Článek
Nakolik se covid-19 může aktuálně jevit jako světový problém číslo jedna, v rozvojových zemích se naplno projevuje jeho síla prohlubovat problémy přetrvávající. Nůžky mezi světem bohatých a chudých se opět rozevírají.
Problémy rozvojových zemí přitom s těmi „bohatými“ pracují jako spojené nádoby a pro dobro celého světa není radno je podceňovat. Jak varuje šéf světového potravinového fondu, který norský Nobelův výbor letos ocenil „za boj proti hladu a za zlepšení mírových podmínek ve válkou sužovaných oblastech“ - úleva očekávaná po roce 2020 se vůbec dostavit nemusí. Naopak, problémy s covidem-19 možná předčí „hladomor biblických rozměrů“. A přehlušit covid či americké volby jako mediální téma něčím tak „nepopulárním“ jako je chudoba, je dle Davida Beasleyho konečně možné díky udělené Nobelově ceně za mír.
David Beasley v rozhovoru pro agenturu Associated Press uvedl, že dle reportu z konfliktů, katastrof a uprchlických táborů je třeba vyslat „zprávu světu, že se to tam venku zhoršuje a že naše nejtěžší práce teprve přijde“. „V roce 2020 se nám to podařilo odvrátit, protože světoví lídři problém byli schopni řešit penězi, stimulačními balíčky, odložením dluhu,“ řekl. Nyní Beasley uvedl, že spolu se zhoršením covidové situace se nadále horší i ekonomika, což způsobuje problémy zejména v zemích s nízkými a středními příjmy.
Právě dluhy jsou problémem, který rozvojovým zemím brání udržovat při životě už tak špatný zdravotnický systém a školství. Říká se tomu „velký obrat“.
Desetiletí mezinárodních snah a pokroků s cílem vymýtit extrémní chudobu do roku 2030 jsou v ohrožení. Peníze, které by měly rozvojovým zemím sloužit na financování zdravotního systému a vzdělávání, putují na západ a do Číny. Na splácení dluhu věřitelům.
„Potřebujeme nový komplexní plán, který uznává potřebu některých zemí restrukturalizovat a snížit dluh,“ řekl pro The Observer bývalý britský ministr financí Gordon Brown. Před klíčovým zasedáním skupiny G20 příští víkend tak volá po globálním řešení, pokud má být odvrácena další bezprostřední krize - zvyšující se dětská úmrtnost. Jeho varování doprovází lékařská data z Johns Hopkins University. Podle nich může denně umírat 6000 dětí z důvodů, kterým lze předejít. Pandemie by neměla oslabovat zdravotní systém a ochromovat základní služby.
Vláda Mosambiku na splácení dluhů utratí 1,6 miliardy dolarů - tedy téměř 9krát více, než dá do zdravotnictví. V případě Demokratické republiky Kongo jde o částku 7krát vyšší a například Senegalu až 4krát vyšší.
Jenže samotná schopnost rozvojových zemí vypořádávat se s covidem je výrazně omezená jejich dluhovými závazky vůči těm bohatším. Finanční podpora z MMF a Světové banky není dostatečná natolik, aby chudé země nemusely na jednu misku vah pokládat nutnost splácet věřitelům a na druhou financování klíčové veřejné služby.
Africké země vyplatí věřitelům letos i v příštím roce více než 10 miliard dolarů. Více než polovina půjde společnostem, jako je Fidelity nebo BlackRock, americké globální investiční korporaci a správci fondů se sídlem v New Yorku, největšímu správci aktiv na světě. Některé země dluží podstatnou částku velkým západním firmám, zásadní roli však hrají i čínské banky.
Už teď je zjevné, že taková Zambie, která stejně jako mnoho afrických zemí utrácí více za splácení dluhu než za zdravotnictví a základní školství, se podle všeho stane první africkou zemí, která kvůli pandemii nesplní své závazky vůči držitelům dluhopisů. Skupina zemí G20, která se má příští víkend sejít v Saúdské Arábii, pro tyto případy propaguje iniciativu pro pozastavení dluhové služby (DSSI). V rámci ní by státům mohl být dluh dočasně zmrazen a splátkový kalendář prodloužen.
Ze 73 zemí, na které se DSSI vztahuje, 43 utratilo v roce 2020 větší částku na splácení dluhů než na poskytování zdravotní péče. Odborníci jsou však ohledně iniciativy a chuti soukromých věřitelů ji podpořit skeptičtí. „Dluhová iniciativa G20 je jen taková náměsíčnost,“ řekl Kevin Watkins, výkonný ředitel Save the Children. „V době, kdy mnoho zemí potřebuje trvalé snížení dluhu, nabízí jen dočasné pozastavení plateb. S krizí solventnosti zachází jako s problémem likvidity a opakuje chyby, které vedly k dluhové krizi 80. let. Odmítnutí účasti soukromých věřitelů a Číny na iniciativě způsobí, že nepokryje ani polovinu dluhových účtů pro nejchudší země.“
Podle Save the Children selhání řešení dluhové krize zapříčiní jen další nárůst dětské chudoby. V nejchudších zemích, na které se iniciativa vztahuje, se počty chudých dětí zvýší z 307 milionů na 354. Navíc hrozí, že se další miliony dětí nedočkají očkování. Neléčené smrtící nemoci, jako je v těchto oblastech zápal plic, malárie a průjem, mohou zhoršit počty dětské úmrtnosti. Charita tak volá po nové iniciativě, která přemění dluhové závazky na investice do dětí.
„Peníze, které by měly jít na zdravotní kliniky, výživové programy a školy, jdou na splácení nesplacených dluhů komerčním věřitelům a Číně. Jednoduše řečeno, jedná se o porušení práv dítěte,“ uzavírá Kevin Watkins.
