Co v televizi nevidíte. Jak to chodí na fotbale v době pandemie?

Úterní večer byl pod Ještědem ve znamení souboje domácího Jablonce proti Zlínu. Speciální režim na stadionu Střelnice šel pozorovat už z dálky. Prostory sportovního areálu byly doslova obklopené příslušníky bezpečnostní služby, kteří nevpustili na stadion nikoho bez akreditace.

Toho si byla dobře vědoma skupinka fanoušků domácích, která se sešla ke sledování zápasu v nedaleké restauraci hned pod stadionem. Díky pražské poznávací značce poznali, že nejsem zdejší a ihned se tázali, jestli náhodou nemířím na fotbal, a začali mi dokonce nabízet peníze za půjčení novinářské karty a předání akreditace.

Jakožto z jedné poloviny novinář a té druhé nadšený fanoušek, dychtící po ukončení dvouměsíčního fotbalového půstu, jsem s díky odmítl a vydal se směrem ke stadionu. U novinářského vstupu mi byla změřena teplota, naštěstí jsem s naměřenými 35 stupni prošel a měl jsem vyhráno.

Již před vstupem na novinářskou tribunu byli vidět rozcvičující se hráči domácího Jablonce. Jednomu z nich se téměř podařilo překopnout tribunu za brankou a jeho hlasité klení bylo slyšet až na druhou stranu areálu.

Každému ze zástupců médií bylo přiděleno jedno z míst na hlavní tribuně. V instrukcích bylo zároveň důrazně uvedeno, že každý musí na přiděleném místě sedět o samotě. O čemž ostatně debatovala hned řada kolegů, kteří na místo dorazili společně. I tak ale museli dodržet pokyny pořadatelů a zaujmout pozici v patřičné vzdálenosti od ostatních.

Netrvalo dlouho a hráči obou týmů vstoupili na hřiště. Nástup hlavních hvězd prosluněného úterního večera k mému překvapení doprovodil hlasitý pokřik domácích fanoušků, kteří právě dorazili k odkrytému rohu stadionu, ze kterého měli zároveň dobrý přehled o dění na celé hrací ploše.

Hráči si ještě rychle vyměnili strany a šlo se do akce. Od prvních minut bylo zřetelné, že se do jisté míry hraje ve zvláštním režimu. Klasické plácnutí vyměnilo poklepání pěstí a trenéři se pozdravili jen na dálku. Neznalého současné situace by rozhodně překvapil i čtvrtý rozhodčí či podavači míčů s rouškou. Přesun střídajících hráčů se zakrytými ústy a nosem na tribunu pro novináře můj pocit jen umocnil.

Tempo hry bylo i přes dvouměsíční pauzu velmi dobré a úvodní šanci Zlína, následovanou dobrým zákrokem jabloneckého brankáře Hrubého, kupodivu ocenila i jediná obsazená tribuna, tedy ta určená pro novináře a zástupce obou klubů.

Hlad po fotbale byl, nejen v Jablonci, viditelný. Na první pohled a hlavně poslech by člověk řekl, že v ochozech je minimálně polovina z přítomných součástí fanklubu domácího týmu, natož nezaujatých novinářů. Obzvláště jsem takový pocit měl ve 31. minutě, kdy domácí Holík poslal Jablonec do vedení a hlavní tribuna hlasitě aplaudovala.

O poločasové přestávce hráči zamířili do kabin, společně s nimi mohli poprvé od obnovení ligy i trenéři a zbytek realizačního týmu. Značná část publika se také odebrala kamsi do místnosti na hlavní tribuně, do které vedly dveře s nápisem „VIP CLUB“. Údiv nad nadšenou podporou domácího celku tak záhy zmizel.

Na úvod druhé poloviny se o zábavu na stadionu postaral Dominik Plechatý. Stoper domácích zákrokem na poslední chvíli hasil nebezpečný únik hostujícího Zlína. Skluz mladého stopera ale přišel příliš pozdě a rozhodčímu nezbývalo nic jiného než odpískat faul a Plechatému udělit červenou kartu. Rozhodnutí hlavního sudího nelibě nesla nejen hlavní tribuna, ale i trenér Jablonce Petr Rada, který na okamžik odhodil svatozář a směrem k arbitrovi prohodil, snad poprvé v zápase, několik ostřejších slov.

Pestřejším a hlavně peprnějším slovním obratům se nevyhnul ani trenér ševců Bohumil Pánik. Ten zhruba 15 minut před koncem utkání předvedl bleskurychlý přesun z lavičky až k postranní čáře, aby důrazně vysvětlil osmnáctiletému Cedidlovi, že prohrávají a není tak čas na polehávání na trávníku. „Vstávej, dělej! Nebo už pojď střídat,“ zněla publikovatelná část domluvy Pánika směrem ke svému svěřenci.

Emoce k fotbalu ale jednoduše patří a na prázdném stadionu tak člověk dostane prostor slyšet i to, co by před plnou kulisou neměl možnost zaregistrovat.

Vyjma emocí jsou novináři a fotbalové publikum zvyklí na pozápasové rozhovory, ať už s hráči, či trenéry. Bohužel současná doba podobné zvyklosti škrtá a tiskoví mluvčí klubů musejí hledat alternativní řešení, jak doručit vyjádření aktérů k zápasu bezprostředně po něm.

V Jablonci se rozhodli vytvořit společnou online novinářskou konverzaci, v níž mohli zástupci médií pokládat dotazy, na které trenéři a hráči následně prostřednictvím audiozáznamu či videa odpověděli. Podobný druh tiskové konference si kolegové pochvalovali a splnil veškerá očekávání a potřeby. Je tedy možné, že pandemie změní již roky zažité tradice a třeba právě tiskové konference budou probíhat jen online.