Článek
Institut bývalého prezidenta Václava Klause vydal obsáhlý text s devíti doporučeními, jak se dostat z koronavirové krize. Za hlavní nebezpečí ale Klaus nepovažuje samotnou nákazu, nýbrž opatření proti ní a snahy některých vlád omezit svobodu.
Nový koronavirus považují autoři prohlášení pouze za prvotního hybatele a za jednu složku události, která radikálně změnila obvyklý způsob života lidské společnosti. „Ze společenského hlediska je daleko vážnější reakce států téměř celého světa na tuto zdravotní hrozbu, na kterou u nás do konce dubna zemřelo 0,0022 procenta našich spoluobčanů,“ uvedli.
Covid-19 je jiná pandemie
Vlády mnoha zemí světa podle nich omezily svobody občanů a paralyzovaly život na celém světě. „Setrvávají u toho i přesto, že je čím dále tím více zřejmé, že nemoc covid-19 neprobíhá jako velké pandemie minulosti,“ uvedli. Poznamenali, že epidemie bez jasných příčin odchází. „Nedomníváme se, že lze přijmout argument, že jsou toho jedinou příčinou prováděná restriktivní opatření. Nemalý vliv má i sám charakter nemoci,“ podotkli.
Reakce na šíření nákazy podle prohlášení ukázala sílu dnešního státu i nebezpečnou snadnost mediální manipulace. „Obojí považujeme pro budoucnost za nebezpečnější než samotnou pandemii. Podařilo se vyvolat strach a ten je velkým pomocníkem států v ovládání občanů,“ uvedli autoři.
Klausovo devatero
1. Základním úkolem musí být obnova ekonomiky a návrat k normálnímu svobodnému životu společnosti. Nikoli zneužívání dnešní situace k přebudovávání světa podle představ módních pokrokářských ideologií.
2. Pandemie prokázala nenahraditelný význam a smysl národních států pro existenci demokratické společnosti. Odhalila malý význam nadnárodních organizací (v našem případě zejména Evropské unie). Uznání této teze by mělo být podmínkou naší další účasti na pokračování evropského integračního procesu. Evropská unie musí začít považovat národní státy a jejich mezistátní spolupráci za základní formu svého fungování. U nás doma by mělo být přijato za samozřejmost, že je nutné zachovat českou korunu (nezávislou na problémech eurozóny).
3. Prioritou musí být obnova normálních státních hranic jako záruky integrity a bezpečnosti státu. Schengenská smlouva musí být modifikována. Státy a jejich vlády se musí soustředit na skutečná bezpečnostní rizika a nepokračovat v nesmyslných zbrojních výdajích.
4. Mezinárodní společenství musí zásadně změnit svůj přístup k masové migraci. Nelze brát občanům evropských zemí pod záminkou ochrany zdraví právo cestovat do zahraničí a současně hlásat politiku otevřených hranic pro masovou migraci z rizikových oblastí mimo Evropu.
5. Opustit nesmyslné a finančně (a ekonomicky) devastující plány na manipulaci s klimatem, stejně jako společnost rozkládající pokrokářské genderové představy. Česká vláda musí vzít zpět svůj souhlas s tzv. Zeleným údělem EU a nesmí se zúčastňovat plnění jeho pochybných a hlavně zbytečných cílů.
6. Podrobit přísné regulaci technické prostředky umožňující kontrolu chování a smýšlení lidí, jejichž rozšíření a využívání dostalo bojem proti této epidemii ohromný impuls. Nesmíme se smiřovat s hodnocením a trestáním lidí na základě jejich sledování, neboť v tom cítíme zárodky sociálního scoringu občanů, který známe z Číny.
7. Provést zásadní změny naší údajně protikorupční legislativy v oblasti veřejných zakázek. Její vznik měl za následek neakceschopnost státních orgánů v přípravě na boj s nastupující epidemií a dlouhodobě vedl k přesunu strategicky významných výrob mimo území našeho státu.
8. Požadujeme od vlády odvahu odolávat tlaku zájmových a lobbistických skupin na veřejné rozpočty, který hrozí rozvratem státních financí. Stejně tak musí být vláda schopna vzepřít se mezinárodnímu politickému mainstreamu ohrožujícímu demokratický politický systém a tržní hospodářství.
9. Rychlá pomoc nejvíce poškozeným ekonomickým subjektům (jednotlivcům i firmám) je potřebná. Dnes uskutečňovaná expanze rozpočtových výdajů státu však musí být doprovázena masivními výdajovými škrty, např. radikálním snížením státní administrativy a byrokracie, omezením mandatorních výdajů, snížením výdajů pro politické NGO, atd.
Zdroj: Institut Václava Klause
Zároveň napsali, že dosavadní průběh epidemie naznačuje, že covid-19 svými zdravotními důsledky není takovou hrozbou, jak byl, a do jisté míry ještě je, médii a některými epidemiology líčen. Poukazují na řadu nejasností kolem původu viru, jeho skutečné míry nakažlivosti či smrtnosti. „Je potřebné chránit rizikové skupiny občanů, zejména seniory, ale teze, že je tato nemoc nebezpečná právě pro ně, je falešná - tak nebezpečné pro ně jsou přece všechny nemoci,“ dodali autoři.
Další udržování plošných restrikcí přestalo podle nich být únosné kvůli velkým ekonomickým ztrátám, rozpočtovým deficitům, výraznému poškozování zdravotnictví samotného i frustraci lidí. „Tak vysoká cena za snadno vyhlásitelné plošné karantény není přijatelná,“ dodali a poukázali na důsledky „skryté v šeru budoucnosti“. Za nejnebezpečnější důsledky pandemie považují její dopady na lidskou společnost.
Klaus a jeho institut varují přes rozsáhlými sociálními programy. „Může nastat inflace pro dnešní generace neznámého rozsahu,“ uvedli. Obávají se také obtížné obnovy ekonomiky. „Stejně tak nebude možné rychle a snadno zrušit dnes zaváděné posilování pravomocí státu,“ dodali.
