Čtrnáct let ho věznili, on jim ale odpustil. Nyní o něm Hollywood točí film

V ložnici spí sám, trpí nočními můrami a fyzické dotyky v něm stále vyvolávají vzpomínky na mučení. Devětačtyřicetiletý Mohamedou Salahi si ho v Guantánamu zažil více než dost. Američtí věznitelé používali nejrůznější techniky, oblíbenou bylo například bránění ve spánku. Slahi dostával každou hodinu či dvě třičtvrtělitrovou lahev vody, kterou musel vypít. „Nemohl jsem usnout ani na deset minut, stále jsem seděl na záchodě,“ vzpomínal v rozhovoru pro server Middle East Eye.

Jindy ho vyšetřovatelé spoutali, zavázali mu oči a odvedli ho na loď, jako by ho měli někam převážet. Plavidlo ale jen kroužilo kolem ostrova, na svázaného vězně ležícího na kostkách ledu vrčeli psi a vojáci ho začali bít. Po třech nebo čtyřech hodinách se vrátili na základnu, Salahi měl zlomených několik žeber.

Jeho hlavním vyšetřovatelem byl brutalitou neblaze proslulý detektiv Richard Zuley, který si v 80. a 90. letech udělal jméno v Chicagu, kde vynucoval přiznání ke zločinům u převážně chudých černochů a Hispánců. Mnozí z těch, kteří prošli jeho rukama, později vypovídali o fyzickém týrání, manipulaci s důkazy i násilím vynucených přiznáních.

Mauritánec Salahi, který byl svými vězniteli považován za vysokého operativce teroristické sítě al-Káida, nebyl ale nikdy z žádného zločinu obviněn a soud nakonec nařídil jeho propuštění. Za 14 let věznění ho však USA nikdy neodškodnily ani se mu neomluvily.

Nyní se v okolí mauritánské metropole Nouakchottu, kde Salahi žije, natáčí o jeho osudu film Vězeň číslo 760. Jak napsal německý týdeník Der Spiegel, v kinech by se měl objevit začátkem příštího roku. „Je to politický thriller. Ukazuje, jak se mění společnosti,“ řekl listu režisér Kevin Macdonald.

Ve filmu si zahraje populární britský herec Dominic Cumberbatch, který ztvární generálního prokurátora, skalního konzervativce, který měl Mauritánce stíhat. Prokurátor ale nakonec případ odloží, protože dojde k názoru, že pro stíhání není dostatek důkazů. Na čtrnáctileté Salahiho věznění však důkazy potřeba nebyly.

Salahi se narodil v roce 1970 ve městě Rosso u mauritánsko-senegalských hranic. Jako teenager se naučil zpaměti recitovat korán, v 18 letech pak nadaný student získal stipendium v německém přístavním městě Duisburg.

Po studiích elektroinženýrství začal pracovat v německé technologické firmě, dostal se ale také do hledáčku amerických tajných služeb. USA tehdy čelily teroristickým útokům ve východní Africe a zintenzivnily snahu odhalit podezřelé extremisty.

Na Salahiho narazili agenti kvůli jeho bratranci abú Hafsovi, který se stal náboženským poradcem Usámy bin Ládina. V Salahiho domě v Duisburgu také jednou přespali dva z atentátníků z 11. září. Salahi také údajně přísahal věrnost al-Káidě před tím, než odjel na začátku 90. let do Afghánistánu, kde tři týdny bojoval v řadách tamních mudžáhidů. Po návratu ale své vazby s teroristy ukončil. To ale bylo ještě v době, kdy se bin Ládin a spol. věnovali boji za osvobození Afghánistánu, za hrozbu Západu začali být vnímáni až o několik let později.

Salahi byl nicméně v očích Američanů silně podezřelý a 28. listopadu 2001 byl v Mauritánii zatčen. Agenti ho posadili do letadla a odvezli do jordánského Ammánu, kde byl držen v izolaci dlouhých 7,5 měsíce před tím, než ho převezli na afghánskou základnu v Bagrámu. Tam strávil pouhé dva týdny, poté putoval na kubánské Guantánamo, kde byl vězněn 14 let.

Na rozdíl od některých spoluvězňů se nepokoušel o sebevraždu a i během vazby se snažil najít alespoň duchovní svobodu: „Když jste na dně společnosti, nemusíte se už ničeho bát. Tím, že jste na dně, vám už nemohou nic udělat,“ řekl Salahi v loňském rozhovoru. Přesto ale zároveň přiznal, že už nikdy nebude jako dřív a že se na něm věznění a mučení nesmazatelně podepsalo.

Jako věřící muslim byl nucen jíst během postního měsíce ramadánu, v rámci ponižujícího mučení se musel opakovaně svlékat a odolávat sexuálním útokům dvou vyšetřovatelek. Dnes říká, že sexuální ponížení, které musel snášet, bude mít už navždy v sobě.

Během výslechů pak čelil dilematu: „Problém je, že nemůžete jen tak přiznat to, co jste neudělal. Musíte dodat detaily, což není možné, když jste se ničeho nedopustil,“ vysvětlil.

Několik let žil také s pocitem viny, že při výslechu lhal o jednom ze spoluvězňů, aby už skončilo mučení. Když na něm vyšetřovatelé páčili informace, prostě si je vymyslel.

V prvních letech věznění snil o pomstě, nyní ale tvrdí, že svým mučitelům odpustil. Reportéry německého Spiegelu přivítal oblečený do černého trička s nápisem Choose love. Jednoho z věznitelů dokonce přivítal ve svém domě v Nouakchottu, další vyšetřovatelka mu napsala na Facebooku: „Ahoj Polštáři. Doufám, že jsi v pořádku. Jsem ráda, že jsi doma.“

Přezdívku Polštář dali vyšetřovatelé Salahimu poté, co absolvoval nejtvrdší 70denní sérii mučení. Polštář bylo to první, co mu dovolili mít v cele.

Po propuštění mu sice úřady dlouho odmítaly dát pas a nemůže kvůli odmítanému vízu navštívit svoji rodinu v Německu - před dvěma lety se oženil a má malé dítě - jinak je ale Salahi úspěšný. Po internetu vystudoval kurz na životního kouče a nyní se živí skypovými kurzy, klienty má ve Spojených státech i Švýcarsku. Díky svým zkušenostem věří, že ví, jak poradit lidem v těžkých životních chvílích.

Nouzí zjevně netrpí, jeho kniha Guantánamské deníky, kterou vydal po propuštění, se totiž stala bestsellerem a byla vydána ve 27 jazycích. Právě psaní se hodlá bývalý vězeň věnovat i v budoucnu.