Covid, nebo jen nachlazení? Nakažení popisují, jak se u nich nemoc projevila

Redakce Seznam Zpráv nashromáždila zkušenosti sedmi pacientů, kteří prodělali onemocnění covid-19. Někteří se shodují, že se u nich projevila ztráta chuti či čichu nebo obojího. A u někoho trvá dodnes. Jinak měla nemoc často průběh připomínající chřipku. Jeden z pacientů, s nimiž Seznam Zprávy hovořily, ale kvůli vážným zdravotním problémům skončil v nemocnici.

Martin chytil koronavirus hned v březnu – doma v Mariánských Lázních na plese. Tenhle bál se pak stal v regionu známou akcí, protože se na ní v době, kdy se začala celá Evropa koronaviru děsit, nakazilo hned několik lidí.

Sedmatřicetiletého Martina přivedly zdravotní komplikace až do nemocnice, kde strávil několik dní kvůli velkým problémům s dýcháním. „Přitom jsem sportovec a pracuji celé dny venku,“ říká bývalý hokejista a dnes majitel zahradnické firmy.

Později zjistil, proč u něj mohla mít nemoc těžší průběh: loni na podzim prodělal astmatický záchvat, když se při kácení stromů nadýchal chloupků z nebezpečné dřevokazné housenky brouka bourovčíka toulavého. Takže od té doby měl zřejmě oslabené plíce.

Doma navíc nakazil manželku a sedmiměsíčního syna. Ale zatímco ti se během 14 dnů vyléčili, Martinovi ještě dlouho poté vycházely testy na střídačku: jednou negativní, pak zase pozitivní – a tak dokola. Definitivního potvrzení, že je uzdravený, se tak dočkal až déle než po měsíci.

Pavlína onemocněla covidem-19 na konci března pravděpodobně ve svém zaměstnání. „Dělám zdravotní sestru a pacienti se ani tenkrát, ani teď při dodržování dezinfekce rukou a zakrývání obličeje snahou zrovna nepřetrhli, takže to byla spíš otázka času,“ uvedla pro Seznam Zprávy.

Zpočátku se u ní žádné vážnější příznaky neprojevovaly. Jednou se však její stav zhoršil ze dne na den. Přidal se silný kašel a zvýšená teplota. Následně se Pavlína dozvěděla, že příznaky má i její kolegyně. Testy nákazu koronavirem potvrdily.

Pavlína uvádí, že v té době ještě nebyla vytíženost hygienických stanic tak vysoká jako dnes. Díky tomu prý komunikace s ní probíhala v pořádku. Následující dva týdny zůstala doma v karanténě. Podstoupila další testy, tentokrát už s negativním výsledkem, a prakticky hned nastoupila zpět do práce, kde nyní sama odebírá vzorky určené k testování na koronavirus.

„Škrábalo mě v krku a byla jsem unavená, ale přikládala jsem to tomu, že jsem měla za sebou náročný týden,“ vzpomíná laborantka Marie na první příznaky onemocnění. Že by to mohl být covid-19, jí přišlo reálné ve chvíli, kdy jí z práce sdělili, že je pozitivně testovaná jedna osoba, s níž byla v kontaktu. Test obavu potvrdil.

Brzy se k příznakům přidala ztráta čichu, která – na rozdíl od škrábání v krku a únavy – nemizela. Nic necítila ani ve chvíli, kdy šla po dvou týdnech na další test. Ten znovu vyšel pozitivní. A stejně tak test po dalším týdnu. „Mně už pak ale nic nebylo, už jsem měla doma dávno všechno vygruntováno,“ líčí Marie týdny s covidem. I po čtyřech týdnech byl test stále pozitivní.

„Pak už ale vyšlo doporučení ministerstva, že jedinci, kteří jsou určitou dobu bez příznaků, tak už nejsou infekční. A tak mě pustili,“ popisuje laborantka. Pak už na testy nechodila. „Ale poté, co jsem se dočetla, že někteří byli i 18krát testováni pozitivně, tak jsem si říkala, že by mě zajímalo, jak dlouho se to drželo ve mně,“ podotkla Marie.

Absolvovala ale test na stanovení protilátek. A ty trvalé na covid-19 má. „Podle naší hygieničky jsem do konce roku imunní, ale samozřejmě s jistotou se to neví,“ dodává.

Po pěti týdnech v karanténě se nicméně ráda vrátila do práce. „Paní doktorka mi říkala, že řada jejích pacientů s covidem-19 skončila na antidepresivech. Že jim nic nebylo, ale z té karantény jim hráblo.“

Jako řada pacientů s covidem-19 ani student Honza z Ostravy neví, kde přesně se nakazil. „Ale mám podezření, že to bylo v našem paneláku, protože to tu mělo šest rodin. Takže možná ve výtahu?“ spekuluje Honza.

„Zničehonic jsem přestal cítit. A protože jsem věděl, že to je jeden z příznaků, začal jsem to řešit. Měl jsem bolesti hlavy a zhoršené dýchání,“ popisuje. To bylo 19. dubna. Na první test se ale dostal až po deseti dnech. Podle něj za to mohla špatná domluva mezi doktorkou a hygienou. „Nemáme auto, tak jsem nešel na stěr do nemocnice a čekal jsem, než přijedou za mnou.“ A to trvalo oněch 10 dní od prvního kontaktu se svou lékařkou.

Na rozdíl od předchozího příběhu paní Marie už ale Honzův test po dvou týdnech vyšel negativně. A stejně tak další kontrolní. Nicméně ačkoli už od vypuknutí nemoci u něj uplynuly více než čtyři měsíce, jedno mu nemoc připomíná stále – oslabený čich. „Třeba kávu už cítím, ale jinak čich stále nemám takový jako dřív,“ uvádí Honza.

Daniel začátkem července vyrazil spolu se svým sportovním týmem (kvůli zachování anonymity si nepřál zveřejnění názvu týmu, pozn. red.) do hospody oslavit narozeniny. Později večer se skupina přesunula do baru Techtle Mechtle.

V menším počtu se pak spoluhráči v klubu bavili až do ranních hodin s tím, že si také v průběhu oslavy objednali několik „party kýblů“.

„Ano, zpětně si říkám, že se člověk měl asi vyvarovat chození do baru, kde je riziko o dost větší než třeba v parku na dece. Nicméně jsme mladí, a když to bylo povolené, tak proč bychom se nešli v létě pobavit,“ vysvětluje Daniel.

Následující týden se spoluhráči pokračoval v běžném tréninku a také chodil do práce. Dozvěděl se ale, že kamarádka, která s nimi dnes už nechvalně známý pražský klub navštívila, je pozitivní na koronavirus. Všichni z týmu, kteří klub navštívili, neprodleně odjeli do Nemocnice Na Bulovce.

Den poté jim hygiena nařídila čtrnáctidenní karanténu. Na začátku druhého týdne se u něj začala projevovat pouze ztráta chuti a potažmo i čichu. Daniel uvádí, že jinak po dobu karantény žádné vážné příznaky neměl. Hned třetí týden mu pak bylo umožněno vrátit se do práce.

Kateřina chytila koronavirus v březnu. Domnívá se, že se nakazila v MHD nebo v obchodě. Onemocnění se u ní projevilo zvýšenou teplotou a ztrátou čichu a chuti. Další typické příznaky jako horečka nebo kašel se u ní neobjevily.

„Celou dobu jsem se cítila skvěle, až na ty dva dny se zvýšenou teplotou,“ sdělila Kateřina redakci Seznam Zpráv.

Po dvou týdnech se Kateřina sice dočkala negativních testů a získala zpátky chuť. Čich se jí však nevrátil až doteď. „Už je to 5 měsíců a pořád nic, obvodní lékař mi neumí pomoci a říká, že musím čekat,“ dodává.

Jonáš se nakazil v březnu při návštěvě Jižní Ameriky. Jeho destinací bylo Peru, kde měl působit jako dobrovolník v neziskové organizaci. Tam se však nedostal kvůli uzavření tamních hranic, snažil se tedy co nejrychleji dostat z Ria de Janeira, kde právě přechodně přebýval.

Nakonec se dopravil přes Londýn do Berlína. Kvůli odstřihnutí letových spojů do Prahy ho musela v Berlíně vyzvednout jeho sestra. Do Česka dorazili časně ráno následující den s tím, že cestou s nikým dalším do kontaktu nepřišli. Oba po svém návratu do Čech nahlásili lékaři, že se vrátili ze zahraničí a zůstávají v izolaci.

Zanedlouho se u Jonáše začaly projevovat příznaky onemocnění covid-19. Hygienická stanice mu na základě následných testů diagnostikovala nákazu koronavirem.

K samotnému onemocnění se ale zanedlouho přidala nepřízeň Jonášova okolí. Hned následující den se dozvěděl, že po internetu koluje zpráva uvádějící jeho identitu s tím, že porušuje karanténu a šíří koronavirus.

„To, že bych chodil během karantény venku, ani není moc možné, protože mám velké bolesti hlavy, horečku, kašel a zimnice,“ bránil se Jonáš ve videu, kterým reagoval na šířící se zprávu. O svém uzdravení informoval prostřednictvím sociálních sítí začátkem dubna, zhruba tři týdny po zveřejnění videa.