Cyklistická mistryně světa, která se narodila jako muž, sklízí za svůj úspěch drsnou kritiku. Údery ale vrací

Transgenderová cyklistka Rachel McKinnonová se raduje ze svého triumfu, kdy v kategorii 35–44 let vyhrála mistrovství světa v dráhové cyklistice a stala se první transgenderovou ženou na světě, která ovládla světový šampionát. Její úspěch vzbuzuje pozitivní emoce, ozývají se ale i negativní hlasy.

Fotografie ze stupně vítězů, kde vítězka převyšuje své soupeřky, se šíří sociálními sítěmi a vzbuzuje emoce, přesně tak, jak McKinnonová předpokládala. Žena, která se narodila jako muž, ve finálovém sprintu porazila svou kamarádku Carolien Van Herrikhuyzenovou z Holandska o 12,903 sekundy. Stříbrnou se ale cítí být bronzová medailistka Jennifer Wagnerová, která vítězství McKinnonové označila za neférové.

Fotografii na svém twitterovém účtu sdílela známá mediální osobnost Katie Hopkinsová s komentářem: „Pro vyjasnění, toto bylo mistrovství světa žen. Opakuji. Žen. Gratuluji odvážným tvářím stříbra a bronzu. Svět ovládá horečnaté šílenství.” Tohoto vzkazu se chytila právě americká závodnice Wagnerová a odpověděla: „Jsem ta třetí závodnice. Rozhodně to NENÍ fér.”

McKinnonová se na svém twitterovém účtu rozhodla proti kritice bojovat. „Lidé nikdy můj úspěch nepřisoudí tvrdé práci, což si myslím, že si zasloužím,” uvedla závodnice. Podle ní neexistuje žádná studie, která by naznačovala, že testosteron a tělesný vývoj by mohl nějakým způsobem ovlivnit fyzickou výkonnost transgenderových sportovkyň.

Pravidla, která se týkají transgenderových žen ve sportu, se během let drasticky proměnila. Mezinárodní olympijská komise od roku 2015 nařizuje, že transgenderové ženy, které chtějí závodit v kategorii žen, nesmí překročit stanovenou hladinu testosteronu po dobu více než jednoho roku před soutěží.

V mnoha případech biologičtí muži, kteří se identifikují jako trasgenderové ženy, musí podstoupit léčbu, která potlačuje přirozeně se vyskytující testosteron. McKinnonová pro server Velonews uvedla, že její hladina testosteronu je pod spodní hranicí průměrné ženy.

„Pro ty, kteří jsou outsideři, mohou to být transsexuálové, intersexuálové nebo nebinární, ti, co cítí, že do sportu nezapadají, chci, aby věděli, že i když odezva na mě je masivní, hlasitá a děsivá, tak to je to, co se stane před tím, než se to zlomí,” vzkázala kanadská profesorka filozofie působící na Charlestonské univerzitě. „Než se věci posunou kupředu. Myslím, že sport je čím dál více inkluzivní. Myslím, že ti, kteří s inkluzí ve sportu nesouhlasí, jsou na opačné straně dějin a že vítězství, kterých jsme dosáhli, jen tak nezmizí, ale není žádná garance, že se dostaneme tam, kam bychom chtěli, když přestaneme bojovat,” dodává.