s tímto jménem v listopadu 1993. V rozsáhlé reklamní kampani lákal na výhodné bydlení v Praze a blízkém okolí. Cena domů se pohybovala okolo 1,5 milionu korun, což i na tu dobu byla velmi výhodná cena. Argument vedení firmy zněl, že díky hromadné výstavbě, kdy plánovali postavit až pět tisíc domů, ušetří na nákladech. Smetka se přitom zaštiťoval jak známými politiky, kteří levnou bytovou výstavbu podporovali, tak známými osobnostmi, s nimiž podnikal. Nakonec nalákal přibližně 1300 klientů, z nichž přibližně 1100 H-Systemu na zálohách či kompletních platbách svěřilo přes miliardu korun.

Petr Smetka podle rozsudku soudu využíval H-System v podstatě jako letadlovou společnost na financování dalších aktivit. Chtěl rozjíždět banku nebo mimoburzovní obchodní trh. Velký zásek do financí znamenala nezdařená loterie LOTO, v níž mělo přes firmu Naděje podle dobových zpráv skončit na 300 milionů z peněz H-Systemu. Další jeho společnosti si braly úvěry u bank a následně s dluhy fúzovaly s H-Systemem, což byl případ i největšího úvěru za 800 milionů korun od Komerční banky. Ke konci roku 1997 se H-System dostal do krizové finanční situace a musel přiznat, že domy pro své klienty nepostaví, a vyhlásit bankrot.

První domy se začaly v Horoměřicích a Velkých Přílepech stavět v roce 1995. Do krachu H-Systemu dostavěl zhruba třicítku domků. Dalších zhruba 130 klientů se dočkalo bydlení díky tomu, že se hrubé stavby rozhodlo dokončit bytové družstvo Svatopluk, v němž se část poškozených sdružila. Za bydlení tak vlastně zaplatili už podruhé. Nicméně minimálně pozemky pod hrubými stavbami byly stále ve vlastnictví H-Systemu - a tedy součástí konkurzní podstaty. V případě osmi bytových domů, z nichž se mají podle rozhodnutí Nejvyššího soudu lidé vystěhovat, byly hrubé stavby v takovém stadiu, že i ty spadaly podle tehdejších zákonů do majetku firmy - a tudíž do konkurzní podstaty.

Družstvo Svatopluk vzniklo v době, kdy H-System upadl do konkurzu. Myšlenkou bylo pokračovat ve výstavbě po padlé firmě a zachránit tak alespoň část vložených peněz. To oslovilo zhruba 550 z podvedených klientů Petra Smetky. Členové proto na Svatopluk převedli své pohledávky vůči H-Systemu a ten je zastupuje v konkurzu. Bydlení bylo dokončeno zhruba pro stovku bývalých klientů, další jsou jen členy družstva.

Hned od počátku se řešilo, a to i na půdě Poslanecké sněmovny, že Svatopluk se spolčil s představiteli H-Systemu a pokusil se vyvést část majetku firmy pod sebe.

Ve spleti soudních kauz zazněl pravomocný odsuzující verdikt jen v hlavní linii kauzy vedené proti Petru Smetkovi. Ten dostal za podvod 12 let za mřížemi, které si plně odpykal a z vězení vyšel až v roce 2016. Spolu s ním byli v roce 2006 odsouzeni také dva představitelé družstva Svatopluk Pavel Středa a Ivan Král k podmíněným trestům za poškozování věřitelů tím, že vyvedli část majetku mimo konkurzní podstatu.

Původně byli se Smetkou souzeni i tři ředitelé H-Systemu Ladislav Tůma, Jaroslav Vítek a Jaroslav Eliáš. V původním rozsudku z roku 2004 dostali 9,5 roku vězení. Než doběhla všechna odvolání a dovolání, zasáhla amnestie prezidenta Václava Klause a jejich proces byl zastaven.

Za úvěrový podvod byli souzeni v jiném řízení také bývalí bankéři Komerční banky kvůli poskytnutí 800milionového úvěru, který je v této chvíli největší pohledávkou v konkurzu (spolu s úroky přesahuje miliardu korun). Podle žalobce neměl být vůbec poskytnut a vznikl trestnou činností. Podvod byl ovšem překvalifikován na porušování povinností při správě cizího majetku a tento čin byl promlčen. Soud jednání zastavil a pohledávka zůstala platná.

První konkurzní správce Karel Koudelka byl vyměněn po necelých dvou letech, Jedním z důvodů mělo být jeho propojení na Komerční banku, která měla největší pohledávku za H-Systemem. On se také původně domluvil s družstvem Svatopluk na tom, že jeho členové smějí dostavět domy v Horoměřicích. Mělo to být podmíněno souhlasem soudu a doplatkem do konkurzní podstaty. Ani k jednomu ovšem nedošlo.

Jeho nástupce Josef Monsport zase čelí dlouhodobé kritice, že prodával majetek, který v H-Systemu zbyl, velmi nevýhodně a mimo dražbu. Zejména šlo o lukrativní pozemky v okolí Prahy. Například rozsáhlé pozemky v Lichocevsi prodal za 17,5 milionu, o pár let později byla třetina těch samých pozemků prodána za 400 milionů.

V konkurzu se prodejem majetku podařilo získat něco přes 280 milionů korun. Přednostní právo na zaplacení části dluhu měl držitel pohledávky Komerční banky. Ta při očišťování bankovního sektoru státem skončila v České konsolidační agentuře za 60 procent své nominální hodnoty. ČKA ji pak prodávala jako i ostatní dluhy v tendrech. Konkrétně tato pohledávka přišla nového majitele Global Restructuring Finance Czech ze skupiny General Electric na několik desítek milionů korun. Přitom v té době se ji snažili získat i podvedení klienti, aby měli případně šanci na větší podíl z vyrovnání. Vláda Miloše Zemana tehdy ale tuto variantu nepodpořila. Přednostní výplata pak činila zhruba 100 milionů.

Také ze zbylých 180 milionů, které se dělily poměrně mezi všechny věřitele (tedy i podvedené klienty), získala tato firma největší díl. Přibližně 96 milonů. Druhou největší výplatu pak získalo družstvo Svatopluk jako druhý největší věřitel s pohledávkou za 450 milionů korun. Celkem si přišlo na 40 milionů. Každý z věřitelů takto získal necelých deset procent z částky, kterou jim H-System dlužil. Ze „ztraceného“ milionu je tak po více než dvaceti letech necelých sto tisíc korun zpět.

Jak bylo naznačeno výše, v počátcích podnikání Petra Smetky mu byli nakloněni. Úzké vazby měl zakladatel H-Systemu jak na ODS, tak na ČSSD. Ministerstvo financí pod vedením Ivana Kočárníka například udělilo Smetkově firmě povolení na provozování mimoburzovního trhu a zároveň měla s H-Systemem začít stavět budoucí ministrova manželka. Livia Klausová zase figurovala v dokumentech k plánované bance jako členka dozorčí rady. Čilé kontakty měl s H-Systemem Miroslav Šlouf, tehdy nejbližší spolupracovník Miloše Zemana. Ten minimálně rok inkasoval za poradenské služby od Petra Smetky osm tisíc pro sebe a 16 tisíc pro další dva lidi.

Podle právničky části postižených Hany Marvanové i to mohl být faktor, proč vyšetřování postupovalo pomalu a proč se kvůli tomu velká část majetku nejen H-Systemu, ale i Petra Smetky ztratila.

V této chvíli se snaží politici angažovat na straně klientů. Nejdříve odsoudili výrok Nejvyššího soudu, že se mají Horoměřičtí vystěhovat. O tom, že jim ovšem domy nepatří, bylo rozhodnuto nejpozději v roce 2008, a to nikdo z politiků na pomoc podvedeným klientům nevytáhl.

Premiér Andrej Babiš se do řešení případu zapojil s tím, že chce být mediátorem mezi konkurzním správcem a klienty, kteří se mají vystěhovat. Finančně pomoci zatím nechce, protože by to podle něj bylo nespravedlivé vůči obětem jiných rozsáhlých podvodů z 90. let. Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal po setkání s prezidentem Milošem Zemanem uvedl, že stát by měl přijmout svůj díl odpovědnosti za tuto vleklou kauzu a minimálně doplatit rozdíl mezi cenou, kterou jsou ochotni zaplatit lidé z Horoměřic do konkurzní podstaty (mezi 10 a 38 miliony korun) a kolik žádá konkurzní správce (poslední odhad byl 140 milionů korun).

Ministr spravedlnosti Kněžínek je ochoten vyplácet jen klasické odškodné za průtahy. Tomu se ale jím řízený úřad v desítkách soudních pří brání. Případy odškodnění dospěly až k Ústavnímu soudu, který se podvedených klientů zastal, že mají nárok na výrazně vyšší odškodné. Ministerstvo původně vyplatilo každému, kdo si zažádal 2300 korun. Soudy pak určovaly další nároky mezi 10 a 30 tisíci. Ústavní soud ale řekl, že by to mělo být v rozmezí 150 až 250 tisíc.