Co když se někdo ve škole nakazí? Kdy půjdou do škol osmáci? Odpovědi ministra

O dva týdny později se k nim mohou přidat žáci 1. ročníků základních škol. Co škola za takových podmínek studenty naučí? A nezůstanou předpisy přísné jen na papíře? Hostem speciální Výzvy Seznam Zpráv byl ministr školství za hnutí ANO Robert Plaga. Výběr odpovědí vám nabízíme níže.

Jak jste se díval na pondělní návrat deváťáků a posledních ročníků středních a odborných škol. Máte přehled, jak to vypadalo?

Já jsem v prvé řadě rád, že k němu mohlo dojít, protože v případě deváťáků, ti v úvodním rozvolňujícím scénáři nebyli, a bavili jsme s epidemiology, že pokud se ta situace bude vyvíjet dobře a ta se, zaplaťpánbůh, dobře vyvíjí, tak se budeme snažit je vrátit zpátky do škol k nějaké intenzivnější přípravě na jednotné přijímací zkoušky. Takže jsem rád, že se mohli vrátit jak studenti posledních ročníků středních škol, tak také deváťáci. Ty zprávy, které mám z jednotlivých škol, mluví o tom, že ty školy tuto situaci zvládly. Nastavily nějaký režim, který samozřejmě v případě deváťáků, třeba, není každodenní.

Studenti usedli do lavic podle manuálu Ministerstva školství. Náš brněnský reportér včera strávil jeden den na základní škole a popsal tu situaci takto: „Je pondělí, pár minut před 9. ráno, 13 deváťáků se postupně schází před školou v brněnském Jundrově, někteří si teprve nasazují roušky, další už společně vysedávali v blízkém okolí.“ To vypadá, že se v 1. den otevřených škol váš manuál moc nerespektoval. Děti se promíchaly před školou a pak šly do lavic, kde se oddělily do skupin.

To, že někdo nerespektuje ta opatření při příchodu do školy, není problémem ministerského manuálu. Pokud někdo nerespektoval včera pravidla nošení roušek na veřejnosti, při příchodu do školy, tak to nejsou pravidla Ministerstva školství.

A kdo by to měl řešit, že se děti takto promíchají před školou? Má to řešit škola? Protože, přece jenom už je to před budovou školy.

Vy jste řekla, že děti přicházely bez roušek. To opravdu není povinností školy, aby sledovala to dítě od toho, co vyjde z bytu a buď přijde nebo přijede do školy. To je na zodpovědnosti každého jednotlivce, každé rodiny. Říká to pan profesor Prymula, že přecházíme z kolektivní zodpovědnosti na zodpovědnost jednotlivce. Pokud někdo nenosí roušky, přitom jde v nějakém kolektivu, tak to rozhodně nemá řešit škola. Co se týká příchodu do školy, tzn. toho nástupu a zašpuntování, jak říkají epidemiologové, před tou školou, tak včera nastupovali pouze deváťáci, tedy nebyl to nějaký masový nástup. Druhá věc je, že řada škol přistoupila k tomu, že nafázovala přístup žáků v jednotlivých minutách, ale škola není zodpovědná za to, jestli se 5 minut od školy někde nepotkali a nepromíchali. To je skutečně zodpovědnost těch žáků, jak si to rodiny doma vysvětlily a jak k tomu přistupují.

A za tím manuálem si Ministerstvo školství stojí? Protože náš komentátor Jindřich Šídlo k tomu řekl: „Pokyny, které školy dostaly, nelze splnit, jelikož je psal zjevně někdo, kdo nenávidí děti a nikdy neviděl žádnou školou.“ Tak nemáte v lásce děti a viděli jste školu?

Já si Jindřicha Šídla vážím, možná ve většině případů má trefné glosy, ale tady netrefil terč. Když se podíváte na rakouský manuál, když se podíváte na český manuál, na manuály v německých zemích, tak bych neřekl, že se tam neprolínají stejné epidemiologické požadavky. My jsme manuály při té konstrukci konzultovali s Asociací ředitelů základních škol a řešili jsme je v terénu. To, že tam jsou variantní řešení, si myslím, že našim manuálům dává ještě určitou přidanou hodnotu, oproti třeba těm striktním manuálům, které jsou v některých německých zemích. Rozhodně to není tak, že bychom to neřešili přímo s řediteli škol. Ano, jsou to věci, které jsou svazující, oproti normálnímu stavu to je v dnešní době téměř všechno.

Co hodně školy a také naše diváky zajímalo, bylo to, co se stane v případě, že se ve škole projeví nákaza, kdo za to ponese odpovědnost? Protože někdo z rodičů může školu obvinit: „Já jsem tam poslal žáka, všechno bylo v pořádku, teď mám doma dítě, které je nakažené.“

To je v české společnosti mnohem širší problém. A možná je namístě se zastavit u toho, jakým způsobem se má přistupovat vůbec k lidem, kteří se s koronavirem potkají. Ta stigmatizace, ke které v některých zemích a chvilkami i v České republice dochází, je naprosto špatná, protože ti lidé za to samozřejmě nemohou. S tím koronavirem, při jeho nakažlivosti se aspoň, pokud já vím, můžete potkat téměř kdekoliv a není to tak, že by byl nějaký viník toho nakažení. Do 30. 6. je proto zachována dobrovolnost a rodič se může rozhodnout, jestli dítě do školy dá, nebo nedá.

Ptá se Simona Zeráková: „Dobrý den, ráda bych se zeptala pana ministra, proč děti nemohou chodit do školy, když se otevřela všechna obchodní centra? Například v IKEA může být najednou až 1200 lidí, což je jedna velká škola.“

Ta odpověď není školská, ta odpověď je epidemiologická a souvisí s tím, že skutečně rozdíl mezi nákupním centrem, obchodním centrem a průchodem a pravidly, které tam působí, tzn. 1200 lidí na nějakém prostoru, metry čtvereční a odstupy mezi lidmi, které jsou vyžadovány, tak v kontrastu s tím, když se bavíme o tom, jakým způsobem funguje škola, tak to zdůvodnění epidemiologů je ve vyšší expozici. Tedy zatímco tady se ti lidé míchají, tak v té škole máte lidi po spoustu hodin v nějakých jednotných kolektivech, ostatně to je i důvod, proč ty skupinky mají být oddělené a mají být homogenní.

Barbora Urbanová poslala dotaz: „Dobrý den, pane ministře, proč nesmí výuka probíhat mimo areál školy? Spousta škol má v bezprostřední blízkosti přírodu, kterou mohou využít v parných dnech, a venku, jak známo, případný přenos viru hrozí méně.“ Já jenom připomenu, že vznikla také petice, která žádá, aby se děti učily venku, zajímáte se i o tuto petici?

Ano, v manuálu je uvedeno, že výuka má probíhat v areálu školy, ale samozřejmě, když použijeme zdravý rozum, a my tam vybízíme k tomu, aby děti co nejvíce času trávily venku, aby se hodně větralo, tak samozřejmě není vůbec rizikové, pokud by výuka probíhala venku. Teď neříkám ve frekventovaném parku, to rozhodně ne, ale prostě pokud jde o to: Máme v blízkosti les, můžeme tam? Ta pravidla nejsou vyhláškou, že by byl nějaký trest za porušení. Je to o logice. Pokud děti budou na čerstvém vzduchu a není to nějaké frekventované místo, tak samozřejmě výuka je v pořádku.

Další dotaz je od iniciativy Slovo studentů: „Jestliže se při zkouškách nebo již při konzultacích potvrdí nákaza virovým onemocnění SARS-CoV-2, půjde celá škola do karantény?“

Nejde odpovědět, že celá škola půjde do karantény, protože to šetření nebude šetřením České školní inspekce nebo Ministerstva školství. V té chvíli, pokud by k tomuto došlo, nastupuje krajská hygiena, která bude došetřovat kontakty, a podle toho, k jakému kontaktu dojde, rozhodne o tom dalším postupu. Nemyslím si, a tak je to i koncipováno, když vezmete ty homogenní skupiny 15 žáků, že by to automaticky mělo znamenat uzavření celé školy. Naopak, myslím si, že se to bude týkat spíše těch menších skupin, pokud k případu nakažení a ověřenému případu nakažení dojde.

Ona je také otázka, jak se tam dohledají kontakty, kdo ze spolužáků se tam třeba potkal před tou školou.

Jako u každého případu koronaviru v České republice, kdy hygienici dohledávají kontakty a řeší, jestli byl významný, nebo nevýznamný. Pokud já vím, a bavil jsem se o tom s nimi, tak se řeší nejenom letmý kontakt, ale především se řeší významné kontakty v délce přesahující několik minut.

Otázky vyvolalo i fungování mateřských škol, konkrétně to, jak se v nich bude zajišťovat dodržování hygienických podmínek. Vy věříte, že v mateřských školkách, kde si teprve děti většinou osvojují základy hygieny a sdílejí hračky a sociální distanc je asi to, co tam úplně nemůžeme stoprocentně vyžadovat, se podaří zachovat nerizikové prostředí?

Co se týká vyjádření epidemiologů k fungování mateřských škol, tak skutečně ta skupina těch dětí je dle jejich názoru nejméně rizikovou. Co se týká přenosu. Pro režim mateřských škol de facto celou dobu platí zvláštní režim. Nebyly rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví ani zavřeny. Jsem rád, že díky pozitivnímu vývoji epidemiologické situace je standard pro mateřské školy nastaven tak, že reálně řeší to, k čemu tam může, nebo nemůže docházet. Ale zvýšená hygiena, ta nás bude doprovázet.

Co rodiče také zajímá v souvislosti s mateřskými školkami, tak je jejich nárok na ošetřovné, v případě obnovení mateřské školky totiž ztrácejí nárok na ošetřovné všichni rodiče, bez ohledu na to, zda se dítě rozhodnou do mateřské školky poslat, nebo ne. Proč by ten příspěvek neměl pobírat i rodič, který se prostě rozhodne, že jeho dítě do školky chodit nebude?

Jedna věc je, že vláda jedná o tom, aby se ty podmínky srovnaly, a pokud se mě ptáte technicky, proč to v tuto chvíli tak není, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí v době nouze přijalo speciální zákon 133/2020, ve kterém jasně definuje podmínky speciálního ošetřovného, v tom nouzovém stavu, kdy to není omezeno na 9 nebo 16 dnů, ale je umožněno vyplácet ošetřovné do 30. 6., ale protože v tom zákoně hovoří pouze o uzavření škol základních, protože, jak už jsem před chvíli řekl, mateřské školy mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví nebyly uzavřeny, tak díky tomu tam je ten nejednotný přístup mezi mateřskými školami a základními školami.

A vám osobně to přijde fér? Protože lidé asi počítají každou korunu, řada z nich o své příjmy přišla.

Vláda o tom jedná, a pokud to všechno dobře půjde, tak v tomto týdnu to Sněmovna nějakým způsobem vyřeší, pevně věřím, že ve prospěch rodičů.

Dalším zlomovým datem bude 25. květen. Kdy by se mohly vracet dobrovolně děti 1. stupně základních škol. Kolik osobně vy očekáváte dětí v lavicích, i s ohledem, co jste viděl v pondělí?

Já jsem už při představování těch rozvolňujících scénářů řekl, že se dá očekávat návrat někde mezi 40 až 60 %, v průměru. Samozřejmě, že ty informace, které jdou z prvotního mapování mezi jednotlivými základními školami, tak se ukazuje, že situace bude různá.

Jana Kučerová se ptá: „Proč zůstanou doma pouze ročníky základní školy, 6., 7., 8. třída, právě tito ‚puberťáci‘ velice potřebují sociální kontakt. Nemyslíte, pane ministře? Navíc vesnické školy mají ve třídách běžně 11 až 15 žáků.“

Samozřejmě, stejně jako řada dalších lidí, bych si přál, aby do škol mohli všichni. Když jsme jednali o rozvolňujícím scénáři pro oblast školství, někde v 1. polovině dubna, tak jsme samozřejmě nějakým způsobem chtěli, aby i druhý stupeň se do škol mohl navrátit. Já pevně doufám, že od toho června alespoň v nějakém volitelném módu se budou i 6., 7., 8. třídy moci potkat, i kdyby to mělo být v nějakých konzultacích. Plnohodnotná výuka rozhodně v tuto chvíli nenastane.

A bude to mít ještě smysl?

Pokud by se mohli, teď to zjednoduším, párkrát dobrovolně potkat v červnu, tak z pohledu vzdělávacího asi ne, ale je to o tom, že si ti žáci a studenti prachobyčejně chybí. Tedy, že se chtějí potkat.

Konkrétní termín, pane ministře, jste mi schopen říci?

Nejsem vám schopen říct konkrétní termín. Ale věřím, že někdy zkraje června, pokud situace bude nadále takhle dobrá v tom vývoji, tak bychom mohli, ale opravdu na dobrovolné bázi, i s ohledem na kapacity škol, tam dostat i zbytek toho 2. stupně.

Pojďme na střední školy. Místo dvou termínů jednotných přijímacích zkoušek na střední školy kvůli epidemii zůstane jenom jeden. Neberete tak vlastně celému jednomu ročníku žáků polovinu šance na úspěch?

Já to samozřejmě vnímám a naprosto přiznávám, že v porovnání s tím standardním i předchozím rokem, to mohou lidé vnímat jako újmu. Přece jenom, byly dva termíny té státní části. To je důležité říct, že to není celá zkouška. Některé zkoušky mají i školní část. Na druhou stranu, v tuto chvíli, pokud musíme dát balanc mezi epidemiologické hledisko a mezi proveditelnost jednotné přijímačky, tak jeden termín je pro všechny stejný. Druhá věc, která tam je, abychom aspoň nějakým způsobem ty šance vyrovnali, respektive nachystali nějakou podporu, tak jsem říkal, že ve chvíli, kdy budeme oznamovat ten termín, který je 8., 9. června, tak rozběhneme podporu, jak ze strany CERMATu. Na stránkách CERMATu jsou zkušební testy z minulých let, včetně toho, že si žáci v reálném simulovaném prostředí mohou vyzkoušet nanečisto tu zkoušku, aby pak tam nebyl efekt toho, že sice odpověď vědí, ale ten záznamový arch je třeba překvapí.

Ale ten stres samozřejmě může zapracovat i přímo během samotné zkoušky. Děti přitom ale nebudou mít možnost se odvolat proti výsledku zkoušek. Proč ji nemají?

My jsme prodloužili čas na realizaci, jak té části z českého jazyka, tak matematiky o 10 a o 15 minut. Tedy máme určitou úlevu, právě díky tomu zohlednění toho stres faktoru a toho, že termín je jenom jeden. Pokud se bavíme o možnosti odvolání, tak ta standardní autoremedura tam je obsažena, to znamená, ten postup toho ředitele ve chvíli těch neobsazených míst tam jako by probíhá a ta šance, pokud se bavíme v rámci zákonných mantinelů, tak tam je. I třeba prostřednictvím soudu, byť samozřejmě nepředpokládám, že k tomu někdo bude v nějaké masivní míře přistupovat.

Konkrétní divácký dotaz na přijímačky na střední školy. Ptá se Renáta Fuchmanová: „Mám dotaz, co dělat, když v den přijímacích zkoušek na střední školu dítě onemocní? Bude náhradní termín nebo podle čeho se bude přijímat na střední školu?“

Bude náhradní termín, právě pro děti, které se nebudou moci zúčastnit původního termínu 8., 9. 6.

Pojďme na maturity a vysoké školy. Dlouho se čekalo na rozhodnutí, zda se budou, nebo nebudou konat maturitní zkoušky. Nakonec se tedy maturity povolily. Budou v červnu. Proč jste se nakonec rozhodli takto?

Je dobré říct, že to není nějaké rozhodnutí, které bychom prováhali. 14. 4. jsme zveřejnili rozvolňující scénář, který počítal s tím, že 11. 5. se vrátí maturanti. To znamená, už 14. 4. jsem představoval ten scénář, který říkal, že 11. 5. se vrací maturanti do škol. Tím pádem je znovu obnovena osobní přítomnost žáků středních škol na té výuce. Spouští se ten termín z nouzového zákona, a to takovým způsobem, že nejdříve 21 dnů po 11. květnu se mohou konat maturitní zkoušky. Toto byl scénář, který byl od začátku jasný. A ten zákon jasně říká, a to nikdy nikdo nezpochybňoval, že pokud se znovu obnoví osobní přítomnost, tak maturita proběhne s úlevou toho, že tam nebude písemná část z českého jazyka a cizího jazyka. Pokud by se nevrátily maturitní ročníky před 1. 6., tak by byla maturita udělena úředně. Tedy je to tak, že termín, kdy maturita proběhne, jsem oznámil 6. 5., ale říkal jsem, že ho oznámím do poloviny května podle vývoje epidemiologické situace. Ale ten scénář byl známý už od 14. dubna a byl naprosto jasný.

Vy jste říkal, že jste se hodně inspirovali v zahraničí ohledně toho, jak se vracet do škol, maturovat a podobně, ale když se třeba podíváme na Slovensko, tak to maturitní zkoušky úplně zrušilo, přitom ta epidemiologická situace je, alespoň podle čísel, která ze Slovenska chodí, nižší než v Česku. Jak to, že jim to vyšlo opačně než nám?

Když se podíváte, tak jedou podle našeho scénáře, ve spoustě věcech, teď nemyslím školsky, ale celkově. Co se týká toho úředního udělení maturit, tak je pravdou, že nastupující ministr na rozdíl ode mě má v zákoně to, že může svým opatřením takto rozhodnout, ať v případě jednotných přijímacích zkoušek, nebo těch maturit. Co jsem já zaznamenal reakci, v 1. vlně samozřejmě byli všichni nadšení. Teď jsem zaznamenal reakci v případě jednotných přijímacích zkoušek, že není tak úplně jasné, jakým způsobem vlastně ten mechanismus a výpočtové vzorce v praxi zafungují. Ale to je věc Slovenska, nikoliv moje.

Když to vezmeme trochu obecně, co vám tato epidemie řekla o českém školství, protože si třeba řada ředitelů škol stěžovala na to, že ten návrat je pro ně složitý, protože oni třeba nemají dostatek učitelů. Někteří zůstanou doma, protože jsou riziková skupina, jiní se věnují online výuce, nemají jak to zajistit. Co vy jako ministr školství si z toho berete?

Já to rozdělím na dvě věci. Vy jste zmínila provozní problémy a samozřejmě, že i situace s tím návratem do škol ukazuje na věc, kterou jsme popsali. Díky mimořádnému šetření v předchozím roce víme, že máme velmi starý pedagogický sbor na našich školách a nedostatek učitelů, a z toho samozřejmě pramení i ta situace s komplikovaným návratem. Pokud máte starší pedagogický sbor, tak řada z těch lidí může být v rizikových skupinách, což může činit problém při zajištění výuky, ale to pozitivní, co ukázala epidemie hned od samého počátku, je, že skutečně to jádro, ta podstatná část učitelů, ale nejenom učitelů, ale všech pedagogických pracovníků i nepedagogických pracovníků těch škol jsou lidé, kteří jsou schopni se přizpůsobit těm naprosto neuvěřitelně nouzovým podmínkám. Přeskočit na online výuku, kterou předtím nikdo žádným způsobem netlačil jako hlavní nástroj, vlastně se během velmi krátké doby přepnout, přizpůsobit, vyzkoušet nové nástroje a to je možná ta největší devíza. Vzájemně se ten učitelský sbor mezi sebou řadu věcí učil.

Teď to stmelilo kolektiv. Možná tam míří i další otázka od Lenky Panušové, ta nám poslala e-mail: „Má někdo nějakou vizi a koncepci toho, jak budou školy vypadat od září?“

Bude strašně záležet na epidemiologické situaci. Druhá věc je, že musím říct, že zpřísněná hygienická opatření zůstanou anebo se v nějakém způsobů vrátí v průběhu podzimu. Už v této chvíli je poměrně jasné, že se vrátí 2. vlna, ale že budou i jiné respirační choroby. V té chvíli tlak na to, abychom dodržovali zvýšené hygienické standardy, tady určitě bude. Z mého pohledu je důležité, abychom navázali na to pozitivní, co se podařilo. Tedy, že vzdálená výuka může být a měla by být do budoucna vítaným doplňkem prezenční výuky, a to nejenom proto, aby bylo v případě nějakého nouzového stavu s jednou třídou možné výuku vlastně nepřerušit a pokračovat v té vzdálené formě, kdy by se někdo ocitl v karanténě. Ale zároveň, aby se to vlastně stalo integrální součástí přípravy, a ne všechno musí probíhat v té třídě. Řada z těch věcí a řada z těch projektových věcí, které třeba na školách probíhaly, tak probíhaly naprosto skvěle právě díky využití moderních nástrojů a technologií a aplikací.