Coming out 171 let po smrti? Média řeší Chopinovy vášnivé dopisy

Před šesti lety zkoumali lékaři jeho srdce umístěné v kostele v centru Varšavy. Uložené je v křišťálové nádobě s nažloutlou konzervační tekutinou, kvůli které změnilo barvu z červené na bílou. A jeho prohlídka také potvrdila příčinu úmrtí: tuberkulózu.

Srdce polského skladatele Fryderyka Chopina přivezla do Varšavy rok po skladatelově smrti jeho sestra, do kostela sv. Kříže se ale dostalo až po letech. Duchovním vadil jeho vztah s francouzskou bohémskou spisovatelkou George Sandovou. Chopinovo srdce se štěstím přežilo i druhou světovou válku a do zničeného kostela se vrátilo. Teď, 171 let po smrti jednoho z nejslavnějších Poláků, se o Chopinově srdci mluví znovu. Tentokrát ale ve zcela jiném kontextu.

Debatu, do které se nakonec zapojil i britský list The Guardian či americká stanice CNN, odstartoval nedávno švýcarský hudební publicista Moritz Weber. Ve dvouhodinovém pořadu „Chopinovi muži“ vysílaném švýcarským rádiem SRF tvrdil, že existují důkazy pro to, že byl Chopin homosexuál.

Podle Webera polští historici a životopisci dlouhou dobu cíleně takovou skutečnost opomíjeli, aby „polská národní ikona odpovídala konzervativním normám“. To, že byl Chopin gay, podle Webera vyplývá z jeho dopisů, ve kterých prý slavný skladatel a klavírní virtuos přímo a či v náznacích vyznává niterné a vášnivé city k vícero mužům, zejména pak ke spolužákovi Tytu Woyciechowskému.

„Nemáš rád líbání. Prosím, dovol mi to dnes udělat. Musíš zaplatit za ten neslušný sen, který jsem o tobě měl minulou noc,“ měl Chopin psát Woyciechowskému. Jeho dopisy začínaly a končily výrazy „Můj nejdražší živote“ či „Pošli mi polibek, nejdražší milenče“. Podle Webera jsou dopisy psané v polštině často špatně přeloženy do cizích jazyků nebo se jejich původní význam „záhadně vytratil“.

„Zajímavé, jak s touhle zprávou naloží v Polsku, zemi, jejíž prezident Andrzej Duda řekl, že je tzv. ideologie LGBT horší než komunismus,“ píše britský The Guardian. Takové výroky skutečně v létě zazněly, současný ministr školství dokonce sexuální menšiny označil za občany druhé kategorie.

Chopina do souvislosti s homofobními výroky a přesvědčením vrcholných polských politiků dává i americký hudební kritik Norman Lebrecht. Význam Weberových tvrzení pro Polsko označil za „politický dynamit“.

Londýnský zpravodaj televize CNN zase píše o Polsku jako o nejhorší zemi EU, co se týče práv lidí LGBTQ, a připomíná i „zóny bez ideologie LGBT“, za které se prohlašují některé polské obce, okresy i celé regiony. „Přijetí pravdy o orientaci oblíbeného syna Polska se může pro Poláky ukázat jako obtížné,“ píše CNN.

Jiný pohled ale nabízí polská média. Moritzovo „odhalení“ popsalo několik z nich, včetně deníku Rzeczpospolita, a zpráva se šířila i po sociálních sítích. Liberální deník Gazeta Wyborcza, který dlouhodobě podporuje LGBTQ hnutí v zemi, píše, že se o sexuální orientaci Chopina nedá s určitostí říct nic jistého, což prý není žádná novinka. „Články o tomhle tématu říkají víc o tom, jak je vnímáno dnešní Polsko - jako čelní homofob Evropy,“ píše deník.

Hudební publicistka Anna S. Dębowská v textu upozorňuje, že Chopinovy dopisy Woyciechowskému jsou známé už dlouho. „Každý, kdo aspoň jednou četl dopisy Fryderyka Chopina Tytovi Woyciechowskému, příteli z mládí, ví, že je v nich spoustu pasáží naznačujících homosexuální fascinaci devatenáctiletého skladatele o něco starším mužským kolegou - mužným a svalnatým,“ píše autorka.

Podle ní o tomto aspektu ale nepřinesl Švýcar Weber žádné nové zjištění. Jeho tvrzení o špatných překladech Chopinových dopisů podle Dębowské zpochybňuje Weberova neznalost polštiny. Švýcarský novinář totiž viní z manipulací v překladu z polštiny do angličtiny polský Národní institut Fryderyka Chopina.

Pasáže o pochybnostech opětování citů ze strany zpěvačky Konstancie Gładkowské, Chopinovy platonické lásky, Weber zpochybňuje. Nejde podle něj o Gładkowskou, ale o už zmíněného Woyciechowského. „Analyzovali jsme dopisy, na které poukázal, a žádné nepřesnosti jsme nenalezli,“ cituje Gazeta Wyborcza mluvčího Chopinova institutu ve Varšavě Aleksandera Laskowského.

„V případě Chopina nejde nic prokázat, vyvrátit nebo potvrdit. Možná byl prostě bisexuál. Ale jestli ho to víc táhlo k mužům, nebo ženám, dnes nelze říct,“ píše dál Dębowská o Polákovi, jehož význam pro Polsko se dá srovnat s papežem Janem Pavlem II. nebo s Marií Curie-Skłodowskou.

Jisté je podle publicistiky jen to, že Chopin se nikdy neoženil a jediným jeho skutečným dlouhodobým vztahem se ženou byl ten se zmíněnou francouzskou bisexuální spisovatelkou George Sandovou. Podobně jako Gazeta Wyborcza píše v liberálním týdeníku Polityka o Weberově pořadu hudební kritička Dorota Szwarcmanová.

Téma Chopinovy sexuality se tak v Polsku navzdory názorům „západních médií“ nestalo politickým tématem. Symbolicky jím ale byl v létě kostel sv. Kříže, ve kterém spočívá Chopinovo srdce. Letos v létě před ním totiž na okamžik zavlála duhová vlajka, což se stalo jedním z mnoha sporů mezi bojovníky za práva sexuálních menšin a jejich odpůrci argumentujícími urážkou jejich náboženského přesvědčení.