Článek
Byl to takový nápad v nouzi, vzpomíná majitel Efko-Karton Miroslav Kotík na období loňského března, kdy ve firmě přemýšleli, jak udrží výrobu hraček.
„Jsem hrdý na to, že mám kolem sebe skvělý tým lidí, který dokázal v neskutečně krátké době zrealizovat myšlenku mého kamaráda Jirky Dvořáka. Ukázalo se, v čem je naše firma silná. A to v obrovské flexibilitě a nadšení pro věc. Zájem zákazníků nás ohromil, říká Miroslav Kotík.
Od nápadu na plastovou postavičku s rouškou k prvním vzorům uběhlo jen pět dní. Pro první sérii tehdy vybrali zástupce záchranářských profesí.
První pětice postaviček s rouškou.
„Kvůli covidu se všechno zavřelo. Jediným komunikačním a prodejním kanálem, který firmě zůstal, byl internet. Nechcete propouštět, chcete vyrábět a prodávat a současně pomoci nemocnicím a tam, kde je zaděláno na průšvih,“ vzpomíná Jiří Dvořák.
Nakonec vzniklo během jara patnáct postaviček. Nejvíc však lidé kupovali zdravotní sestru, hasiče a policistu. Za rok dohromady 86 tisíc Igráčků se zakrytými tvářemi firmě přineslo 1 311 060 korun.
Zhruba stejnou částku firma pak věnovala na charitu, například na nákup a rozvoz ochranných pomůcek nebo dezinfekce. Ochranné pláště pak objednávali u dalších firem v regionu, například Modety Jihlava nebo Vývoj Třešť, které se také potýkaly s odbytovými problémy.
„Z pohledu prodejů bylo pro firmu ještě velmi důležité, že tyto položky z velké většiny nebyly nakupované primárně jako hračky, ale jako pomoc, symbol doby. Tímto se nám podařilo dostat podvědomí o Igráčkovi i k lidem, kteří momentálně hračky nenakupují,“ říká majitel Miroslav Kotík.
Po roce a 86 tisících postavičkách tak výroba skončila. Figurka z doby pandemie měla úspěch i v zahraničí, například u sběratelů hraček. Opakované zásilky putovaly z Nového Veselí na Vysočině například k dodavateli do Španělska.
