Článek
Lukáš Olexik si „díky“ covidu splnil svůj sen. Patnáct let se pohyboval v pohostinství, a i když ho jeho práce bavila a měl z ní mnoho zážitků, pandemie ho donutila ji změnit.
Ale od začátku. Olexik pomáhal v rodinné hospodě od svých 12 let a po studiích vystřídal mnoho podniků s výjimkou heren. Jako číšník obsluhoval ve vesnických hospodách, městských restauracích, hotelech, diskotékách či v luxusních podnicích a všude ho bavilo, že je kolem ruch, zábava a učí se nové věci.
V Plzni si při jednom banketu, u kterého se staral o prezidenta Zemana, připadal v nadsázce jako ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále. „Příprava zabrala několik dnů a bylo při ní neskutečně práce. Ale jinak se to ničím nevymykalo. Pan prezident se choval jako každý jiný host. Hodně povídal, rád se napil, ale jinak byl celkem nenáročný,“ říká sedmadvacetiletý muž.
Jednou se také mihl ve filmu Michala Davida Decibely lásky, kde jako číšník přispěchává k rozrušené blondýně v podání moderátorky Petry Svoboda a ptá se, zda se něco děje. O této části své kariéry však mluví nerad. „Filmaři potřebovali někoho na obsluhu, a tak mě tam šéfová poslala, i když jsem vůbec nechtěl. Pak si mě všichni známí dobírali,“ vzpomíná Olexik na film, který v Česko-Slovenské filmové databázi nasbíral od diváků 14 procent hlasů.
Před rokem se mu však v celku bezstarostný život začal radikálně měnit. „Oženil jsem se, loni v lednu jsme si pořídili byt, za který jsme utratili všechny peníze. O měsíc později jsem se dozvěděl, že je manželka těhotná, a v březnu jsem kvůli covidu zůstal poprvé doma bez práce,“ popisuje číšník.
První vlnu koronaviru přečkali s manželkou ještě dobře, u druhé by to bez pomoci rodiny nedali, a když se v prosinci po pár dnech oživení gastronomického trhu zavřely hospody potřetí, bylo jasné, že musí hledat obživu jinde.
„Přemýšlel jsem, že nastoupím do supermarketu, ale pak mě napadlo, že můj kamarád má v Klatovech autodílnu a já bych si u něj mohl splnit sen, který jsem měl v hlavě několik let, že bych čistil auta. Zašel jsem za ním a dohodli jsme se,“ říká Olexik.
Za poslední tisíce koupil čistidla a na konci ledna začal nabízet mytí aut na sociálních sítích. Co ho na tom baví? „Na práci jsem levý, kdybych měl postavit altán, spadl by mi, ale čistit auta, to mi vždy šlo a bavilo mě to. Sám jsem si o své auto pečoval a líbilo se mi, že je za mnou má práce vidět. Navíc s čistěním skvrn mám dobré zkušenosti, v práci jsem je musel odstraňovat velmi často, takže vím, jak na to,“ vysvětluje otec malé dcerky.
Zákazníci se prý začali ozývat hned po zveřejnění nabídky na internetu, nejdříve známí a později další zákazníci. „V péči o auto jsem pedant. Jezdím hodně a nerad dýchám nepořádek ze zapadlého prachu a drobků. Lukáše znám, vím, že je puntičkář, a tak jsem věděla, že u něj bude auto v dobrých rukou. Když jsem ho viděla s hadříky a štětečky, připomínal mi paleontologa. Výsledek byl eňo-ňuňo,“ říká Jana Linhartová.
Bývalý číšník si na čištění auta vyhradí celý den. Začíná luxováním, které trvá až čtyři hodiny, protože po základním vyčištění vybírá zbylé nečistoty kartáčkem a pinzetou, po luxování očistí plasty a skla a nakonec se vrhne na textilie, z kterých prý dokáže odstranit 95 procent všech skvrn.
Cena za důkladné vyčištění auta, které u interiéru stojí 2200 a u exteriéru 1300 korun, je podle zákaznice Linhartové na Klatovy nadprůměrná. „Nejdřív jsem si říkala, že se snad zbláznil, ale když jsem pak viděla výsledek, stálo to za to. Pravidelnou údržbu mohu dělat sama, ale čas od času to chce vzít z gruntu, takže jednou za čtvrt až půl roku to asi budu opakovat,“ dodává žena, která jezdí do Klatov za rodinou.
Po čase se začali ozývat i jiní zájemci, kvůli kterým uvažuje bývalý číšník o rozšíření své podnikatelské nabídky. „Náš pes nám počural pohovku. Dva dny jsem ji s přítelkyní čistil, ale stále smrděla a byly na ní fleky. Na internetu jsem si všiml nabídky na čistění interiérů aut, tak jsem tam zavolal, zda by neuměli i pohovku. Za hodinu a půl bylo hotovo, smrad i skvrny byly pryč,“ pochvaluje si Adam Bláha z Klatov.
Olexikova práce přináší užitek i majiteli autoopravny, který mu v ní vyhradil prostor. „Snažil jsem se kamarádovi pomoci, ale pomáhá to i mně. Uvolnily se mi ruce na opravy aut,“ říká majitel klatovského servisu Petr Velebil.
Číšník by si sice přál v budoucnosti se ke své práci alespoň částečně vrátit, protože je zvyklý na velký ruch kolem, který mu při čištění aut chybí, a někdy se prý přistihne, že „začíná mluvit s rádiem“, podnikání by však doporučil i svým kolegům z branže.
„Každý, kdo má v hlavě vidinu toho, co chce dělat, a stále se vymlouvá na práci, že nemůže, tak má nyní příležitost, jakou nikdy neměl. Více prostoru než teď už mít nebude,“ vyzývá Olexik.