Čtyřdenní pracovní týden. Ruský premiér Medveděv se po měsících ticha zviditelnil bizarním plánem

„Rusko ví, na základě svých vlastních zkušeností, že je zcela nutné se profesionálně a také moderním způsobem vyrovnat s novými sociálními výzvami,“ pravil předseda ruské vlády Dmitrij Medveděv na Mezinárodní konferenci práce ve švýcarské Ženevě počátkem června.

„Připomínám, že když před 100 lety Henry Ford zkrátil pracovní týden na 48 až 40 hodin, vedlo to až k obdivuhodnému zvýšení efektivity práce,“ pronesl premiér. „V dnešní době už dokonce existuje kategorie zvaná freelanceři. Jejich zaměstnání překračuje hranice států a národní pracovní trhy,“ pokračoval.

Tentýž den pak na Twitteru shrnul svou vizi: „Musíme přijít s novými způsoby, jak nakládat s pracovní dobou a vzděláváním, s novými přístupy k pojmům, jako je „pracovní den“ nebo „pracovní místo“. Je dost možné, že budoucnost spočívá ve čtyřdenním pracovním týdnu.“

V následujících týdnech pak na stejné téma veřejně promluvil ještě nejméně třikrát, tvrdí nezávislý ruský server The Bell. Premiér zároveň učinil celou řadu dalších kroků, mimo jiné nařídil ruskému ministerstvu práce, aby se podívalo na legislativní praktikálie takové změny.

Federace nezávislých odborových svazů Ruska, která je pod kontrolou vlády, Medveděvův návrh přivítala s připomínkou, že by redukce pracovního týdne neměla znamenat redukci platů. Státní duma, dolní komora ruského parlamentu, pak oznámila, že je připravena začít pracovat na nové legislativě.

Na žádné reálné kroky ale nedošlo. „To téma už za týden nebude aktuální, všichni na něj zapomenou. Protože není reálně proveditelné,“ řekla Seznamu ruská novinářka Jekaterina Kanakovová, která pracuje pro nezávislou rozhlasovou stanici Echo Moskvy.

Totéž serveru The Bell potvrdil i zástupce ruského ministerstva financí s tím, že přechod na čtyřdenní pracovní týden není reálným předmětem jakékoliv debaty.

Medveděvův krok tak zřejmě nikdy nebude naplněn. Bizarní plán, se kterým druhý nejvýše postavený politik Ruské federace přišel po měsících ticha, je tedy shovívavě řečeno pohádkou. Lze si z ní ale vzít několik ponaučení.

Dmitrij Medveděv je jedním z nejméně populárních politiků Ruské federace. Už řadu let se přitom pohybuje na těch nejvyšších místech. „Analytici mluví o mocenské dohodě mezi Medveděvem a Putinem a popisují ji jako ruský „vládnoucí tandem“,“ napsal v lednu deník The Politico.

„Medveděv, který vede vládu od roku 2012, předtím v letech 2008 až 2012 efektivně zahříval Putinovo prezidentské prezidentské křeslo, a umožnil mu tak obejít ústavou daný limit znovuzvolení do úřadu,“ pokračoval autor článku. Putin na oplátku zastával post předsedy vlády, když byl Medveděv prezidentem.

„Pokud by se Putinovi nedejbože něco stalo, Medveděv se stane nejmocnějším mužem federace. A na to Putin při jeho výběru myslel – jak by to vypadalo, kdyby se mi náhodou něco stalo? A Putin ví, že Medveděv vždy dělá vše, co mu Putin řekne,“ vysvětlila Kanakovová. „Medvědev si zase na oplátku může být jistý, že dokud bude u moci Putin, vždy bude mít své místo,“ dodala novinářka.

Jak ale vychází ze srpnového průzkumu nevládní výzkumné organizace Levada Center, Medveděv se v zemi netěší oblibě ani důvěře. Jen 11 % dotázaných ho označilo za politika, kterému lze důvěřovat. První příčku se 40 % hlasů zaujal Vladimir Putin. I to je – v kontextu prezidentovy popularity – velmi nízké číslo. Z dalšího průzkumu Levada Center zase vyšlo najevo, že pokud by se za týden konaly prezidentské volby, pro Medveděva by hlasovalo ani ne procento respondentů.

„Z červnového průzkumu veřejného mínění vyšlo najevo, že skoro 60 procent Rusů Medveděva nepodporuje,“ napsal ruský server The Bell s tím, že na konci srpna ale číslo nespokojených občanů kleslo na 55 %. Lákavá nabídka méně hodin v práci za stejně peněz tak zřejmě splnila svůj účel – Medveděv si v očích veřejnosti trochu polepšil.

„Je to dávno, co byl Dmitrij Medveděv naposledy předmětem novinových titulků a zpráv, a kvůli tomu chtěl říct něco, co by mu k tomu dopomohlo,“ shrnula Kanakovová.

„I kdyby ale ruští zákonodárci Medveděvův návrh na změnu délky pracovního týdne začali brát vážně, zjistili by, že je to nesmysl,“ napsal The Bell. Rusko na takovou změnu ani zdaleka není připravené. Mohla by totiž znamenat to, že by pracující lidé přišli o pětinu výplaty.

„Představme si čtyři pracovní dny, a do toho ještě za stejnou výplatu, jak tvrdí Medveděv. Marně doufá, že zaměstnavatelé budou platit stejně za méně práce. To ale nikdy nebude reálné,“ řekla Kanakovová. „Naopak – zaměstnanci by hledali jinou práci, protože by jim šéfové chtěli platit méně. Nebo by podnikatelé začali masově protestovat. A nebo by lidé prostě utekli do zahraničí, kde by jim nikdo nedělal takové naschvály,“ doplnila.

Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je produktivita práce, měřená hodnotou zboží a služeb, které člověk vyprodukuje za určitý čas, v Rusku dramaticky nižší než v evropských zemích.

Pokud srovnáme hodinovou produktivitu práce, tedy to, jakou hodnotu dokáže pracovník v průměru vytvořit za jednu hodinu práce, Rusko na tom není dobře. Zatímco průměrný Nizozemec podle OECD za hodinu vytvoří hodnotu 71 amerických dolarů, Rus jen 26. Přitom právě Nizozemsko, kde lidé v průměru pracují pouhých 29 hodin týdně, Medveděv uvádí jako vzor.

Jak tvrdí ruská nezávislá média, Medveděvův plán na prosazení čtyřdenního pracovního týdne je jen dalším důkazem toho, že premiérovy nápady by nikdo neměl brát vážně.

„Od minulého roku, kdy byl Vladimir Putin znovu zvolen prezidentem, přebírá Dmitrij Medveděv stále pasivnější roli,“ napsal The Bell. Oficiálně tak sice Medveděv stále zastává vysokou politickou funkci, k nejmocnějším osobnostem Ruské federace už ale nepatří.