Článek
A začínáme na úpravně vody. Praha ji získává ze dvou zdrojů – Želivky a Káraného – a obě vody se poměrně liší. „Voda z Káraného je senzoricky jiná. Je tvrdší, protože je silněji mineralizovaná,“ říká šéf Pražských vodovodů a kanalizací Petr Mrkos s tím, že chuťový rozdíl mezi oběma zdroji pozná i běžný uživatel. Jemu osobně prý více chutná ta z Káraného.
V Káraném, obci nedaleko Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi, stojí vodárna už od roku 1914. Tady se zpracovává podzemní voda – ze studní okolo Jizery a také z hlubokých artézských studní. Úpravna vody je v obrovské prosvětlené hale. „Dříve byla všechna zařízení potřebná k úpravě vody podstatně větší,“ vysvětluje Ladislav Herčík, manažer provozu úpravny vody v Káraném.
Pstruh jako hlídač
Hned u vchodu do vodárny je několik akvárií. „Ryby trvale hlídáme, máme je i na kamerách. Je to pstruh duhový – nejcitlivější ryba, která má za funkci indikovat případnou toxicitu,“ říká Herčík.
Srdcem káranské úpravny vody je velín. Na svíticí tabuli jsou znázorněné nejdůležitější informace: okamžitě je vidět, které zdroje jsou v provozu, ale i to, kolik vody teče aktuálně do Prahy. V době našeho natáčení byla dodávka do hlavního města 1107 litrů za sekundu.
Pražské vodovody a kanalizace
Společnost Pražské vodovody a kanalizace provozuje vodohospodářskou infrastrukturu hlavního města Prahy. Je součástí skupiny Veolia Česká republika.
Zabývá se výrobou a distribucí pitné vody a odváděním a čištěním odpadních vod. Zajišťuje výrobu vody pro 1,267 milionu obyvatel Prahy a dalších zhruba 60 tisíc obyvatel Středočeského kraje.
Provozuje úpravny vody Káraný a Podolí, přičemž vodárna v Podolí je pouze rezervním zdrojem. Z vodního zdroje Želivka vodu nakupuje.
Odpadní vody jsou systémem stok odváděny do čistíren odpadních vod, kde jsou vyčištěny a odcházejí do Vltavy.
Zdroj: Pražské vodovody a kanalizace
Na pražské spotřebě se zdejší voda podílí 27 procenty. Zbytek dodává Želivka a už na podzim se do systému omezeně zapojí i opravované Podolí.
Místo, bez kterého si neotočíte kohoutkem
Místem, díky kterému teče Pražanům voda z kohoutku, je centrální dispečink Pražských vodovodů a kanalizací (PVK). „Odtud se řídí distribuce pitné vody po Praze a také odvádění splaškových vod,“ vysvětluje Ondřej Krutský ze střediska dispečerského řízení PVK.
Splašková voda odtéká do ústřední čistírny odpadních vod v Bubenči. K tomu, aby se vyčistila, je zapotřebí pěti kroků a 35 hodin.
Čisticí proces začíná v česlovně. Tam se odstraňují ty nejhrubší kusy nečistot, které v odpadní vodě přitékají. Rychlost čištění je zhruba 33 kubíků za vteřinu.
Tuk jako betonová směs
V nahnědlé hromadě nečistot svítí velké bílé kusy čehosi. „Vypadá to jako vápenec nebo cement, ale jsou to kusy tuku. Takto to vypadá, když třeba restaurace slévá jeho větší množství,“ říká vedoucí technolog ústřední čistírny PVK Martin Srb.
Tuky nezpůsobují problémy pouze v čističce, ale i spotřebiteli. Třeba lógr z kávy s olejem, který ztuhne, vytvoří směs, jež je velice podobná betonu. „Takto zabetonovaná přípojka se nedá vyčistit,“ varuje Mrkos.
Voda, která projde česlemi, podstupuje další čištění – lapákem písku. Tady se – jak už název napovídá – z vody odstraňuje písek. Dalším krokem je usazování kalu. To se odehrává v osmi nádržích, do kterých se vejde zhruba 28 kubíků. Kal se odstraňuje do kalové jímky.
Po mechanickém stupni přichází biologické čištění. Do vody se vmíchává takzvaný aktivovaný kal. Jinak řečeno: voda se smíchá s pro laika obyčejným hnědým bahnem. Bez toho by ale čištění nebylo možné. „Jsou to bakterie, které budou z vody odstraňovat rozpuštěné znečištění,“ vysvětluje Srb.
V další nádrži se kal od vody oddělí a vyčištěná voda může odtéct zpět do řeky – tentokrát do Vltavy.
