Článek
K rychlému otevření restaurací, ale třeba i vnitřních bazénů, solárií a diskoték dotlačil vládu Nejvyšší správní soud svým úterním písemným rozsudkem, kde jasně uvedl, že plošné zákazy jsou nezákonné a představují újmu na základních právech.
„Ten důvod je nikoliv čistě epidemický, ale je právní,“ přiznal hned v úvodu páteční tiskové konference po jednání vlády ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), než začal popisovat, co vše se rozvolní. Dodal navíc, že rozsudek velmi zásadně omezil pravomoci ministerstva ohledně toho, co smí a nesmí zakazovat.
„Nechceme tady čelit žalobám o náhrady škody. I proto jsme po úvaze přistoupili k tomuto rozvolnění, které se nám nemusí úplně pozdávat,“ dodal Vojtěch.
Opatření bez opory v zákonech
Pandemická nařízení, která mimo jiné zakazují například přítomnost veřejnosti ve vnitřních prostorách restaurací, vydává ministerstvo zdravotnictví jako takzvaná mimořádná opatření.
V úvodu těchto opatření se resort odkazuje na to, že k takto silným zákazům nebo příkazům má pravomoc na základě dvou zákonů: zákona o ochraně veřejného zdraví a takzvaného pandemického zákona, který byl přijatý letos koncem února a má být jakousi náhradou za ukončený nouzový stav.
Nejvyšší správní soud ovšem upozornil, že ani jeden zákon neopravňuje ministerstvo zdravotnictví k plošným zákazům. Konkrétně uvedl, že na základě zákona o ochraně veřejného zdraví nelze považovat za potenciálně nakažené úplně všechny lidi.
„Ostatně je zřejmé, že pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by to především důvod k vyhlášení nouzového stavu,“ stojí v soudním rozhodnutí.
Zároveň soudní senát s předsedou Tomášem Langáškem uvedl, že pandemický zákon vůbec nezmiňuje stravovací služby. Je možné, že se zákonodárci dopustili chyby, připouští soud, ale „není úkolem a posláním soudní moci, aby podle představ odpůrce dotvářela zákon k tíži a újmě fyzických a právnických osob. Jejich práva a svobody má naopak chránit,“ stojí v rozsudku.
Reálně tak verdikt říká, že ministerstvo zdravotnictví nejenže nemůže zakazovat, ale ani omezovat stravovací služby podle pandemického zákona.
Jak udělat z „omezení“ zákaz
O druhém problému pandemického zákona ministerstvo zdravotnictví vědělo a snažilo se ho obejít. Pandemický zákon totiž uvádí, že lze například kadeřnictví pouze „omezovat“, ovšem ne zakazovat. To se snažil resort v opatřeních vyřešit tak, že používal právní klíčku. Místo aby přímo zakazoval, tak do opatření napsal, že „omezuje tak, že zakazuje“.
Na to, že je toto počínání za hranou, upozorňoval vrcholné představitele ministerstva v interním dokumentu úředník už koncem února, zároveň to odmítl Nejvyšší správní soud v dubnovém verdiktu. Přesto v této praxi ministerstvo dále pokračovalo.
„Zákazem přítomnosti veřejnosti odpůrce (ministerstvo zdravotnictví, pozn. red.) tyto provozy neomezil, nýbrž je ve svém důsledku zakázal, tedy učinil přesně to, co již Nejvyšší správní soud označil v citovaném rozsudku za nepřípustné a co musí být i právnímu laikovi z textu pandemického zákona zřejmé,“ stojí v úterním rozsudku.
V závěru rozsudku pak soudní senát upozorňuje, že ministerstvu musí být jasné nejen to, že vydávají nezákonná opatření, ale působí škodu a újmu na základních právech.
Právě toto vyjádření soudu může být i podnětem k žalobám o náhradu škody, kterým se vláda chce rychlým rozvolňováním vyhnout.
