Czech Ham United i šílení rozhodčí. Jaké příběhy psala Premier League?

Ročník 2020/2021 se zapíše do historie dějin Premier League svérázným způsobem. Fanoušci nejsledovanější fotbalové ligy světa svázaní covidovými restrikcemi měli příležitost stát se svědky zcela unikátního ročníku.

Šíleli u pravidelně kontroverzního posuzování sporných situací VARem, žasli nad nahuštěným zápasovým programem, trpěli při četných bezbrankových remízách většiny šlágrů „velké šestky“, uhýbali pohledy lavinám zpráv z táborů zraněných, zvedali obočí nad výkyvy formy gigantů a v neposlední řadě netrpělivě čekali na nedostatkové zboží v podobě absence koření fotbalu - na návrat sdílené spontánní radosti hráčů s fanoušky. Vybrali jsme pro vás několik témat, která podle nás sezónu definovala.

Natřískaný program, stadion zející prázdnotou, finanční nejistota, personální oslabení. Kdo v Premier League zažil snad absolutní krizi? Nikdo asi nebude rozporovat, když za největšího pandemického smolaře označíme loňského premianta Liverpool FC. Nadvláda Reds anglickému fotbalu měla potenciál na výrazně delší životnost, jenže Anfield s vynuceným odlivem nejobávanějších fans jednoduše ztratil svůj lesk. Vinou ztráty formy ofenzivních es, spořivého přístupu vedení klubu a drastického počtu vážných zranění došlo u favorita na obhajobu titulu k nevídanému hernímu regresu a propadu střemhlav tabulkou.

Merseyside derby mezi Liverpoolem a Evertonem je z definice vypjatá záležitost, ani se při samotném zápase nemusí nic stát. Jenže v říjnovém vzájemném klání navíc zajel reprezentační gólman Jordan Pickford brutálně do liverpoolského stopera Virgila van Dijka, poranil mu koleno a Nizozemci předčasně ukončil sezónu. Odstartoval taky bezprecedentní sérii zranění, která výrazným způsobem odbrzdila sestupnou spirálu LFC, z níž se vyklubala solidní krize.

Šokující bylo, že Pickford nebyl za svůj potrestaný ani žlutou kartou. Penalta se nepískala kvůli ofsajdu a hlavní rozhodčí Michael Oliver (později přiznal pochybení) s Davidem Cootem u VARu nějak nedomysleli, že je třeba gólmana poslat pod sprchy. Everton potom musel pro Jordana Pickforda a jeho rodinu najmout tělesné strážce, protože brankář dostával výhrůžky smrtí.

Když přicházel Tomáš Souček do West Hamu na jaře 2020 na hostování, vyhlídky novopečené spolupráce byly spíše skromnější. Základním předpokladem pro dlouhodobou koncepci bylo udržet Hammers mezi anglickou smetánkou. Uhájit pozici v Premier League se českému supermanovi a spol. nakonec podařilo, a tak si Souček vysloužil svůj vysněný přestup. Na konci své první kompletní sezóny za kanálem La Manche Souček vévodí hned několika individuálním statistikám Premier League, přičemž zcela pravidelně figuruje v nejrůznějších sestavách kola.

Skotský manažer David Moyes se mohl spolehnout na jeho trefy, asistence, výpomoc v defenzivě a spolehlivost v osobních soubojích všeho druhu. Souček dokonce obstojně pro svůj klub „vyskautoval“ na pozici pravého beka Vladimíra Coufala, jehož letošní výkony ohromily celý fotbalový svět včetně uznávaného „pundita“ Jamieho Carraghera, jenž ho dokonce pasoval do hvězdami natřískané jedenáctky sezony!

Moyes, mnohými fans přezdívaný „Očko“ (kvůli určité podobnosti s legendární postavou ze seriálu Simpsonovi), vybudoval z Hammers i s výrazným přispěním ex-slávistů sympatický celek, který může potrápit i ty největší favority. Důkazem příkladné proměny Hammers budiž zimní příchod vyhaslého Rudého Ďábla Jesseho Lingarda, který zoufale sháněl platformu pro restart své kariéry. Pozitivní soukolí ve východním Londýně v Lingardovi vzkřísilo vášeň k životu a zanedlouho se proslavil typickými tanečky, kdy sázel jednu trefu za druhou. Kopa kanadských bodů a držitel dubnového titulu „Hráč měsíce“ pozvedl hru West Hamu na vyšší level.

David Moyes mnohdy zaškatulkovaný jako neúspěšný nástupce Sira Alexe Fergusona ve službách Manchesteru United, v Londýně manažersky pookřál a za svou práci pro klub by si jistě zasloužil sklidit i libozvučnější nálepku. Schází jen poslední krůček - nasměrovat Hammers do Evropské Ligy.

V půli prosince jeli hráči Tottenham Hotspur do Liverpoolu na Anfield v roli vedoucího týmu tabulky s bilancí 7-4-1 a domácími skalpy City nebo Arsenalu. Dokonce se šeptem probírali, jestli by se s Mourinhovou taktikou nemohli Spurs dostat až k titulu. Zbytek sezóny ale ukázal, že Portugalec svým přístupem „zamrzl“ v historii a že Kohouti na řadě postů nemají jednoduše dost dobré hráče. Výjimeční Kane a Son vytvářeli jakousi Potěmkinovu vesnici.

Blamáž kolem vyřazení z EL v Záhřebu, pád tabulkou a nekoukatelná hra přinutily Mourinha balit fidlátka. I kvůli účasti na projekt Evropské Superligy se šéf kluby Levy a majitelé z ENICu stali v očích fanoušků nenáviděnými jedinci. Pokud ikona Harry Kane v létě severní Londýn opustí, skončí definitivně „pochettinovská éra“ Tottenhamu.

Velká část komunikace se v anglickém top fotbale přesunula na sociální sítě - ta klubová i ta v podání jednotlivých fotbalistů. Jenže právě tyto platformy se v případě nepovedeného zápasu, banální chyby nebo zcela bez příčiny místem koncentrované žlučovitosti, nadávek, ba nebezpečného vyhrožování. I když britská policie tenhle nešvar bere velmi vážně a třeba minulý týden na různých místech země pozatýkala 8 osob podezřelých z online šikany nejmenovaného hráče Tottenhamu, všechno uhlídat nemůže.

Protože útoků, často s rasovým podtextem přibývalo, rozhodly se kluby a hráči Premier League k nevídané akci. Na přelomu dubna a května na několik dní jejich účty na sítích zcela utichly. Uvidíme, jak se situace bude dál vyvíjet.

Citizens v úvodních kolech zaostávali výkony i výsledky. Spekulovalo se o možném vyhazovu zkušeného manažera Pepa Guardioly, kterému nakonec byla i navzdory nelichotivým porážkám s Liškami 2:5 a Spurs 0:2, prodloužena smlouva. Guardiolův post-pandemický projekt byl pod palbou té nejostřejší kritiky od samotného začátku ročníku, vždyť „zazobaní City“ přece nesmí prohrávat.

Jenže Pep si na podzim prozíravě uvědomil, o čem asi tak unikátní „pandemická sezona“ bude a pro přípravu na vítěznou válku s vytesaným datem pro květen 2021 obětoval několik méně významných bitev zkraje podzimní výpravy. Kádr Citizens byl vhodně doplněn nepochybně nejlepším příchodem roku, portugalským super-stoperem Rubenem Diasem. Citizens vypilovali obrannou fázi a pozoruhodnou rotací kádru dokázali nejlépe rozložit vlastní síly.

Když se zranil centrální mozek Kevin De Bruyne, vytáhl Pep raráška Gündogana, jenž v sobě probudil démona produktivity. Citizens se mohutně nadechli v prosinci a po celých 82 dní v nejnabitějším programu klubové historie zaznamenávali pouhá vítězství. Tahle unikátní šňůra novopečených mistrů navzdory nepříznivým okolnostem bude ještě dlouhá léta právem vyzdvihována. City kromě mistrovského titulu v Premier League získali i domácí ligový pohár a v sobotním finále Champions League proti Chelsea tak zacílí na dosažení vzácného „Treblu“.

Kluby tzv. „velké šestky“ anglického fotbalu, která s ohledem na sportovní výsledky letošní sezóny doznala dalších trhlin, mají osypky při pohledu na kombinaci tří písmen - ESL. Nedomyšlený projekt Evropské Superligy, elitářské nadnárodní soutěže, jehož komunikace směrem dovnitř i navenek by si na vysvědčení zasloužil „kouli“ jako hrom, se obrátil proti jeho signatářům. Přivedl tisíce rozčilených fanoušků do ulic a dal šéfům a majitelům velkoklubů jasně najevo, že bez fanoušků se fotbal dělat a řídit prostě nedá. Podobně, jako se nedá dělat bez hráčských kádrů a trenérů, kteří do spikleneckého záměru rovněž nebyli zasvěceni.

Anglické kluby sice z projektu rychle vycouvaly, ale škoda se už stala. Ed Woodward skončí po sezóně ve vedení Manchesteru United a počet „obětí“ jistě není konečný. Jo, na chladné úterní večery ve Stoke se prostě nesahá…

Frank Lampard, miláček Stamford Bridge a nově i člen Síně slávy Premier League, musí mít při pozorování rokenrolu Tuchelových Blues pocit, že sleduje sobě věnovaný masterclass s pracovním názvem „Jak jsi to měl dělat“. Manažerský zelenáč Lampard, jenž vedl klub svého srdce ještě v první polovině ročníku, nafasoval v létě od Abramoviče luxusní zboží, se kterým ale nedokázal kompetentně zacházet. Potřebný příchod ostříleného německého stratéga Tuchela kompletně předefinoval herní projev Chelsea rychlostí prvopoločasového sprintového náběhu Tima Wernera.

Právě Wernerovy zlepšené jarní výkony jsou vhodným příkladem pozitivního vlivu Thomase Tuchela na psychické rozpoložení jednotlivých hráčů Blues. Komu se dařilo za Lamparda, herně rozkvétá nadále. A ti, kteří zápasy sledovali z chladné tribuny, předvádí možná nejlepší fotbal své kariéry. I německé národní obrození v kádru Blues dokázal krajan Tuchel nastartovat s lehkostí sobě vlastní, a tak není divu, že se Chelsea dokázala s absolutní kontrolou protlačit přes oba madridské soky až k branám samotného finále Ligy Mistrů.