ČSSD teď má zajímavější bordelmamá. Mohlo by to zabrat, hodnotí rošádu marketingový expert

Martin Jaroš mluvil i o tom, proč mezi politickými stranami vidí Piráty jako jednookého krále mezi slepými a proč mu prezidentský kandidát Michal Horáček přijde „slanej a mastnej". Přinášíme vám písemnou verzi rozhovoru.

Jste podepsán pod tak velkými reklamními kampaněmi, jako byli falešní sobi pro Vodafone anebo spoty s Chuckem Norrisem pro T-Mobile, ale myslím, že jste zatím nedělal politickou reklamu. Je to tak?

No, to je pravda, politiku jsem nikdy nedělal. Mám takové přesvědčení, že abych mohl odvést špičkovou práci, tak musím věřit produktu, pro který dělám. Proto jsem zatím třeba nedělal dámské vložky, protože se v tom nevyznám a nevím, čemu bych věřil. A proto jsem také ještě nedělal politiku. Je tam hodně těžké najít nějaký subjekt, kterému bych věřil.

Zároveň ale máte jasné politické názory, které vyjadřujete zejména na Facebooku. 

To asi jo.

Ale neumíte se de facto přimknout k jedné politické straně, jestli to dobře chápu? 

Samozřejmě bych asi dokázal najít stranu, ke které mám největší sympatie, ale myslím si, že je to jednooký mezi slepými, co je králem.

Mám informaci, že si vás chtěl najmout Andrej Babiš. Že vás požádal o spolupráci? Je to tak? 

Ano, pan Babiš mě pozval na oběd, sešli jsme se. Velice výživný oběd. A nabídl mi nějakou formu spolupráce. Ale po kratším uvážení jsem si uvědomil, že bych svoje jméno nebo svou cestu nechtěl spojit zrovna s touto stranou, i když volby asi určitě vyhraje.

Vy trvale žijete v Kataru, kde pracujete pro jednu telekomunikační společnost. Teď jste na pár dnů v České republice, kde se pomalu rozjíždí volební kampaň. Je něco, co vás během té krátké doby už zaujalo? 

No zaujalo… Je to spíš smutný obrázek, abych řekl pravdu. Z pohledu marketéra teda určitě smutný obrázek.

Takže nezaujalo? 

Spíš nezaujalo. Myslím si, že hnutí ANO si jede svoji tradiční, vysoce profesionální ligu a ty ostatní strany jsou asi částečně v šoku nebo nějak paralyzované průzkumy, co čtou, že nejsou schopné ze sebe vydat nic slušného. Celkově je to bída, abych řekl pravdu.

Sociální demokraté v té panice, která je zachvátila poté, co si přečetli v průzkumech, že klesli až k deseti procentům, nahonem zvolili nového lídra. Ten přišel s tím, že musí mít nové logo, musí mluvit jinou řečí a že na lidi fungují emoce, které předchozí lídr Bohuslav Sobotka nevyzařoval. Hodnotíte to jako rozumný tah, čtyři měsíce před volbami vytáhnout Lubomíra Zaorálka jako hlavního volebního tahouna? 

Myslím, že je to dobrý tah, a myslím, že už se to sociální demokracii trošičku vyplácí. Myslím si, že pan Zaorálek tohle zvládne trochu líp než pan Sobotka.

Když použiju jazyk normálních lidí: Když máte bordel, řekněme, a klesají vám v něm tržby nebo klesá zájem zákazníků, tak stará moudrost je, že stará bordelmamá musí vyměnit personál a potom teprve tapety. Kvůli tapetám tam lidi nechodí.

To logo samotné je spíš jako měnit tapety, to žádnou změnu nepřinese. Ale ty personální změny sociální demokracii pomůžou.

Na záznam celého rozhovoru s Martinem Jarošem se podívejte zde:

Jestli váš příměr chápu správně, sociální demokracie vyměnila bordelmamá? 

Dá se říct, že ano. Rozhodně jako velká strana, to je rozhodně velký bordel. A teď mají, myslím, zajímavější bordelmamá. Pan Sobotka byl relativně slušný člověk, ale už působil trošku unaveně, nikdy neměl ten drive a šmrnc, byl trochu kožený.

Pan Zaorálek je vtipnější, má větší dar nacházet ta správná slova. To je vidět už na tom porovnání koblih s pomeranči. Myslím si, že udělá živější kampaň. Od prvního dne je tam vidět větší energie.

Může do toho dát tolik energie a tolik plusových bodů, které by mohly ten velký rozdíl mezi preferencemi ANO a ČSSD stáhnout? 

To asi bohužel ne. Tak, jak jsou rozdané karty, můžou náskok zmenšit, ale úplně vymazat to asi nejde. Víte, když chcete vyhrát v politice, tak musíte dobře zvládnout tři věci.

První je energie vůdce, protože lidé prostě jdou za energií. To platí i v marketingu normálních komerčních firem zrovna jako u politických stran. Jak jsme mentálně nastavení, tak jdeme za energií. Kdo vyzařuje větší sílu, větší energii, když to řeknu zjednodušeně - nejhlasitěji křičí v dané místnosti, tak většina ostatních lidí má podvědomou tendenci se na něj kouknout a následovat ho. Musíte mít tuhle energii lídra.

Tu tedy Lubomír Zaorálek má, křičet umí. 

Má ji lepší než ten předchozí. Tam se skutečně zlepšili, i když to pořád ještě nestačí na pana Babiše.

Druhá věc, co potřebujete, je schopnost číst dav. Díváte se na voličstvo, řekněme na obyvatelstvo České republiky, a cítíte, co jsou problémy nebo jejich emocionální potřeby, které musíte nějak zodpovědět. To je instinkt, co se nedá moc naučit.

A třetí věc: Musíte mít takové to politické řemeslo, tu chytrou práci s daty, reklamou, médii. Když to takhle ohodnotím, tak zatímco hnutí ANO momentálně jede ve všech těchto třech školních předmětech na jedničku nebo na dvojku, tak sociální demokracie... U lídra se zlepšila ze čtyřky na trojku, na dvojku. Instinkt? Tam jsou pořád na trojce. A to řemeslo? Dva, tři.

Ale je tam jistá tendence… 

Je to určitě zlepšení, ale podle této mojí matematiky to ještě nemůže stačit na vítězství.

Dá se říct obecné pravidlo, co na voliče funguje? Sliby vyšších platů? Nebo okopávání soupeřů? Nasazování chápavého výrazu, chození mezi lidi, ptaní se: Co chcete? Co vám můžu slíbit? O čem sníte? 

Ono volič je široké slovo. Budu mluvit o českých voličích, protože jiní voliči jsou zase v Německu, Americe…

Když ty české vezmeme jako celek, tak tady ještě skoro žádnou roli nehraje program a tyhle věci. Myšlenky ještě moc netáhnou. On teď třeba pan Babiš s velkou slávou vydal tu svou knihu (O čem sním, když náhodou spím, pozn. red.), ale myslíte si, že to bude někdo číst? To bude číst jenom taková ta elitní skupinka hlavně jeho odpůrců…

Vypadá to pěkně: Ptá se lidí, o čem sní, a ty sny možná bude chtít plnit. 

Ano, je to pěkné, je to taková věc, kterou prostě musíte mít v regálech. Myslím, že už ho štvalo před těmi předchozími volbami, když mu lidé a novináři vyčítali, že nemá žádný program, což v té době byla pravda a v zásadě je to pravda pořád.

Ale on, protože je schopný byznysmen, tak si zapamatoval - „nemám program, to musím do příště spravit“. Tak si ten program nechal někým, velkou skupinou lidí, napsat. Tohle políčko si jakoby odškrtl. Takže program má. Ale masová četba z toho nebude. Přečte si to hrstka lidí na Facebooku, ostatní lidé to nepotřebují. Ostatní lidé jdou spíš za tím celkovým vyzařováním, které cítí ze šéfa té strany.

A co podle vás z Andreje Babiše vyzařuje? V minulých volbách v roce 2013 uspěl s heslem „Nejsme politici, makáme“, to už je nepoužitelné heslo, protože už politiky jsou. Mezitím se na něj nabalilo několik skandálů, ať už je to Čapí hnízdo nebo nahrávky o tom, jak chtěl ovlivňovat obsah své Mladé fronty Dnes. Co tedy teď funguje? Proč Babiš tak boduje? 

Ta základní premisa, kterou jste zmínil – „nejsme jako politici“, tak kupodivu pro pana Babiše pořád funguje a on ji bude používat. Samozřejmě to bude čím dál komičtější s tím, jak dlouho se ve vrcholné politice pohybuje. Ale ještě pořád to šlape.

Myslím, že skoro úplně nejzásadnější pocit každého českého voliče je celková nenávist a absolutní nedůvěra ke všem politikům. Ta je samozřejmě zasloužená, můžou za to ty tradiční politické strany, které si opravdu úplně zničily kredit těmi pětadvaceti lety rozkrádání, skandálů a podvodů.

Český člověk se dívá na politika s despektem a samozřejmě ho velice těší, když přijde někdo, kdo řekne: „Pojďte, my těm politikům nakopeme zadky, my nejsme jako oni, my je defenestrujeme." To je taková česká tradice, vyhazování z oken.

I když je to pokrytectví, protože Babiš tím politikem je už také… 

V hnutí ANO je skoro všechno pokrytectví. Nějakou dobu to můžete zastírat a lidé pořád od něj ještě tuhle představu, že on je nepolitik, který politikům nakope, kupují.

Za čtyři roky, při dalších volbách, už to nebude udržitelné. On asi po čtyřech letech premiérování nebude moc říct: „Vyhodíme politiky z okna.“ Ale tentokrát to ještě šlape.

Česká republika je zároveň před volbami prezidentskými a vy jste loni v říjnu na Facebooku napsal zajímavý text: „Milá pražská kavárno, poradím ti, jak sundat Zemana." Myslíte si, že se někomu z protikandidátů, kteří se objevují na scéně, podaří Miloše Zemana sundat? 

A víte, že ano? Myslím si, že Miloš Zeman může prohrát. A i když se vyhýbám předpovědím, tak bych vsadil nějaké peníze na to, že tentokrát prohraje. Což třeba ještě před dvěma lety by se mnou většina lidí nesouhlasila, to vypadal hodně neotřesitelně. Ale jednak zdravotní důvody a jednak v poslední době Miloš Zeman začal dělat chyby, které i některým jeho voličům budou vadit.

Například? 

Takové to papalášství, které je vidět u jeho okolí. On se obklopil takovým gangem, ze kterého prostě to papalášství vyzařuje. A my Češi, myslím, nemáme rádi papaláše, nemáme rádi takové ty borce, co sedí na Hradě, nemají ani bezpečnostní prověrku, to znamená, že porušují pravidla, ale zároveň si tam pořádají svoje privátní večírky. To lidé neocení.

Za druhé mají Češi takovou představu, celkem oprávněnou, že prezident by přece jen měl trošku reprezentovat a udržovat v úřadu určitou důstojnost. A to se Miloši Zemanovi už několikrát nepodařilo naplnit. Takže asi nějaký trest přijde.

Kdo z jeho protikandidátů má podle vás nejvíc našlápnuto? 

No, tohle je ošidná věc. Vzpomeňte si, jak to vypadalo touto dobou před posledními volbami. To jsme si mysleli, že to totálně rozdrtí pan Fischer. A kde je teď pan Fischer? Tohle je trochu tenký led. Samozřejmě podle čísel to momentálně vypadá na pana Drahoše, který má výhodu v tom, že je jakoby nemastnej a neslanej. To znamená, že nebude vadit skoro nikomu, vypadá reprezentativně, vypadá jako člověk, který tomu prezidentskému úřadu dá důstojnost. Tohle jsou plusy.

Na druhé straně - on se také bude muset jednou konečně nějak vymáčknout, jak se říká, a dát najevo svoje názory. A tam to může začít trochu haprovat, stejně jako se to stalo panu Fischerovi.

A pak tady máme pana Horáčka, který je hráč, je to prostě živý, charismatický člověk, s plusy i minusy, ten s tím může ještě pořádně zamávat. Ten je jakoby slanej a mastnej.

Takže i když se z průzkumů zdá, že Horáček jde dolů a jeho body sbírá Drahoš… 

…na to bych se vůbec neohlížel. Nechci být zlý, ale i ty průzkumy jsou součástí politického boje. To si všecko umíte koupit. Nechci nic naznačovat nebo někoho obviňovat, ale je poměrně snadné přijít s průzkumem, který vás o malinký procentní půlbodík ukáže jako největšího vyzyvatele Miloše Zemana. Ono je to potom takové sebenaplňující se proroctví: Lidé si o tom průzkumu přečtou a řeknou si: „Hele, možná na něm něco je.“

Lákalo by vás pracovat v prezidentské volební kampani? Případně, nedostal jste už takovou nabídku? 

Abych řekl pravdu, dokud jsem v cizině, tak jsou moje možnosti omezené, a nebyl bych fér, kdybych nějakou opravdovou práci a podporu sliboval. Určitě vyjádřím svoje sympatie.

Primárně mi půjde o to, že podpořím dobrého člověka, který ukončí tu frašku, jež se děje dneska. Ale abych to dělal na plný úvazek, to prostě ještě není možné. Třeba za rok, za dva se do Čech vrátím a pak bych se opravdu rád zapojil do veřejného života.

Říkal jste, že mezi parlamentními stranami si neumíte vybrat, mezi kandidáty na prezidenta byste si vybral? 

Mezi těmi stranami jsem říkal, že mám takového jednookého krále… Řekněme, že se zájmem sleduji Piráty, protože já prostě fandím lidem, již chtějí otřást tou současnou galerkou, mezi kterou samozřejmě počítám i ANO.

A Piráti se mi líbí. Přesvědčili mě prací, kterou odvádějí na pražském magistrátě, i takovou zarputilostí, že se furt pohybují okolo malých procent a něco dělají. Letos mají ambice překročit pět procent, tak je budu sledovat se zájmem. Nemůžu říct, že jsem všechny strany odepsal.

A mezi prezidentskými kandidáty? 

Teď momentálně bych volil pana Horáčka, právě proto, že je slanej a mastnej. Pokud se náhodou do druhého kola nedostane, tak budu volit protizemanovskou volbu. Vím, že mě za to asi spousta lidí nebude mít ráda.

A volit budete? Budete zpátky z Kataru? 

V tomhle jsem zodpovědný člověk. Na normální volby chodím na ambasádu, v Kataru žádnou nemáme, tak musíme letět do Dubaje nebo do Kuvajtu. Kam to bude možné, tam pojedu. Je pro mě důležité vyjádřit takto svůj názor. Myslím si, že by to takhle měli dělat všichni občané.