Článek
O České televizi se v posledních týdnech mluví hlavně v souvislosti s jejím vedením. Šéf této veřejnoprávní instituce Petr Dvořák čelí rostoucímu tlaku od některých členů Rady ČT. S tím roste pravděpodobnost, že se ho pokusí odvolat z funkce.
Spor o Dvořáka však navenek překrývá jiné důležité téma, které bude na televizi čím dál více doléhat, ať už ji povede kdokoli.
ČT stojí před výzvou, co udělat se svými klesajícími příjmy. Nesoulad mezi ředitelem a Radou ČT se odráží i v rozdílných názorech na to, jak situaci řešit.
Hlavní problém spočívá v televizních neboli koncesionářských poplatcích. Ty v uplynulých letech tvořily více než 90 procent příjmů ČT, jejich pravidelný výběr však dlouhodobě zaostává.
Televize si musí každoročně vypomáhat čerpáním stovek milionů z rezervního účetního fondu. Ten vznikl ještě za bývalého ředitele ČT Jiřího Janečka, postupně se však vyčerpává „záplatováním“ televizních rozpočtů.
„Od roku 2024 již tento dodatečný zdroj nebude mít Česká televize k dispozici,“ připomíná ekonom Pavel Kysilka, který je místopředsedou Rady ČT.
Kupříkladu letošní rozpočet ČT předpokládá, že z televizních poplatků přijde asi 5,66 miliardy korun. K tomu si televize vytáhne ještě zhruba 300 milionů z fondu poplatků.
Příjem z poplatků klesá v první řadě kvůli úbytku plátců. Televizní poplatek ve výši 135 korun měsíčně musí podle zákona platit každá domácnost, podnikatel nebo firma, která má televizní přijímač. Od roku 2010 se jejich počet snížil o více než 100 tisíc.
Televize se snaží proti úbytku poplatníků bojovat kontrolami a upomínáním těch, kteří neplatí. V uplynulém roce ale musela polevit, protože platila omezení kvůli koronaviru. I proto ČT za minulý rok přišla o 26 tisíc plátců.
Vývoj nominální a reálné hodnoty televizního poplatku po zohlednění inflace.
Propad příjmů z poplatků navíc umocňuje inflace. Výše poplatku zůstává stejná už od roku 2008. Kvůli inflaci jeho reálná výše od té doby klesla na 102 korun.
Náklady televize naopak neklesají. Nejde jen o vstupní ceny na výrobu pořadů, náklady na provoz nebo investice, z nichž nejvyšší je dokončení přechodu na vysílací standard DVB-T2. Více než dvě miliardy korun ročně spolknou zaměstnanecké mzdy a povinné odvody (ČT má kolem 2900 zaměstnanců, průměrná mzda v roce 2019 byla necelých 44 tisíc Kč).
Možnosti, jak si přilepšit z jiných zdrojů, jsou přitom omezené.
Běžnou reklamu, která je základem příjmů komerčních televizí, zákon povoluje pouze na programech ČT2 a ČT sport. Reklamní čas ale nesmí přesáhnout 0,5 procenta denního vysílacího času. Výnosy z reklamy na „Dvojce“ pak musí televize odvádět do Státního fondu kultury, výnosy z ČT sport může použít jen na výrobu a vysílání pořadů se sportovní tematikou.
Důsledkem je, že více peněz než z reklamy ČT pobírá ze sponzoringu, placeného umisťování výrobků (product placement), vkladů partnerů do výroby pořadů ČT a z prodeje práv.
Jako řešení se v první řadě nabízí zvýšení televizního poplatku, zvlášť když se neměnil už 14 let. Touto cestou by rádo šlo současné vedení ČT, které varuje, že pokud se nic nezmění, bude muset během dvou let omezovat rozsah „veřejné služby“.
Generální ředitel Dvořák v únoru nadnesl, že by se poplatek mohl zvýšit na 150 korun, i když zároveň uznal, že během epidemie je jakékoli zvyšování poplatků těžké. Důležité podle něj je, aby poplatek zohledňoval vývoj ekonomiky.
„A je jedno, jestli to bude inflační koeficient, nebo jestli jednou za pět let si stát sedne a řekne: tohle je rozsah veřejné služby, který od vás chceme, a jsme připraveni ho financovat,“ řekl Dvořák pro Hospodářské noviny.
Návrh na zvýšení poplatků nebo nějaký mechanismus, který zmínil Dvořák, však v dohledné době nemá velké šance. O změně poplatků musí rozhodnout parlament, protože je třeba novelizovat zákon. A do toho se politikům příliš nechce, obzvlášť před volbami. Odpor se dá očekávat zejména od hnutí ANO, SPD a KSČM, tedy od stran, jejichž představitelé jsou vůči ČT kritičtí a zároveň mají spolu většinu v Poslanecké sněmovně.
Další možností je upravit způsob výběru poplatků tak, aby do systému přitáhl více zdrojů – například tím, že povinnost platit bude automaticky vázaná na odběrové místo elektřiny, jako je to v některých jiných evropských zemích. I pro takovou změnu ale zatím chybí podpora – nejen u politiků, ale i v Radě ČT.
Prozatím se proto půjde cestou hledání vnitřních úspor.
„Zvýšení ročního poplatku, ať cestou jeho navýšení, nebo změnou konstrukce platební povinnosti, je samozřejmě jedním z řešení, ale pasivním a reaktivním. Upřednostňuji zvyšování hospodárnosti veškerého chodu instituce, pro které je podle mé zkušenosti vždy řada příležitostí. Až po vyčerpání této příležitosti má smysl otevřít diskusi o poplatcích, pokud zvýšení hospodárnosti nebude stačit,“ uvedl Kysilka pro Seznam Zprávy.
Z podnětu Rady ČT by měla letos proběhnout hloubková analýza nákladů, která má prověřit využívání personálních i výrobních zdrojů, rozhodování o nákupu majetku a služeb nebo systém přiřazování nákladů. Analýzu provede některá z poradenských firem, která vzejde z výběrového řízení ČT. Podle posledních informací by měl být vítěz známý do konce dubna.
