Článek
Málokde na světě bije do očí kontrast tolik jako na 38. rovnoběžce na Korejském poloostrově. Stačí hodina cesty ze Soulu, hlavního města Jižní Koreje, a člověk stojí pár set metrů od hranice, za kterou začíná autoritářské totalitní peklo. Severní Korea, jež je skanzenem postsovětské rovnostářské společnosti a která je vším jiným než lidovou a demokratickou republikou.
Zatímco průměrný plat v Jižní Koreji se pohybuje kolem 50 tisíc korun, většina obyvatel Severu si vydělá za měsíc zhruba 40 korun. Rodina přitom k životu potřebuje nejméně desetkrát tolik. Stát se o své lidi není schopný postarat, i když navenek tvrdí, že ano.
V zemi funguje přídělový systém potravin. Dostanou se k nim ale jen ty nejvyšší vrstvy. Navíc kvůli novým mezinárodním sankcím vůči Severu přituhuje i tam. Ke Kim Čong-unovi, svrchovanému severokorejskému vládci, se staví zády poslední dobou i jeho tradiční spojenec Čína a země nemá kam vyvážet.
Život v KLDR: Úplatky, špiclování, extrémní chudoba a superbohatá elita.
Země nikoho zvaná „DMZ“
Mezi Severem a Jihem se už víc než 60 let táhne zhruba čtyřkilometrové demilitarizované pásmo. Dovnitř smí jen několik set vojáků, ale s povolením také civilisté.
Každou stranu hranice stráží stovky tisíc vojáků, kteří jsou připraveni k okamžitému nasazení do boje. Dvojité ostnaté dráty a strážné budky s vojáky uvnitř se navíc od hranice táhnou podél řeky téměř až k Soulu.
Na to, jak to kolem nejstřeženější hranice na světě vypadá, se podívejte ve videu nad článkem. V něm uvidíte i část ze Severní Koreje.
