Článek
Když s ním letos v lednu zveřejnil belgický deník Het Laatste Nieuws rozhovor, nebyl lékař Krisem Van Kerckhoven moc známý ani doma. Před dvěma lety sice vydal knížku o tom, jak bojovat s chronickou bolestí (ve zkratce: bolest jsou signály, které vám tělo dává, a vy jim musíte naslouchat), ale větší popularitu mu to nepřineslo. To až letošní interview.
Článek měl titulek „Sítě 5G jsou životu nebezpečné, ale nikdo to neví“. A jeden z mezititulků zněl, že existuje „spojení s koronavirem“. Nový patogen byl v té době podobně na okraji zájmu, jako zmíněný lékař. Ale obojí se velmi rychle změnilo. Koronavirus „zastavil“ na několik měsíců svět. A dr. Van Kerckhoven se sice nestal světovou celebritou, ale zůstane člověkem, který poprvé spojil dva zdánlivě zcela nesouvisející strachy: z viru a z elektromagnetického záření, konkrétně sítí 5G.
Konspirátoři se do téhle hypotézy okamžitě zamilovali. Pátá generace mobilních sítí, na kterou se mobilní operátoři všude na světě pomalu chystají přejít, zaměstnávala jejich fantazii už loni. O potenciálních dopadech na zdraví lidí se spekuluje dlouhé měsíce, avšak až koronavirus dal celé věci nevídanou dynamiku.
Petice proti stavbě vysílačů pro sítě 5G od té doby v Evropě podepsaly statisíce, možná i miliony lidí. Ale nejen to. Odpor přerostl v reálné útoky. Desítky vysílačů byly zničeny, dokonce i ty, které s novou 5G technologií neměly nic společného. Osobním útokům čelili v Británii a Nizozemsku technici mobilních operátorů, kteří se o vysílače starají.
Problém existuje i v Česku, byť k žádným násilným akcím nedošlo. Ale debata o zdravotních rizicích už probíhá v Jeseníku, který je jedním z pěti měst, kde se sítě 5G - ještě před uzavřením soutěže operátorů o přidělení frekvencí - mají testovat. Část tamních obyvatel dokonce požadovala referendum, to zatím neprošlo.
Spojení sítí 5G a pandemie je přitom zcela nesmyslné. Elektromagnetické záření nemůže mít z principu s šířením jakéhokoli viru nic společného. V té „nejvědečtější“ verzi je spojitost vysvětlena tak, že záření snižuje imunitu, a tím jsou lidé k onemocnění náchylnější. Ale i to lze s vysokou jistotou vyvrátit.
Mnohem víc příznivců mají bláznivější verze celé teorie, podle které jde o spiknutí světových miliardářů. Kvůli svému angažmá v boji s koronavirem a finanční podpoře vývoje vakcíny se „klíčovým podezřelým“ stal Bill Gates, zakladatel Microsoftu a někdejší nejbohatší člověk světa. Cíle jsou prý jasné: snížit počet obyvatel Země, posílit své bohatství a upevnit svou nadvládu nad planetou.
Jak spojení sítí 5G a koronaviru vzniklo? Zmíněný belgický lékař ho nevymyslel, jen teorii pomohl získat popularitu. Poprvé se asi objevila už koncem loňského roku na Facebooku (dotyčný post je dnes už smazaný). A ano, Wu-chan byl jedním z prvních měst, kde se už od loňského jara sítě 5G testovaly. Město se tím v průběhu loňského roku chlubilo v řadě článků v médiích.
Pilotní projekty však probíhaly i v dalších čínských městech včetně Pekingu, a řadě z nich se nákaza koronavirem vyhnula. Nepravdivé byly i „důkazy“, které konspirátoři přinášeli následně. Totiž, že koronavirus se nejvíc šíří a nejvíc obětí má právě v zemích, kde se 5G už testuje. V tomto smyslu žádná spojitost neexistuje.
Rozhovor belgické noviny ze svého webu stáhly už po několika hodinách, džina se však už do láhve vrátit nepodařilo. Proč se zrovna tahle konspirační teorie tak rychle rozšířila? Protože se tu spojily dva velmi silné faktory: strach z neznámého (tedy v tomto případě z údajně potenciálně nebezpečného elektromagnetického záření) a velký reálný problém, byť nijak nesouvisející (pandemie koronaviru).
Pro většinu lidí jde o něco, nad čím jen pobaveně nadzvednou obočí. Ale i kdyby se stoupenci této teorie počítali jen na malé jednotky procent, i tak představují reálný problém. Pro boj s nákazou, která opravdu nemá s vysílači 5G nic společného. A především pro operátory, kteří do zavádění a spouštění sítí 5G investují nemalé prostředky.
Co s tím? Do jisté míry by řešením mohla být osvěta. Když se bojíme něčeho, o čem nic nevíme, mělo by pomoct, když tomu porozumíme. V případě záření jsou to základy fyziky. Ano, některé druhy elektromagnetického záření jsou nebezpečné (počínaje slunečním ultrafialovým zářením a konče rentgenem či radioaktivitou), avšak zrovna tak jsou ve spektru i druhy záření zcela neškodného (rozhlasové či televizní vlny, navigace či obyčejné viditelné světlo). A právě tam spadají i frekvence, které budou používat sítě 5G (a o které se v Česku bude soutěžit).
Jenže to se lehce řekne. Doučovat fyziku nepomáhá a racionální argumenty nezabírají. Minimálně ze třech následujících důvodů.
1. Strach je základní lidská emoce. Může mít racionální i neracionální příčinu, ale když už ho pociťujeme, tak racionální argumenty proti strachu obvykle nezaberou. Vzpomeňme si, jak mnozí z nás reagují, když jsme v letadle, kterým třese turbulence. Můžeme se tisíckrát přesvědčovat tím, že turbulence není skoro nikdy důvodem, proč se letadlo zřítí. Ale od strachu to nepomůže.
2. Svět je komplikované a složité místo. Skoro nic na světě není úplně bez rizika. O tom, že mobilní komunikace mohou být zdrojem zdravotních potíží, se mluví a píše od osmdesátých let. Věda si nechává pootevřená vrátka byť k minimální možnosti, že by se nějaké dopady na zdraví podařilo prokázat. A pak, i když příčiny jsou iracionální, mohou být zdravotní problémy reálné. Ne proto, že by záření bylo nebezpečné, ale že je pro některé lidi zdrojem stresu a strachu.
3. Vědecký výzkum je založen na pochybování a nejistotě. Věda hledá odpovědi na otázky. Málokdy je říká autoritativně a bez výhrad. A je zcela běžné, že různí vědci a různé vědecké práce dojdou k různým výsledkům. Někdy může být důvodem špatná práce, ale často ani skutečné důvody neznáme.
Když v novinách čteme oblíbenou formulku „vědci zjistili…“, tak je skoro jisté, že jiní vědci zjistili i pravý opak. Nebo ho zjistí. V článcích a komentářích lidé často své názory futrují „vědeckými argumenty“, „přírodními zákony“ a „zdravým rozumem“. Může to tak být. Ale může jít i o účelově nalezenou a vytaženou studii, která se zrovna do debaty hodila.
Nechme na chvíli stranou vysílače 5G s jejich neviditelným zářením a podívejme se na kauzu, která nás trápila nedávno. Vlastně nás trápí stále. Jde o otázku, zda nosit, nebo nenosit roušky.
V porovnání s „neviditelným“ zářením je kapénková nákaza zdánlivě jednoduchým vědeckým problémem. Dokáže ji rouška na obličeji lidí zpomalit? Ano, nebo ne?
Výsledek? Od února do května jsme se dozvěděli stanoviska desítek prestižních světových i národních institucí a věhlasných vědeckých ústavů. Často naprosto protichůdných. A některé instituce (třeba světová WHO či americká CDC) dokonce svá stanoviska měnily.
Vždy šlo o stanoviska podepřená vědeckými studiemi, ve všech případech relevantními a splňujícími akademické standardy. Problém byl v debatě. Mluvilo se o různých druzích roušek a různém způsobu nošení. Mluvilo se psychologii nošení roušek, která může mít pozitivní i negativní dopad na chování lidí. A tak dále.
A jako by toho nebylo málo, tak se do toho zamíchala politika. Nošení roušek se pro část lidí stalo symbolem či vyjádřením politického názoru. A od toho momentu už nebyla šance na skutečnou efektivitu roušek pohlížet racionálně.
To jsou roušky, jednoduchá a pochopitelná věc! Ani lékaři, kteří mají s rouškami jak osobní, tak odbornou zkušenost, nemají na jejich používání jednotný názor. A prakticky všichni argumentují „vědeckými studiemi“ a „zdravým rozumem“. Jak z toho ven?
Ono je to vlastně jednoduché. Všimněme si: čím méně se lidé koronaviru bojí, tím víc se o rouškách diskutuje. Když panika kolem pandemie začínala a z postižených lokalit přicházely varovné zprávy o těžce nemocných a mrtvých, hledali jsme každý způsob, jak se chránit.
Jakmile se ukázalo, že virus je mnohem méně nebezpečný, než jsme si mysleli, hned začaly růst výhrady i proti rouškám. Včetně Česka. Byli jsme první evropskou zemí, která jejich nošení povinně zavedla, a dokonce jsme si roušky doma sami šili. Tvrdili jsme, že je - podobně jako lidé v Asii - budeme nosit i po skončení pandemie vždy, když budeme nemocní. A dnes? Většina z nás je o to víc nenávidí. Mnoho lidí nosí roušky už jen tehdy, kdy to zákon bezpodmínečně vyžaduje.
Co to má společného se sítěmi 5G? Je to jednoduché. Když máme z něčeho iracionální strach, většinou nám nepomůže, když se budeme snažit pochopit, proč je ten strach iracionální. Potřebujeme něco jiného: silné argumenty pro to, proč ten strach překonat.
Jak už bylo řečeno, strach z elektromagnetického záření není ničím novým. Když v devadesátých letech začínaly sítě GSM a mobilní telefony se z luxusního zboží staly běžnou spotřební věcí, byla média plná poplašných zpráv o tom, že mohou způsobovat rakovinu mozku. A vždy to potvrzovaly nějaké vědecké studie.
Proč se přesto staly mobily běžnou věcí a změnily svět i naše chování? Protože nabídly ohromný benefit. Telefonovat odkudkoli, být ve spojení všude a neustále. Konspiračním teoriím čelily zhruba o deset let později sítě 3G, opět neúspěšně. Důvod? Přinesly obrazně řečeno iPhone či obecně tzv. chytré telefony, a s nimi i použitelný mobilní Internet. A o dalších necelých deset let později to byly sítě 4G s videem a „televizí“ v mobilech.
Proč mají sítě 5G najednou takové problémy? A proč jsou konspirační teorie silnější než dřív? To je jednoduchá odpověď. Protože není jasné, k čemu 5G potřebujeme. Že opět skokově zrychlí internetové připojení? Dobře, to je fajn. Ale jak to pomůže normálnímu majiteli telefonu? A člověku, za jehož domem někdo postaví vysílač? Potřebuje rychlejší Internet, když už je dnes tak rychlý, že se přes mobilní připojení můžeme komfortně dívat na televizi?
Čteme o průmyslových aplikacích, samořiditelných autech a dalších vymoženostech. O kroku do budoucnosti, ve které se bude například rozvíjet umělá inteligence. Ano, ušlechtilé a velké cíle. Ale pro lidskou psychiku zároveň příliš malé a nicotné. Normální lidé nechtějí od technologií, aby je posunuly do budoucnosti. Chceme od nich, aby náš život učinily jednodušším, komfortnějším nebo méně nákladným. Když technologie splní aspoň jedno z toho, jsme s nimi kamarádi.
To přesně se musí stát, aby byly konspirace poraženy. Nemá smysl trápit lidi v Jeseníku ani jinde středoškolskou fyzikou ani výsledky vědeckých studií. Iracionální strach z vysílačů porazí jediné: když uslyšíme, co konkrétně nám nová generace mobilního Internetu přinese. To je úkol pro mobilní operátory, ale i stát, průmyslové podniky či kohokoli, kdo bude mít z nástupu těchto sítí benefit. Majitelé mobilů, kteří si na nich prohlížejí Facebook a večer se dívají na Netflix, to v tuhle chvíli nejsou.
Je to klasická úloha pro tzv. behaviorální psychologii či ekonomii. Najít způsob, jak přesvědčit, aby lidé dělali to, co chceme. A aby to ještě dělali rádi a ochotně. Jistě to jde, jinak by lidský pokrok neexistoval. V porovnání s konspiračními teoriemi, lákavými a vzrušujícími, jsou realita a racionální argumenty jen příliš slabé kafe. Bohužel.
