Článek
Brouk Phloeodes diabolicus, přezdívaný ďábelský, žije v zalesněných oblastech západního pobřeží USA a je dlouhý asi 2 centimetry. Stejně jako některé jiné druhy nelétavých brouků má kryty křídel, známé jako krovky, srostlé dohromady. Výsledkem je odolné černé brnění, které jej chrání před rozdrcením.
Vědci podle webu The New York Times (NYT) odhalili, že brouk vydrží mnohem větší nápor než ostatní nelétaví brouci. Díky vnější kostře neboli exoskeletu hmyz vydrží až 39 000krát vyšší tlak, než je jeho tělesná hmotnost. To je jako kdyby 70kilový člověk bez problémů odolal tlaku váhy asi 25 modrých velryb.
Studie publikovaná na webu Nature u brouka odhalila vzájemně propojené a srostlé krovky. Ty mívají i ostatní brouci, u „ďábelského brouka“ však vědci nalezli větší počet vzájemně propojených úseků, než je obvyklé. V následujících experimentech vědecký tým zjistil, že propojení pomáhá rozmělňovat tlak a činit broukovy klouby robustnější.
„Tyto vrstvy pomáhají zpevnit klouby,“ uvedla Talia Mooreová, robotička a evoluční bioložka z University of Michigan. „Umožňují rozptýlení tlaku. Jakýkoli tlak vyvíjený na konstrukci těla se spíše rozptýlí po celé kostře, než aby se soustředil na jediné slabé místo,“ dodala.
Počátky objevu se datují do roku 2015, kdy Jesus Rivera podnikl neobvyklý experiment. Spolu s kolegou „ďábelského brouka“ vzali na parkoviště a dvakrát přejeli Toyotou Camry. To by většina živých tvorů nepřežila, železný brouk ale přežil bez větších potíží.
Po praktickém experimentu s automobilem Rivera podle NYT zaměřil pozornost na laboratorní experimenty. Pomocí řady ultracitlivých nástrojů tým vědců zjistil, že exoskelet brouka je nabitý bílkovinami, které zřejmě zvyšují jeho odolnost. Navíc se vyvinul z dvojice již neexistujících předních křídel, přičemž brouka obalil v odolném plášti, pod nímž jej ještě chrání vzdušný polštář.
Kurátor brouků v Přírodovědném muzeu v Londýně Max Barclay pro web The Guardian uvedl, že zatímco mnoho druhů brouků může před hrozbami jednoduše odletět, nelétavý „ďábelský brouk“ se musel pro přežití stát odolnějším. Barclay dodal, že zatímco většina brouků žije jen několik týdnů, „ďábelský brouk“ může žít po dobu sedmi nebo osmi let.
Další experimenty podle webu The Guardian ukázaly, že vlastnosti pozorované v exoskeletu brouka lze použít k vývoji technik spojování materiálů. Začlenění těchto vlastností by mohlo vylepšit např. prvky obvykle používané v turbínových motorech.
