Start nové dálniční známky se nepovedl. Hrozí útoky hackerů, říká Havlíček

Od dnešního dne je možné koupit si novou českou dálniční známku na rok 2021. Tentokrát už jen v elektronické podobě. Čtvrtstoletí trvající éra lepení papírových vinět na čelní sklo končí.

Když ráno redakce opakovaně zkoušela známku zakoupit, transakce se nezdařila. „Právě pro vás připravujeme nové funkce,“ hlásil web při pokusu o nákup i během dopoledne.

Zatímco šéf státního podniku Cendis Jan Paroubek na tiskové konferenci připustil, že nový systém má jisté výpadky, ministr dopravy Karel Havlíček problémy vysvětlil tak, že ze strany jeho resortu jde o záměr, protože prý mohou hrozit i útoky hackerů. „Ten systém bude vystaven určitým útokům,“ uvedl.

Ministr Havlíček dopoledne sliboval, že během dne by e-shop měl být veřejnosti zpřístupněn. A to se také kolem čtvrté odpoledne stalo.

Nehledě na tyto komplikace jsou e-viněty v Česku doháněním mnohaletého skluzu. To, co totiž vypadá jako velká technologická revoluce, z pohledu mnohých motoristů, kteří znají situaci ve zbytku Evropy, převratnou událostí není.

Sousední Slovensko převedlo dálniční viněty do digitální formy už v roce 2016, Maďarsko dokonce v roce 2013. Kupony nehmotné povahy si lze koupit i v Rakousku, stejně tak i v Bulharsku a Rumunsku.

Úspěchem je už to, že se vůbec podařilo český projekt dotáhnout do konce. Ještě začátkem letošního roku to totiž vypadalo na velkou blamáž. Právě kvůli e-vinětám byl na konci ledna odvolán předchozí ministr dopravy Vladimír Kremlík a jím řízený resort si nakonec pod sebe „přibral“ vicepremiér Karel Havlíček, který do té doby řídil jen ministerstvo průmyslu a obchodu.

Celá kauza přitom začala poměrně nevinně. Ministerstvo dopravy 14. ledna na svých webových stránkách zveřejnilo tiskovou zprávu, v jejímž záhlaví stálo, že zakázku za 401 milionů na e-shop pro elektronické dálniční známky získá firma Asseco Central Europe.

Z dnešního pohledu lze konstatovat, že se jednalo o zásadní chybu Kremlíka a jeho lidí v komunikaci. Nikdy totiž nešlo jen o e-shop, ačkoliv i tak se cena jevila jako velmi vysoká.

Na sociálních sítích se i mezi experty na oblast IT okamžitě zvedla obrovská vlna kritiky, že jde o extrémně předraženou zakázku, jelikož běžné e-shopy stojí jen zlomek uvedené ceny. Ministerstvo se snažilo věc zachránit. Druhý den vydalo aktualizovanou zprávu, v níž zdůraznilo, že celý systém bude obsahovat i mnohé další komponenty, přičemž navíc nejde jen o samotnou dodávku, ale i čtyřleté provozování.

Nicméně vzedmutí mediální a politické tsunami, která po několika dnech Kremlíka smetla, to stejně nezabránilo. Zvlášť když vyvstaly další pochybnosti nejen ohledně cen, ale i kolem způsobu výběru dodavatele a také v souvislosti s nejasným sběrem fotodokumentace z dálničního provozu pro potřeby tajných služeb.

Kremlíka nijak nepodržel ani premiér Babiš, který v celé věci dokonce sám inicioval vyšetřování ze strany policie (muži zákona případ nedávno odložili). Předseda vlády v prvním návalu emocí žádal i hlavu náměstka ministra dopravy Tomáše Čočka a šéfa Státního fondu dopravní infrastruktury Zbyňka Hořelici.

Prvně jmenovaný nakonec opravdu skončil, a to v souvislosti s reorganizací ministerstva, druhý byl vzat na milost a kritiku premiéra až do dnešních dnů přežil.

Agilní ministr Karel Havlíček okamžitě po svém nástupu rozhodl o „překopání“ celého projektu. Nakonec to dopadlo tak, že vše bylo svěřeno státním firmám, soukromníci mají jen subdodávky.

Výstavbu a provoz systému elektronických známek dostal na starost výše zmíněný státní podnik Cendis, zakázku na fyzický prodej známek (mimo e-shop) vyhrála Česká pošta v tandemu se státem rovněž ovládaným podnikem Čepro, jemuž patří čerpací stanice EuroOil.

Úspory oproti původnímu „Kremlíkovu“ řešení se jeví jako neoddiskutovatelné, byť nejde o zcela identické projekty.

Výstavba a čtyřletý provoz systému, systémová integrace a kontrola placení známek měly podle původní kalkulace stát 602 milionů korun. Nyní ty samé položky za dodávku a čtyřletý provoz pod firmou Cendis vycházejí na 309 milionů korun.

Nejde o konečné náklady, protože Hořelicou řízený Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) bude muset ještě každoročně platit zhruba 30 milionů České poště a Čepru za „fyzickou“ distribuci známek (původní zakázka na distribuci počítala s náklady téměř půl miliardy za 4 roky). Zároveň SFDI zaplatí odhadem 20 milionů ročně bance ČSOB za provoz platební brány. A to v závislosti na počtu transakcí.

I tak ale lze hovořit o úspoře asi poloviny původně plánovaných nákladů.

Právě úspory jsou i důvodem, proč v zásadě pochvalně hovoří i ti, co v lednu celý projekt digitalizace velmi tvrdě kritizovali.

„To, co vnímám jako pozitivní, je, že se vlastně napříč všemi subdodávkami podařilo vysoutěžit výrazně nižší ceny, než byly původně očekávané. Holt otevřená výběrka fungují, když jsou aspoň trochu slušně vypsána,“ říká jihomoravský investor v oblasti informačních technologií Jiří Hlavenka.

Právě on na předraženou zakázku v lednu upozornil jako první, přidal se i projekt Hlídač státu. Jisté rezervy ohledně nákupu technologie a služeb Hlavenka stále ještě vidí, ale ne nijak zásadní. „Zdá se mi, že díky našemu prvotnímu nasvícení, které stálo jednoho ministra křeslo, si už dávají větší pozor na to, co a jak soutěží a vypisují,“ podotýká Hlavenka k fungování úřednického aparátu v resortu dopravy.

Ale definitivně bude prý schopen celou věc posoudit teprve s jistým časovým odstupem, až budou známa veškerá fakta. „V každém případě je elektronická známka pokrok proti papírové nalepovací, to je myslím jasné,“ dodává pro Seznam Zprávy Hlavenka.

Dobrý pocit z toho, že veřejný tlak se vyplatil, má i podnikatel Tomáš Vondráček, který v lednu s kolegy z branže zorganizoval takzvaný hackathon. Aby ukázal, jak relativně snadno a levně lze podobné IT projekty realizovat.

„Myslím, že se jasně ukázalo, že ten původní projekt e-vinět byl výrazně předražený. A to se týká možná ještě více distribuce. Vše se stihlo zvládnout, ač úředníci původně mluvili o časové tísni. Úspěch vidím i v tom, že hardware bude nakonec využit i k připojení některých dalších funkcionalit. A v neposlední řadě i v tom, že o prodej dálničních známek mají mimo Českou poštu a Čepra nyní zájem i další subjekty, byť na tom fakticky nic nevydělají,“ všímá si pozitivních výsledků Vondráček.

Podnikatel je přitom přesvědčen, že podobně předražené jsou i jiné státní IT projekty, akorát zatím nebyly takovému veřejnému tlaku vystaveny.

Zda půjde o nezpochybnitelný pokrok nejen z pohledu uživatelů, ale i státní kasy, zdaleka jisté není. O úspěšnosti tohoto digitalizačního projektu totiž nerozhodnou jen výše popsané náklady, ale i výnosy z prodeje známek.

Třeba loni měl stát z prodeje papírových dálničních kuponů tržby téměř 5,4 miliardy korun (náklady na distribuci a prodej byly přitom ve výši zhruba 300 milionů, dalších asi 37 milionů korun spolykal tisk). Teď se ukáže, jaký bude další trend.

Na Slovensku v souvislosti s digitalizací dálničních kuponů tržby ještě vzrostly, lidé přestali podvádět, protože pochopili, že obejít kontrolní kamery je velmi obtížné.

V Česku ale v tomto směru přetrvává značná nejistota. Jak už na to Seznam Zprávy opakovaně upozornily, automatizovaná kontrola zatím u nás fungovat nebude.

Ač by tomu technologicky nic nemělo bránit, v praxi bude nezbytné (stejně jako v éře papíru), aby „černé pasažéry“ vždy dohnali a pokutovali policisté či celníci. Riziko podvodů zesiluje fakt, že vozidla nepoctivců budou v běžném provozu hůře rozpoznatelná, než tomu bylo doposud, pokud nebude zrovna po ruce speciální kamera skenující SPZ.

„Já tohle absolutně nechápu, úplně se tím stírá hlavní přínos elektronického systému. Když se na Slovensku e-viněty v roce 2016 zavedly, tak meziročně stoupl výběr o 20 procent a výrazně se snížil počet přestupků. Lidé totiž brzy pochopili, že před placením neuniknou. Jistý problém přetrval jen u cizinců. Obávám se ale, že v Česku bude bez automatického odhalování neplatičů finanční efekt e-vinět o dost horší, než stát čeká,“ uvedl už v srpnu pro Seznam Zprávy bývalý šéf Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik, který byl na Slovensku investičním ředitelem tamní Národní dálniční společnosti.

Přechod na automatizované udělování pokut by bylo možné jen v případě novelizace zákona. Předtím je ale třeba rozlousknout klíčový problém s vozidly invalidů. V Česku (na rozdíl právě od Slovenska) mohou totiž handicapovaní k jízdě po dálnici stále využívat i auta svých blízkých, což ovšem způsobuje zdánlivě neřešitelný problém s identifikací vozů, které mají právo jezdit zdarma.

Ani dodatečný přechod na automatizovanou kontrolu jistý není, zdráhavě se k věci staví i ministr Karel Havlíček.

Na začátku listopadu uvedl, že je třeba kolem tohoto problému nejdříve vést politickou diskuzi, sám to prý rozhodnout nemůže. Jeho lidé stále věří, že kontrola známek s pomocí mobilních kamer (a s výpomocí stacionárních) bude nakonec dostačující.

Je tu ještě jedna důležitá okolnost, která rozhodne o úspěchu či neúspěchu české podoby digitalizace.

Výše zmíněnou kontrolní práci policistů a celníků nikdo do nákladů nekalkuluje, byť i tu bude muset stát zaplatit. Stejně jako nově nakupovaná auta.

Stát každopádně zatím nepočítá, že by v souvislosti s digitalizací známek mohl nějaké lidi pro nadbytečnost propustit. Trend je přesně opačný. Už na příští rok se totiž plánuje další posílení dopravní policie. A to dokonce o stovky lidí, jak vyplynulo z nedávného vyjádření ministra vnitra Jana Hamáčka.

„S tím, jak se staví nové dálnice, je tlak na nová dálniční oddělení. Ta postupně rozvíjíme, to je několik stovek míst u dálniční policie,“ uvedl Hamáček během diskuzí nad státním rozpočtem pro rok 2021. S dálničními známkami nabírání lidí přímo nesouvisí, nicméně to ukazuje, že s digitalizací žádná úspora lidské práce nepřichází.