Článek
Tuzemská legislativa podle odborníků nijak nevytváří podmínky pro zachování vztahu mezi dítětem a jeho odsouzeným rodičem. Napravit by to měl projekt sociálních pracovníků Masarykovy univerzity a Mezinárodního vězeňského společenství, který navrhne konkrétní změny v přístupu k dětem, aby se zmenšil dopad uvěznění rodičů na jejich život.
Stigmatizace ze strany vrstevníků, hrozba upadnutí do chudoby nebo také ztráta sociální a citové vazby k rodičům. To jsou jen některé z problémů dětí, jejichž rodiče se dostali do vězení. „Je to pro ně těžká situace, někdy jsou totiž rodiče zatčeni přímo před jejich očima. Nikdo nezohledňuje, že přicházejí o nejdůležitější vztah ve svém dětském životě. V celém procesu trestního řízení nemají žádný hlas. Proto se v zahraničí o těchto dětech mluví jako o tichých obětech,“ přibližuje Jitka Navrátilová z Katedry sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Z této situace pak plyne například to, že rodiče bývají umístěni do věznice daleko od domova svých dětí, které je někdy kvůli ekonomické a sociální situaci nemůžou navštěvovat. A pokud jsou návštěvy možné, odehrávají se ve vězeňských podmínkách, které trauma dětí ještě prohlubují.
Horší než rozvod
Navrátilová s kolegy by to chtěla změnit prostřednictvím projektu s názvem Rodičovství za mřížemi. „Rádi bychom, aby projekt rozšířil povědomí o dětech vězněných rodičů a jejich situaci, a tím snižoval jejich stigmatizaci a sociální vylučování. Praktické výstupy projektu, například obrázkové karty, pomohou dětem lépe se orientovat v situaci a lépe ji emočně zvládnout. Výsledky výzkumu mohou výrazně podpořit systémové změny v zohledňování práv dětí v procesu uvěznění rodiče a přinést praktické návrhy inovací vyplývající z potřeb dětí,“ uvedla jedna ze spoluautorek projektu Žaneta Dvořáčková.
Ve výzkumu se počítá s rozhovory se samotnými dětmi, jejich trestanými rodiči nebo i partnery, jejichž protějšek se ve vězení ocitl. Výsledkem budou návrhy nové metodiky a názorné pomůcky pro sociální pracovníky, kteří se dostávají s těmito dětmi do kontaktu. „V současnosti se k této skupině dětí chovají obdobně jako k dětem rozvádějících se párů navzdory tomu, že dopad situace je u těch s vězněnými rodiči masivnější,“ doplnila Jitka Navrátilová.
V další fázi se počítá také s návrhy, jak zapracovat status rodičovství odsouzeného člověka do legislativy tak, aby se při určování podoby trestu myslelo i na zachování kontaktu s dítětem.
