Čtyři příběhy (ne)obyčejného šílenství: Jak přežívají čeští umělci

„Vždy ve střehu, komisaři,“ bylo heslo filmového detektiva Nicka Cartera ve snímku Adéla ještě nevečeřela.

Tento přístup museli nedobrovolně přijmout všichni podnikající v umělecké branži. Aneb jak říká šéf čerstvě zrušeného „svátku světla“ Signal Festivalu Martin Pošta: „Není nic staršího než včerejší nařízení.“

Seznam Zprávy přinášejí čtyři příběhy z různých oblastí umění a kultury, které tento stav ilustrují, ale zároveň jsou dokladem nezlomného odhodlání přežít.

Tématem měl být Plán B. Jako odkaz na stav planety a udržitelnost.

Ukázalo se, že motto je víc než výstižné. Plánů B tradiční Signal Festival sestavil postupně několik. A ani to nestačilo a příští týden, kdy měly světelné audiovizuální instalace ozvláštnit hlavně venkovní prostory v Praze, zůstane zhasnuto. Nově chystaná opatření ministra zdravotnictví Romana Prymuly konání festivalu znemožnila. Takže plánem B, který pořadatelé dlouho zvažovali, ale vytrvale se mu bránili, je odklad umělecké akce na příští rok.

„Říkal jsem si, že loňský souběh pohřbu Karla Gotta, nájezdu anglických fotbalových fanoušků a dopravního kolapsu v centru Prahy již nic nepřekoná,“ popisoval ještě před zrušením festivalu jeho šéf Martin Pošta.

Se svým týmem dělal vše pro to, aby konání bylo možné. Hlavními kurátory výstavy se tak stali sami hygienici a epidemiologové.

„Celou dobu jsme konzultovali každý detail s Romanem Prymulou. I před tím, než byl ministrem. S hygieničkami Jarmilou Rážovou i Zdenkou Jágrovou. A Rastislav Maďar s námi prošel úplně každou lokaci od dveří až k východu. Přesně jsme s ním projížděli, kde lidi vejdou, kde budou stát, kde bude dezinfekce. Té jsme pořídili hektolitry, stejně jako zátaras pro venkovní projekce. Bezpečnostní opatření festivalu jsme sepsali na sedm desítek stran,“ vyjmenovává Pošta.

Některé původně vytipované vnitřní prostory festival opustil a víc vsadil na instalace venku pod širým nebem. Vyzval dokonce fanoušky, aby i venku chodili v rouškách, za což sklidil kritiku.

Epidemiologové nebo tedy spíš samotný koronavirus zasáhl i přímo do umělecké části. Veškeré projekce musely být uzpůsobeny a zkráceny na 15 minut. „Je to samozřejmě zásah do umění jako takového. Ale pokud má pandemie vliv na naše životy, tak to má vliv i na podobu díla. A zdravotní hledisko musí mít přednost. V tomto ohledu bylo dobré, že jsme to věděli dlouho dopředu, že jsme umělce upozornili už v průběhu tvorby instalací, takže to nebylo násilné,“ doplňuje Pošta.

Podívejte se na to nejlepší z předešlých ročníků Signal Festivalu.

Ztráty festivalu, který musí být neziskový, protože čerpá granty, půjdou do milionů. Technika již byla na cestě, umělci měli skoro hotovo. A už před konáním akce odpadávali kvůli koronakrizi partneři. Vloni si světelný festival vzala pod křídla letecká společnost Emirates, což letos z pochopitelných důvodů odpadlo.

„Za běžných okolností máme rozpočet okolo 28 milionů korun. Na rozdíl od světa, kde bývá poměr veřejných a soukromých peněz asi 80 ku 20, my máme z veřejných grantů asi 35 procent a víc nám nikdo nedá, protože už tak jsme největší,“ uvádí Pošta. Přitom podle ekonomické studie, již si nechal Signal vypracovat, každá koruna, která se do něj investuje, se ekonomice vrátí až 12krát.

Festival hledá dodatečné příjmy. „Spíš přes přidružené aktivity než přes samotný festival. Vstupenky samozřejmě jsou důležité, ale spíš k regulaci návštěvnosti. A forma podpory od fanoušků kampaněmi na službách, kde se vybírají příspěvky, je při naší velikosti taky příliš komplikovaná,“ říká Pošta.

Zároveň se v jeho týmu zabývají myšlenkou, jak by se dala vytěžit samotná díla, a tím pomoci umělcům.

„Chceme rozhodně zachovat symbiózu festivalu a umělců. Jsme na počátku úvah, jak třeba uzpůsobovat díla, aby byla lépe prodejná. Ale to je velmi tenká linka mezi kurátorstvím a ekonomickými zájmy. Zatím se je alespoň díky našim kontaktům ve světě snažíme dostat do zahraničí. Teď se to povedlo třeba v Bukurešti nebo v Helsinkách a jednáme o něčem v Miami,“ dodává šéf festivalu, kterému alespoň částečně odlehlo, že je nezakázali den před akcí.

Právě propojování umělců s ekonomickým světem si mimo jiné ve své nové právě utvářené koncepci klade za cíl i ministr kultury Lubomír Zaorálek, jehož úřad prozatím na „podnikatelskou“ část umění nedosáhl.

„Musíme mít programy, které podpoří naši vlastní nezávislou uměleckou scénu. Vezměte si úspěch Darji Kaščejevové s jejím filmem Dcera. Tu nám teď závidí celý svět a my neměli kde vzít na kvalitní promo. My to ale musíme umět a nejen u filmu, ale i designu nebo videoher. Tady je skvělým příkladem kreativní centrum v Brně, které už roky propojuje tvůrce a výrobce. A přesně taková centra má mít Ministerstvo kultury možnost spoluvytvářet nebo podporovat. Protože je hezké, když tvůrci, kreativci něco vymýšlejí, ale realizace a převedení do praxe je velmi složitá a dlouhá cesta a sami ji často neznají a neumí se prosadit,“ uvedl pro Seznam Zprávy ministr.

Snad nejznámější moderní cirkus světa Cirque du Soleil od března zrušil veškerá představení a v červenci požádal o bankrotovou ochranu. O práci přišlo na 3,5 tisíce umělců. Dohoda s věřiteli, investory a také státním fondem slavné akrobatické show dává naději, že až pandemie opadne, najme zpět performery a vzkřísí po desetiletí budované podnikání.

„Touhle cestou my jít nemůžeme a ani nechceme. Nemůžeme, protože takovou podporu tady není možné získat. A nechceme, protože bych se cítil jako zrádce, kdybych to udělal,“ vyprávěl mi těsně před vyhlášením nouzového stavu viditelně unavený principál českého Cirku La Putyka Rostislav Novák.

Jarní výpadek nezávislá umělecká produkce přežila díky úspěšnému létu. V karanténě nazkoušeli nové představení, s kterým je zvali obce a města po celé republice; Kaleidoskop nakonec odehráli 40krát. Ale vždy to bylo o nervy. Do amfiteátrů s tisíci místy bylo prodáno třeba 150 vstupenek předem a lidé se rozhodovali na poslední chvíli, jestli přijdou. Vždy to však klaplo a bylo skoro vyprodáno.

To teď na podzim už nefunguje. Papírově vyprodaná jsou přesunutá představení a na ty často dorazí jen polovina ze 340 diváků. A předprodeje nových termínů spadly také na půlku.

„S každým novým nařízením si říkám, jak dlouho tuhle situaci permanentního napětí, co přijde, můžeme vydržet. Chápu, že na jaře jsme byli všichni zaskočení, ale teď hlásit překotné změny 24 hodin dopředu, je vážně neakceptovatelné a nutí nás to být v permanentní pohotovosti. Mít připravený plán ne B, ale taky C, D a E. Co se stane, když přijdou diváci, když přijde málo diváků, když jich bude moct být jen sto, nebo jen padesát, anebo nebudeme moct hrát vevnitř vůbec…,“ říká s tím, že v tomto napětí fungují už od března.

A nevypadá to, že by to pro příští půlrok mělo být jinak.

Normálně má „company“, jak o sobě La Putyka mluví, plán na tři až čtyři roky dopředu. Ještě před covidem-19 už plánovali rok 2023. Teď se vše mění klidně ze dne na den… ostatně s principálem jsem hovořil v úterý podvečer a právě mířil za účinkujícími oznámit jim velké změny na čtvrteční a páteční vystoupení.

Jaké jsou ty plány, které následují po B? Vyzkoušené je má La Putyka z jara. Mezi prvními se rozhodla streamovat živě svá představení. A byl z toho až překvapivý úspěch.

„My už loni - při změně webových stránek - do nich zahrnuli platformu, na níž nám naši fanoušci mohou přispívat tak, jak je to běžné na Západě. Takže jsme nic speciálního nevytvářeli a rovnou mohli připravit představení a požádat o podporu. A za ten první stream se nám podařilo vybrat půl milionu. To byl absolutní šok a taky impuls, proč to nevzdat a dál tvořit,“ popisuje Novák. Dalšími živými vysíláními pak La Putyka podpořila i další umělce nebo děti z dětských domovů.

A se svými představeními se vydala do ulic. Což v zimě asi není možné? „Ale to víte, že je,“ oponuje Novák, „máme scénáře, že zasněžená ulice nám bude jevištěm. Jsem připravenej jít do čehokoliv, co neohrozí zdraví našich performerů.“

La Putyka pak připravuje i další akce, jimiž chce divákům umožnit podpořit je i jinak než návštěvou cirku, z níž mohou mít kvůli epidemické situaci strach.

Nadto má těleso větší plán. „Jednou z platforem, která umožní výkonným umělcům přežít, je televize. A přesně něco takového nyní s výkonným producentem Viktorem Taušem připravujeme. Ale víc vám neřeknu, to byste nebyl překvapenej,“ doplňuje Novák.

V tom by mohl výhledově pomoci i již zmiňovaný plán Ministerstva kultury. Jeho šéf Lubomír Zaorálek chce z Fondu obnovy rozvoje, v němž má Česko dostat asi 180 miliard korun, získat minimálně dvě miliardy na inovativní kreativní projekty. „Tato oblast má velkou absorpční schopnost, protože je vyprahlá. Takže se nebudou složitě hledat projekty, které by bylo třeba podpořit, jako v případě jiných oblastí, kam směřují evropské peníze. Navíc takto investované miliardy se budou velmi rychle vracet,“ tvrdí Zaorálek. Pro překonání aktuálních potíží s nízkou návštěvností ale nic nabídnout nemůže.

„Když je mi nejhůř, kladu si otázku, do jakého bodu má smysl hrát představení za každou cenu. Má to smysl hrát pro deset diváků? Zatím jsem si vždycky odpověděl, že má. Kvůli nim a kvůli umělcům, kteří se na představení podílejí. Je to má společenská povinnost,“ cítí principál La Putyky.

Podívejte se na počiny Cirku La Putyka a spřátelených souborů z konce letošního dubna:

„Je to život v neustálém napětí. Neustále čekáte, kdy se snese ministr zdravotnictví a ve stylu deus ex machina zasáhne do vašeho života. Já mám v této chvíli diář plný do konce roku. Plný otazníků a právě takovýto „boží zásah“ je promění buď v reálné termíny, nebo volno,“ líčí mi svůj aktuální život zpěvák Tomáš Klus.

Na rozdíl od řady svých kolegů neběsní na sítích. Své fanoušky se snaží uklidňovat a třeba jim radit, že je fajn si v rámci posílení imunity proplachovat dutiny.

„Už před pandemií jsme byli svědky velké polarizace společnosti, a to bojování roušky-neroušky to jen prohlubuje. Já se snažím ukázat věci, které to může přinést v dobrém slova smyslu, protože to, co potřebujeme, je dialog, a ne hrocení emocí. Ale kolegy chápu. Já jsem v pozici, kdy mě zákazy ne že neohrožují, o peníze přicházíme. Ale existenčně mě to nezadupává,“ vysvětluje.

Pro něj totiž zákaz zpěvu přišel ve chvíli, která se mu - tak trochu - hodí. Spolu s režisérem Janem Svěrákem připravuje muzikál a má tak čas se na tuto práci soustředit. „Aspoň to bude vymazlené. Což by s plným diářem bylo sotva,“ hledá pozitiva na vládních opatřeních.

Ostatně tak k nim přistoupil už na jaře, když se republika uzavřela téměř úplně. Nahrál se svou manželkou novou desku, jejíž výtěžek věnoval na charitu. Přitom místo toho měl koncertovat po celé republice v rámci projektu pro Paměť národa. A každému vystoupení měl předcházet dopolední program ve školách.

Turné se posunulo na podzim a většinu jej stihl Klus s kapelou odehrát. Jen bez programu pro děti. „Bylo to pro mě trochu zvláštní, protože část koncertů už se odehrála s povinnými rouškami. A já jsem zvyklý komunikovat s publikem a najednou tam máte lidi, jejichž mimiku vůbec nerozklíčujete. Byl tam takový zvláštní distanc, což je teď přirozeně obecný jev, že se lidé vzdalují. A myslím, že tím spíš si budeme vážit toho, že spolu můžeme být, až se všechno uklidní,“ míní zpěvák.

„Jiné“ byly i letní koncerty. Kvůli nejistotě na jaře při uzavření ekonomiky řada promotérů letní festivaly a jiné akce nejdříve odpískala, a pak znovu dávala dohromady.

„Příjezd na akce byl smutný. Všichni to měli promakané, zařídili menší kapacitu, opatřili veškerou možnou ochranu - a lidi nepřišli. Protože politici na přeskáčku ventilovali svoje názory a pocity a lidi měli pochopitelně strach. Volali, jestli můžou přijít, jestli mají přijít v roušce. Byl v tom strašný chaos. A všechno stálo jen na prodeji v den akce, což je na nervovou soustavu promotérů neskutečný tlak,“ vypráví Tomáš Klus s tím, že na rozdíl od jeho manažera on má menší koncerty rád. Že prý může lépe komunikovat se svými diváky.

Jeho slova potvrzuje třeba producent Janis Sidovský, který se musí znovu vyrovnávat s rušením koncertů pro své „svěřence“, kterými jsou 4 Tenoři.

„Pokud skutečně půjde o čtrnáctidenní výpadek, není to tak velký zásah. V případě 4 Tenorů jde asi o čtyři koncerty, u nichž se pokusíme najít nový termín, aby o něj diváci nepřišli. Mnohem horší by bylo, kdyby zákaz zpěvu trval déle a ohrozil celou koncertní šňůru včetně velkého koncertu ve Foru Karlín v prosinci,“ říká smířeně k aktuálním opatřením.

Za zrušené koncerty na jaře požádal o podporu z programu Covid Kultura, kdy ještě čeká na finální rozhodnutí, zda mu uhradí alespoň část nákladů. „Nicméně to uhradí jen ty marně vynaložené peníze - například na propagaci a třeba storna za pronájmy. Výdělek producentů nebo gáže umělců to vůbec neřeší,“ upozorňuje.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek, pod nějž „výdělečná“ kultura z historických důvodů nespadá, se nyní alespoň dohodl s Ministerstvy průmyslu a financí, aby v novém programu pro kulturu byla část peněz vyčleněná přímo pro podnikající umělce. „Pro tuto chvíli aspoň dávám dohromady tým asi padesáti lidí, kteří se tady na ministerstvu postarají o ty žádosti umělců, protože to nemají administrovat na průmyslu nebo financích,“ uvedl v citovaném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Klus ovšem - stejně jako řada dalších umělců - hledá raději nové cesty ke svým fanouškům. Mnohým se osvědčily například streamované koncerty, což ale sociální sítě teď od podzimu výrazně omezily.

„Já jsem vždycky chtěl vydat knihu, což je pro mě vítězství člověka nad časem. Mám spoustu materiálů, ze kterých jsem teď s manažerem vymysleli nový projekt,“ svěřuje se mi. „Takový online svět Tomáše Kluse a celé naší kapely. Chceme spustit webovou stránku nebo aplikaci, kde najdete demo verze písniček, videa ze zákulisí naší kapely, jak spolu existujeme, příběhy vzniku písniček. Zkrátka chceme, aby si na nás mohli fanoušci trochu sáhnou a nahlídnout nám pod pokličku, zatímco spolu nemůžeme být.“

„Když jsem si před 25 lety divadlo zakládal, tak jsem věděl, že je jen na mně, aby divadlo sebe a své lidi uživilo. Počítám proto s tím, že pokud se to nepodaří, tak jak jsem divadlo otevřel, tak si ho taky zavřu.“ Slova majitele a ředitele maličkého Divadla Ungelt Milana Heina.

Nepatřil mezi ty, kdo čekali, zda stát nějak pomůže. Přesto magistrát nakonec malou scénu v srdci Prahy „symbolicky“ podpořil. Pomoc ovšem našel u svých herců, zaměstnanců a diváků.

„Rozhodl jsem se to v březnu risknout a doufat, že nás zase brzy nechají hrát. Proto jsem šel za svými lidmi, kteří jsou jinak placení od představení a řekl jim, že je sice nemůžu platit tolik, jako kdyby se hrálo, ale že si vážím jejich věrnosti a alespoň část mzdy jim dám, když pak pomohou divadlu přežít. Stejně tak jsem oslovil naše herecké hvězdy, a ty bez váhání souhlasily, že až do konce kalendářního roku budou hrát za snížené gáže, což nám pomůže vykompenzovat ztráty z jara. Tedy - pokud nás nechají hrát,“ popisuje principál divadla, které staví na osobnostech, jakými jsou Hana Maciuchová, Regina Rázlová, František Němec, Petr Kostka, Richard Krajčo či Tatiana Dyková.

Pro divadélko o 88 místech nešlo o málo. Za dva měsíce, kdy byl absolutní zákaz hrát, padlo 60 představení. V penězích to představuje tři miliony korun.

„Když jsme pak od půlky května mohli zase na scénu, tak jsme to postupně divákům kompenzovali a všechno odehráli. Zrušili jsme divadelní prázdniny a hráli dvoufázově jak v kamenném divadle, tak na Letní scéně. Což byl velký zápřah pro zaměstnance a nám to nové peníze samozřejmě nepřineslo,“ vypráví Hein.

Příští rok už dvě scény najednou provozovat nechce. Ale změnu chystá. Dřívější stěhování na Letní scénu, která se nachází na Hradčanech - na Novém světě. Pod širým nebem bude Ungelt hrát už od půli června a vytvoří si tak větší finanční „vatu“, jak podnikatelům radila v jarní krizi ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Scéna pod Hradem má totiž trojnásobnou kapacitu.

Aktuální opatření, která se zatím činohry nedotkla a Ungelt tak zatím musel rušit jen jedno představení světově proslulé pěvkyně Soni Červené, sleduje ovšem „se sevřeným hrdlem“.

„Pozoruju paralelu s jarem. My patřili mezi těch pár maličkých divadel, která po prvním omezení mohla ještě hrát. Ale i když to byly beznadějně vyprodané kusy, tak kluci Kostka s Němcem hráli před poloprázdným hledištěm. Lidé se prostě báli přijít. A to se teď opakuje. Zase mají vyprodáno, ale nedorazí třeba dvacet lidí,“ říká sklesle Hein.

Na druhou stranu byli diváci během koronakrize také těmi, kteří divadlo podpořili. „Zahájili jsme sérii přenosů na sítích. Což pro mě jako neználka bylo fascinující, že sedím v prázdném sklepě a koukají na mě lidi i z Nového Zélandu. A díky těm přenosům s hereckými hvězdami nebo aukcím darů od herců a přátel divadla nám lidé posílali finance, které nám pomohly přežít,“ zmiňuje 74letý herec Hein.

Přenosy chce zachovat. Například setkání u Aleny Vránové doma. Herečka, jež spojila závěr své kariéry právě s Ungeltem, již divadelní prkna opustila, takže jde pro diváky vlastně o jedinou možnost se s ní „vidět“ alespoň virtuálně.

Také narozeniny, které jsou jinak dlouhým večírkem, letos slavilo divadlo jen na Facebooku.

Muzikálová divadla tolik štěstí jako maličký Ungelt neměla. Jejich dveře jsou prozatím na 14 dní zavřené.

„Já i s ohledem na svůj věk podporuji opatření, která mají zabránit šíření nemoci. Ale jako producent jsem naštvaný, že jsme neustále vystavováni tomu být ve střehu. Navíc nejistota nás samozřejmě připravovala o diváky i bez zákazu,“ říká s hořkostí v hlase producent František Janeček z pražské „Pyramidy“ neboli Goja Music Hall, kde v aktuální sezoně běží broadwayský hit Čarodějka. „Samozřejmě se podřídíme, ale myslím, že by se konečně vláda měla inspirovat v zahraničí. Například v Británii nebo Německu zavřeli divadla a zároveň jim podali pomocnou ruku. Tady ta pomoc, a to jsem právník, trochu vypadá, jako když peníze dostanete jen tehdy, když budete chodit po rukách a zároveň mávat nohou,“ dodává.

I v tomto případě chce ministr kultury částečně změnit zaběhnutou praxi, že „komerční“ divadla pod něj nepatří.

„Aktuální krok je, že jsme se domluvili s průmyslem, že čerpání z nového programu COVID Kultura bude snazší,“ slibuje. Navíc chce do budoucna dosáhnout na evropské peníze, které nyní spravuje z historických důvodů Ministerstvo pro místní rozvoj a které jsou určené na rozvoj regionální kultury. „Těmi je třeba podpořit rozvoj regionálních scén a malých kulturních domů v regionech. To je totiž způsob, jak můžeme pomoci pražským soukromým scénám, které jsou jinak velmi specifické a jinde podobné problémy v podstatě nejsou, protože nikde není taková koncentrace divadel a herců,“ říká Zaorálek.

Regionální scény a kulturní domy jsou totiž pro malá pražská divadla význačným zdrojem obživy díky zájezdním představením.

„To byla velká rána, když rušili představení. A pak se třeba ani neozvali, protože už na to neměli peníze. Pokud by aspoň tato pomoc byla pro nás možná, budu za ni vděčný, ale jak říkám, na nikoho nechci spoléhat. A když to vyjde, budu aspoň příjemně překvapený,“ glosuje principál Ungeltu.