Článek
Některé teplárny už letos zdražovaly, jiné to připravují. Vyrovnávají tím své rostoucí náklady, hlavně na emisní povolenky. Jejich ceny totiž prudce rostou už od loňského roku.
Teď ale vstupuje do hry další důvod ke zdražení.
Ztracených 900 milionů
Teplárny dostávaly za přechod k moderním technologiím od státu v posledních letech ročně zhruba dvě miliardy korun. Na letošní rok jim Energetický regulační úřad přiznal navíc ještě dalších 900 milionů. Pak se ale v čele úřadu vyměnilo několik radních a regulační politika ERÚ se změnila: v posledním cenovém rozhodnutí na příští rok téměř miliardový přídavek pro teplárny opět chybí. A cena povolenek se proti předchozím letům stále drží nahoře.
„Teplárnám proto nezbývá, než zvedat ceny,“ říká v rozhovoru pro Seznam předseda výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky Tomáš Drápela, který je zároveň šéfem Plzeňské teplárenské z impéria miliardáře Daniela Křetínského.
Podle Drápely hrozí celému systému dálkového vytápění v Česku nevratné škody. Teplárny jsou rostoucími náklady tlačeny k vyšším cenám, to ale může narazit na přijatelnost u odběratelů. „Zákazníci se mohou začít odpojovat od centrálního zásobování a pořizovat si menší kotelny,“ přiznává Drápela.
Menší kotelny, větší rizika
Menší plynové kotelny si mohou pořizovat školy, nemocnice, bytová družstva a obce. Podle Drápely to ale není dobrá cesta pro spotřebitele i pro životní prostředí. Plyn má sice nižší emise oxidu uhličitého, hlavního podezřelého z oteplování planety, než uhlí, jímž pořád topí velké teplárny.
Na druhou stranu produkují více nežádoucích oxidů dusíku. A zatímco velké teplárny jsou pod drobnohledem Inspekce životního prostředí, emise z malých kotelen se moc nehlídají. Dopad na životní prostředí tak může být ve výsledku horší. Spotřebitelé budou navíc plně závislí na vývoji tržní ceny plynu. Dalším rizikem je podle Drápely bezpečnost: „Když bouchne malá kotelna, bere s sebou celý dům. Havárie velkých systémů nemívají takové následky.
„Za udržitelnost systému centrálního zásobování teplem bojují teplárníci už řadu let, z obavy před úprkem klientů se také většinou snažili držet ceny dole. „Teď ale už nemáme pro další cenovou stabilitu prostor,“ tvrdí Drápela. „Cena povolenek jde nahoru tak rychle, že to nejsme schopni vyrovnávat žádnými racionalizačními škrty na investicích nebo na údržbě.“
Pětinásobný růst nákladů
Jen Plzeňskou teplárenskou povolenky stály ještě v roce 2017 zhruba 50 milionů korun. Teď za ně platí 270 milionů, na rok 2020 počítá už téměř s půl miliardou. To má dopad na hospodaření donedávna silně výdělečné firmy. Provozní zisk, který se v posledních letech pohyboval kolem 300 milionů korun, může v příštím roce spadnout podle firemních plánovačů do 70milionové ztráty. Podobně je na tom celý sektor. „Za povolenky zaplatily tuzemské teplárny do státního rozpočtu ještě v roce 2017 zhruba 1,5 miliardy korun. Letos čekáme, že to bude asi osm miliard. Když vám najednou zpětinásobí daně, to se těžko podniká v jakémkoliv oboru, ať vyrábíte teplo nebo auta,“ říká Drápela.
Nevypočitatelné povolenky
Emisní povolenky jsou nástrojem, kterým se EU snaží donutit velké znečišťovatele ovzduší k opatřením na snížení emisí. V případě tepláren jde nejčastěji o pořizování kotlů na spalování biomasy. Nebo do takzvané kogenerace – výroby elektřiny a tepla zároveň, při níž se uhlí využívá nesrovnatelně efektivněji proti klasickým technologiím: ze stejného množství paliva se vyrobí více využitelné energie.
I tak ale teplárny používající fosilní paliva musí – stejně jako tisíce firem z několika vybraných odvětví – na vypouštěné emise nakupovat povolenky – pomyslné poukázky, z jejichž prodeje jde výtěžek do veřejných rozpočtů jednotlivých zemí. Systém v Evropě funguje od roku 2005, v jeho prvních letech se ale teprve ladil, povolenek bylo vydáno příliš mnoho a jejich cena byla tak nízká, že pro znečišťovatele nebyl problém za ně platit. Loni ale Unie začala počet povolenek na trhu přísněji regulovat, a tak jejich cena až do letošního léta letěla strmě vzhůru.
Ještě v roce 2017 se cena povolenky potácela kolem šesti eur za tunu emisí. Loni vyletěla na 20 eur, letos v létě atakovala 30 eur. Teď ceny oscilují kolem 25 eur za tunu emisí, momentální mírný propad je ale způsoben hlavně všeobecnou nejistotou kvůli brexitu. Energetici se obávají, že růst bude pokračovat.
„Nejhorší je, že cenový vývoj je zcela nevypočitatelný,“ říká Drápela. „Sama Evropská unie ve výhledu, podle něhož jednotlivé státy nastavují svou klimatickou politiku, odhadovala cenu povolenky v roce 2020 na 15 eur, v roce 2025 na 20 eur za tunu. Máme rok 2019 a jsme na 25 eurech. Podle takových výhledů se nedají žádné investice plánovat,“ zlobí se.
