Článek
S příchodem jara se nabízí otázka, kterou se vědci snaží zodpovědět už od samotného příchodu pandemie: Jak moc ovlivňují sezonní změny počasí šíření koronaviru.
Jedna z hlavních studií na toto téma publikovaná v dubnu loňského roku v medicínském časopise The Lancet uvádí, že teplé počasí může přenos viru snížit, není ale klíčovým faktorem.
Od vydání studie v Lancetu ale už uplynul rok a výsledky většiny dalších studií, které od té doby vyšly, nejsou stoprocentně konzistentní. Některé naopak uvádí, že vliv počasí na šíření viru je vysoký. Proto vyšla na začátku letošního roku také analýza prozatím dostupného výzkumu v žurnálu International Journal of Environmental Research and Public Health (IJERPH).
International Journal of Environmental Research and Public Health
IJERPH je recenzovaný, akademický žurnál. Znamená to, že všechny texty jsou podrobeny recenzním řízením odborníků, kteří se na výzkumech nepodíleli. Jedná se o určitou formu kontroly.
Tato analýza přišla s tím, že největší vliv na šíření viru má teplota a v druhé řadě také vlhkost vzduchu.
„Ukázalo se, že teplota byla nejčastěji uváděná jako významný faktor, kdy její pokles doprovázel nárůst případů covidu-19. Největší incidence byla zaznamenána v teplotním rozsahu 0 až 17 °C,“ uvádí analýza.
Podobné výsledky mělo přitom už loni americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti, které přišlo s daty ohledně životnosti koronaviru v různých podmínkách, kterou představil na tiskové konferenci William Bryan, poradce pro vědu a technologii tajemníka ministerstva vnitřní bezpečnosti. Ze studie vyplývá, že v závislosti na působení teploty, vlhkosti vzduchu a slunečního svitu může poločas rozpadu koronaviru na povrchu i ve vzduchu klesnout z hodin až na minuty.
Životnost koronaviru na povrchu se rychle zkracuje už v momentě, kdy se zvýší vlhkost vzduchu a dále ještě, pokud se zvýší i teplota. Poločas rozpadu tak klesá z 18 hodin na pouhou hodinu, uvádí ministerstvo ve své studii.
To ale ještě nic není ve srovnání s tím, když se do této rovnice přidá i sluneční svit. Poločas rozpadu koronaviru na povrchu se tím zkrátí na dvě minuty.
Vědci se už vesměs shodují, že dominantní je přenos viru vzduchem. Ze studií také vyplývá, že dokáže setrvat ve vzduchu až hodinu. Ukazuje se ale také, že znovu stačí přidat sluneční záření a doba padá na 1,5 minuty. V tomto případě ani nehraje roli vyšší teplota nebo vlhkost vzduchu.
Snížení životnosti viru ve vzduchu tak může snížit i například virovou nálož, tedy množství viru, které se do těla nakaženého při prvním kontaktu dostane. Tu mimochodem označují vědci za klíčovou při šíření viru, jak popisuje další práce publikovaná v časopise The Lancet.
Počasí ovlivňuje chování, chování ovlivňuje šíření
Zdá se také, že vliv teplého počasí na šíření viru mohou vyvracet případy tropických zemí, kde šíření během horkého období nepolevilo, nebo se paradoxně naopak zvýšilo.
Zásadní vliv na šíření má ale hlavně lidské chování, na tom se shodují v podstatě všechny studie. Podobně jako se v době největší zimy lidé shlukují uvnitř a tím mohou šíření viru napomáhat, se i v tropických regionech lidé častěji shlukují v klimatizovaných budovách bez stálého větrání v období největšího horka, uvádí analýza IJERPH jako jedno z možných vysvětlení. A zmiňuje právě tento důležitý efekt počasí. To totiž ovlivňuje chování lidí, což nadále vede k dalším změnám v šíření viru.
V místech, kde navíc platí minimální opatření, jednoduše nelze počítat s tím, že by samotné počasí mohlo virus zastavit. Minimálně na jedné věci se tak většina studií shoduje - a to na tom, že i během teplého počasí zůstávají důležitá základní opatření, jako je vyhýbání se kontaktu s větším množstvím lidí v uzavřených prostorách, nebo ochrana dýchacích cest.
