ČSSD trénuje na opravdovou kampaň. Neboli hledá voliče

Sociální demokraté se chtějí vrátit ke svým kořenům – zkoušejí vyrážet mezi lidi do regionů. Tedy dělat to, co jim na konci 90. let přineslo volební trumfy a což teď trochu opomíjeli. Přesněji řečeno, stejně jako témata jim i tenhle starý dobrý způsob kampaně sebral Andrej Babiš.

Jenže v ČSSD už někteří trochu zapomněli, jak se to dělá. A proto si koncem roku naordinovali několik tréninků, aby si sociálnědemokratičtí setkání s lidmi vyzkoušeli. Skupina oranžových ministrů se každý týden snaží vyjet do jednoho kraje.

Staronový šéf kampaně ČSSD a muzikálový producent Oldřich Lichtenberg po nich chce, aby si to co nejvíc vyzkoušeli, protože celý příští rok je bude honit daleko víc. Má v plánu klidně několik výjezdů do regionů každý týden.

Samozřejmě – zvláštnímu kouzlu a charismatu premiéra Andreje Babiše se těžko konkuruje. Lídr hnutí ANO už dávno pochopil, že právě v době sociálních sítí je osobní setkání s voliči pořád tím nejpřesvědčivějším. Miliardář v drahém obleku dokáže promluvit s „obyčejnými“ lidmi a ještě v každém vyvolat dojem, že na něj má pár minut a jeho problémy ho zajímají.

To, když koncem listopadu vyrazila na jeden z „tréninků“ skupinka lídrů ČSSD ve složení Jan Hamáček, Lubomír Zaorálek, Tomáš Petříček a Michal Šmarda, takového zájmu jako Babiš se přirozeně nedočkali.

Žádné děti s mobilem v ruce před ně neskákaly s prosbou, že chtějí udělat selfíčko. Nikde na náměstích nečekaly ženy s kočárky děkující za zvýšení rodičovského příspěvku.

Dokonce ani důchodci nevyjadřovali vděk za slevy na jízdném a vyšší penze – jen zaznamenali známé tváře z televize, aniž by byli schopni rozlišit, kdo je kdo.

Postupně.

Lídr ČSSD Jan Hamáček si naplánoval až příliš „papalášský“ program – návštěva jaderné elektrárny Dukovany, setkání s hasiči v Jihlavě a nakonec slavnostní večer policistů. Zkrátka spíše inspekční cesta ministra vnitra než vábení voličů.

Jednačtyřicetiletý Hamáček – typický starý/mladý – se od dvaceti let pohybuje kolem politiky v nejrůznějších rolích. Stal se z něj rutinér, jemuž spolustraníci přezdívají „sjezdař“, protože k nejlepším výkonům se dokáže vybičovat na stranických sjezdech. Elektrizovat voličské davy mu už ale tolik nejde.

Ministr zahraniční Tomáš Petříček je zas místopředsedou strany, jehož klidně ocení demonstranti na akci spolku Milion chvilek a velkoměští liberálové mu zatleskají za odvážné střety s prezidentem Zemanem o zahraničněpolitické směřování. Ale tradiční voliči ČSSD ho sotva znají.

Při výjezdech se mu docela dobře daří zaujmout studenty na besedách, ale jakmile vyrazil mezi dělníky v podniku Agrostroj Pelhřimov, působil ve výrobní hale hlavně jako introvert. Skoro jako by se bál, aby na něj někdo za regálem nevybafl.

Nakonec tak voliče nejvíc zaujal ministr kultury Lubomír Zaorálek. Je z něj cítit klid a úleva, že mu už o nic nejde – své chování a jednotlivé kroky nepodřizuje obhájení mandátu nebo zvolení do nějaké stranické funkce.

Třiašedesátiletý politik a vzděláním filozof získal po 30 letech v politice nadhled. S žertem říká, že je zbytečné psát politické programy, protože lidé je stejně nečtou.

Nakonec to byl on, kdo ve vestibulu chirurgického pavilonu Nemocnice v Novém Městě na Moravě dokázal přitáhnout největší pozornost. A to čistokrevnou babišovskou metodou – hlavně neotravovat lidi s politikou, pokud se sami nezačnou ptát.

Za účasti kamer a fotografů si nechal oholit vousy na charitativní akci Movember na podporu osvěty okolo mužských onemocnění, jakými jsou rakoviny varlat a prostaty.

Přihlížející dámy přiváděl Zaorálek k výbuchům smíchu, když pořád opakoval slovo „varlata“ a mluvil o strachu mužů jít k lékaři s jakýmkoliv problémem v této partii těla.

Závěr z prvního tréninkového výjezdu ČSSD mezi lidmi je tedy překvapivý: Hlavně nemluvit o politice a používat Zemanův slovník.