Další kouč v Anglii nepřežil ve funkci listopad. Blues a Reds válí

Solskjaer oficiálně skončil ve funkci hlavního trenéra Manchesteru United. Věta, která visela ve vzduchu tak dlouho, že její konečné platnosti možná mnozí fotbaloví fanoušci zpočátku ani nevěřili. Osudovým okamžikem se stala potupná porážka 1:4 na půdě Watfordu, tedy nováčka v Premier League, která se zařadila mezi hrstku nejhorších zápasů United v novém tisíciletí.

Výsledek hraničící s debaklem se zrodil až v samém závěru, kdy domácí přihodili dvě branky a United dohrávali bez vyloučeného kapitána Maguirea. Kapitán hostí nejprve zatáhl za ruční brzdu, když po nedorozumění s Lukem Shawem raději stáhl k zemi pronikajícího Ismailu Sarra, poté si sám při rozehrávce ukopl míč a zajel do Toma Cleverleyho, mimochodem odchovance Manchesteru United. Právě Cleverley, jenž neměl nouzi o extra motivaci, byl po zásluze vyhlášen mužem zápasu.

Za hosty nastoupili v základní sestavě borci jako Cristiano Ronaldo, Bruno Fernandes, Jadon Sancho, Harry Maguire, Luke Shaw a branku hájil David de Gea. Ani v takovém složení nedokázali Solskjaerovi svěřenci svého soupeře výrazně přehrát. Dosud až naivně rozvážné vedení Manchesteru United tak obdrželo ten nejjasnější možný signál, že je na čase konat. Byl svolán „nouzový meeting“ a oznámení o Oleho vyhazovu bylo na světě.

Navzdory letním meganákupům (Sancho, Ronaldo, Varane) United dokázali zvítězit ve 13 zápasech pouze čtyřikrát. Ligová prohra na hřišti Watfordu následovala po herním zostuzení od Manchesteru City (0:2), největšího rivala United, a po absolutní destrukci od Liverpoolu (0:5). Obě významné porážky se navíc zrodily na Old Trafford přímo před zraky nešťastných fanoušků United.

Ronaldo a spol. se měli podle střízlivých letních predikcí ucházet o anglický titul, jenže na první Chelsea ztrácí už 12 bodů a na čtvrtý West Ham 6.

Porážka s Watfordem eskalovala jakousi negativní spirálu kolem klubu. „Nevíme, co máme dělat s balonem. Bylo to z naší strany trapné. Je to další noční můra,“ prohlásil na pohled zdrcený David de Gea. Právě španělský brankář patří svými výkony k nejlepším hráčům United, což při pohledu na jejich tristní defenzivní bilanci vyzní spíš jako pokus o lacinou ironii.

Manchester United totiž v aktuálním ročníku obdržel celkem 29 branek napříč všemi soutěžemi. Pokud hrajete za ambiciózní velkoklub, bilance 29 inkasovaných branek po 17 zápasech je neomluvitelná. V ryze anglickém srovnání (dvacítky klubů Premier League) jim v obranné disciplíně náleží až třetí místo od konce. Předposlední Norwich a trápící se Leicester (oba shodně 30) jsou v tomhle ohledu jedinými horšími týmy. A to jen nepatrně.

Ještě děsivěji vypadá srovnání s elitou. Maguire a spol. už inkasovali v rámci Premier League celkem 21 gólů, tedy ekvivalent součtu všech branek, které dosud obdrželi největší aspiranti na titul: Manchester City (6 branek, průběžné 2. místo), Liverpool (11 branek, průběžné 3. místo) a Chelsea (4 branky, průběžné 1. místo).

Není tedy žádným tajemstvím, že největší trable mají současní United v defenzívě. Obranná řada United se chová doslova nepoučitelně. Při detailní analýze akcí, ze kterých United nejčastěji kapitulují, došel Michael Cox k závěru, že největší problém představují soupeřovy zpětné přihrávky na hranici vápna. Nelze nesouhlasit. Vždyť Watford, vedený taktickým velmistrem Claudiem Ranierim, jim takhle nasypal všechny tři góly.

Ve zmiňovaném hororovém domácím zápase s Liverpoolem jsme mohli sledovat u bránících United nápadně podobný vzorec. Hráči Reds obrannou formaci United několikrát totálně roztrhali. Docházelo k situacím, kdy se celá obranná řada United nacházela mimo své pozice, což vyvolalo zmatek a umožnilo hostujícímu Liverpoolu podniknout nespočet ofenzivních výpadů.

Pravdou je, že Solskjaer neměl v posledních týdnech k dispozici zraněného Raphaela Varaneho, nicméně ve většině případů se jednalo spíš o triviální taktické chyby, které bychom od hráčů na úrovni top klubu v Premier League v takové míře rozhodně nepředvídali.

United v nejbližší budoucnosti navíc nečeká nic snadného. Už v úterý vyhlíží klíčový souboj o dvě postupová místa ve skupině Ligy mistrů se španělským Villarealem, v nedělním šlágru 13. kola Premier League je na Stamford Bridge vyzve Chelsea, dosavadní lídr tabulky.

Výjezdy směr Anfield, tedy do ikonického domova fotbalového Liverpoolu FC, se v posledních letech staly pro Arsenal ekvivalentem pravé noční můry. Gunners na půdě Liverpoolu od nástupu Jürgena Kloppa do funkce v roce 2015 celkem v 11 případech z 15 možných dostali naloženo minimálně tříbrankovým přídělem. Výsledek 4:0 tak snad ani nepatří mezi ta největší překvapení. Zajímavější byla cesta, kterou se k němu borci na trávníku dopracovali.

Navzdory drtivé porážce Arsenal předvedl vynikající výkon v úvodní půlhodině. Svěřenci Mikela Artety působili sebevědomě, což nejlépe ilustrovala ohromná pohoda, která vyloženě stříkala z tváře dobře naladěného brankáře Aarona Ramsdalea. Ten pochytal, co se dalo, a svým spoluhráčům rozdával svou pohotovostí klid na kopačky.

Jenže poté došlo ke klíčovému okamžiku, jenž poměry na hřišti nadobro změnil. Po nesmyslném zákroku Sadia Maného, za který se mohlo i červenat, protože skluzem dohrál svého soupeře za postranní čarou, se Arteta pustil do slovní rozepře s Kloppem a jakoby tím celý Liverpool nastartoval. Od té doby zůstal na hřišti pouze jeden tým, jehož k nesmlouvavému výkonu vyburcovaly i tradičně natřískané ochozy.

„Po tom incidentu se chytli fanoušci a myslím, že jsme z té energie hodně vytěžili. Možná to byl ten klíčový moment, který vše změnil. Cítil jsem od té chvíle, že se do nich zakousneme a jen tak je do ničeho nepustíme,“ řekl Oxlade-Chamberlain, jenž se vrátil po dlouhé době do základní sestavy Reds.

Právě Mané poslal domácí do vedení, které ve druhém dějství Liverpool brzy navýšil. Svého nebohého soupeře dorazili domácí trefami Dioga Joty, Mohameda Salaha a střídajícího Takumiho Minamina. Zejména branka portugalského šikuly dokonale ilustrovala herní obrázek druhého poločasu. Mladý tým Gunners se sympaticky snažil o odvážnou konstruktivní rozehrávku od vlastní šestnáctky, jenže Nuno Tavares svým pasem nabídl Trentovi Alexanderovi-Arnoldovi šanci na rychlý smrtící brejk, kterým společně se Jotou nepohrdli.

Zastavme se ještě na liverpoolské pravé straně. Právě liverpoolský krajní obránce Alexander-Arnold, jenž si v utkání připsal dvě gólové přihrávky, aktuálně patří k nejlepším hráčům na světě. Jeho obří přínos pro tým nejlépe dokládají nejrůznější statistiky. Od sezony 2018–19 rozdal liverpoolský režisér „TAA“ 38 asistencí v rámci Premier League, čímž se stal nejlepším nahrávačem za toto období.

Kloppovi svěřenci dokázali svého soupeře jasně přehrát navzdory skutečnosti, že jim chybělo celkem devět hráčů. Na lavičce měl německý kouč k dispozici hned čtyři náctileté včetně Tylera Mortona, jenž si v závěru vysloužil svůj debut.

Pro Arsenal, s jehož výhrou snad ani nikdo příliš nepočítal, se jednalo o poměrně krutý návrat zpátky do reality. Úvodní půlhodina naznačila možnosti nadějné sestavy, která ještě není natolik zralá, aby odrážela po 90 minut nápor jednoho z nejlepších mužstev současného fotbalového světa. Z vysoké porážky si mohou Artetovi chlapci s hlavou nahoře odnést mnoho pozitiv a zase o krůček posunout svůj vlastní standard.

Chelsea předvedla na půdě nevyzpytatelného Leicesteru dominantní výkon, který korunovala třemi brankami. Domácím se mohlo dýchat ještě o poznání hůř, ale VAR odvolával Bluesmanům vinou ofsajdového postavení jednu branku za druhou.

Vynikajícího představení se dopustili zejména všudypřítomní obránci Chelsea. Antonio Rüdiger nejprve zarazil nejnebezpečnější akci domácích, aby na druhé straně zaúřadoval ve vápně a otevřel skóre. Asistoval mu od rohového praporku levý obránce Ben Chilwell. Reece James, pravý ofenzivní obránce, si připsal asistenci při druhé brance, když předložil balon Kantému, bývalého hráče Leiceseteru, jehož jakoby domácí snad z určité nostalgie přizvali před vlastní vápno ke střele.

Leicester si za první poločas nevypracoval proti soudržné Chelsea jedinou příležitost. Ve druhé půli se obraz hry nikterak nezměnil. Hráči Blues bušili do bezmocných domácích, kterým žalostně chyběl tvůrce hry Youri Tielemans, jenž laboruje s poraněným lýtkem. Belgický reprezentační záložník absentoval po dlouhých dvou letech, což se zákonitě promítlo na celkovém dojmu z nesourodé hry Leicesteru.

Zatímco Blues stvrdili své postavení v čele ligy, Leicester se naplno utápí ve vlastních problémech. V obraně to drhne, vždyť svěřenci Brandana Rodgerse neudrželi čisté konto v 11 zápasech za sebou. A v ofenzivě to není o moc lepší, Lišky se prosadí v průměru jednou za tři zápasy.