Článek
„Měli by dělat to, co dneska dělá každý slušný miliardář. Plánovat cestu na Mars, koupit fotbalový klub a začít si pořizovat fotky svých penisů,” říká o zakladatelích Googlu v podcastu Pivot byznysmen a profesor Newyorské univerzity Scott Galloway.
Zakladatelé Googlu minulý týden oznámili, že opouštějí pozice šéfů v mateřské firmě Alphabet. Tu bude řídit Sundar Pichai, kterému předali už před čtyřmi lety samotný Google. Končí tak déle než dvě dekády dlouhý příběh, který začal v roce 1996 setkáním obou zmíněných na Stanfordově univerzitě.
Když v roce 1998 založili firmu s divným jménem, nikdo si toho nevšiml. Dnes patří k nejvlivnějším na planetě.
Osobní vzpomínka přibližně z roku 2000. Jedu autem, volá mi Ondřej Neff, tehdy se svým Neviditelným psem pán českého webového obsahu.
„Hele, už jsi zkusil ten Google?” ptá se. Ledovým klidem a vědom si převahy znalce mu vysvětluji, že my, kteří TOMU opravdu rozumíme, používáme vyhledávač AltaVista. Nic jiného.
„Hele, nevím, ale dej tomu šanci. Je to docela frkot. Já už používám jen Google,” pravil Neff a zavěsil.
Firma se stala symbolem famózně úspěšného byznysu, ale také tváří nové idealistické generace Silicon Valley. Touha „nečinit zlo”, tedy „don't be evil”, se dokonce stala součástí oficiálních dokumentů, když Google vstupoval na burzu.
Larry Page a Sergey Brin nikdy vyloženě pevně v křeslech exekutivních šéfů neseděli. Už v roce 2001 povolali zkušenějšího a staršího manažera Erica Schmidta, bývalého šéfa firmy Novell, a jeho role byla s googlovskou nadsázkou popsána jako „rodičovský dozor”.
Společně se Schmidtem odolali zakladatelé nabídce Yahoo, že Google koupí (za tři miliardy dolarů!), a o dva roky později, v roce 2004, dal vstup na burzu firmě první oficiální cenovku: její hodnota v té době činila 27 miliard dolarů.
Následovala série dobrých rozhodnutí (třeba koupě serveru YouTube nebo operačního systému Android a také vyvinutí webového prohlížeče Chrome) i horších (třeba dnes už pozapomenutý pokus konkurovat Facebooku sociální sítí Google+ či pokus prorazit s virtuálními brýlemi Google Glass).
Navíc se k úspěšnému byznysu kolem webového vyhledávání (či přesněji řečeno prodeje reklamy) začaly nabalovat další projekty, počínaje vývojem samořiditelných aut přes plány na dosažení nesmrtelnosti nebo aspoň dlouhého života až po dobývání vesmíru. Do kreativního zmatku vnesla řád a organizační strukturu právě společnost Alphabet.
Avšak zároveň začalo „drolení pomníku”. Románek s Obamou (myšleno tím výlety tehdejšího prezidenta do Silicon Valley) představoval pro firmu pomyslný vrchol. Dnes je Google v podobné pozici jako Microsoft v devadesátých letech.
Možná v ještě horší. Není jen monopolistou a korporací se všemi běžnými neduhy (včetně sexuálního obtěžování či potlačování individuálních názorů zaměstnanců), ale společně s dalšími firmami Silicon Valley nás pomyslně vleče do temné budoucnosti, kde neexistuje soukromí a vládnou algoritmy.
Dechberoucí otočka skoro o 180 stupňů, a to za pouhé dvě dekády.
Čímž se vracíme k otázce na začátku. Co budou Page a Brin dělat? Začněme tím, kým jsou. Jedni z nejbohatších lidí světa (v žebříčku Forbesu na 9., respektive 11. místě) a díky vlastnictví speciálních akcií zůstávají těmi, kdo Google nadále OVLÁDAJÍ, ale NEŘÍDÍ, což by dle pravidel byznysu veřejně obchodovatelných firem měl být rozdíl. Uvidíme.
Možná se zaměří na některý z „melouchů”, viz ona touha po nesmrtelnosti, která se mezi miliardáři v Kalifornii šíří jako nakažlivá rýmička. Možná se podobně jako Bill Gates budou věnovat filantropii. Možná založí „další Google”.
Každopádně mají smysl pro detail a symboliku. V pátek se na Stanfordu zastavili v kanceláři, kde před více než dvaceti lety Google společně vymýšleli. Vyfotili se společně se současným studentem, který ještě minutu před jejich příjezdem považoval za prohru, že je v pátek pozdě večer ve škole a ne někde na večírku.
No a byla z toho nejspíš nejlepší fotka jeho života, která následně oblétla sociální sítě. Ne že by to nebylo dojemné. Ale je asi fér očekávat, že nás oba zakladatelé Googlu překvapí ještě něčím trochu významnějším.
Musk na Mars emigrovat nemusí
Avšak když už je řeč o miliardářích a jejich výhrách či prohrách posledních dní, pojďme se přesunout na konec čtvrté desítky. Tam je v aktuálním žebříčku Forbesu na 39. místě Elon Musk. Šéf firem Tesla a SpaceX (mimo jiné) čelil hrozbě, že bude muset vysázet na dřevo 190 milionů dolarů.
Právě tolik požadoval Brit Vernon Unsworth, a to za urážku, které se mu dostalo na Twitteru. Musk tam nazval 64letého britského záchranáře „pedoušem”, anglicky „pedo guy”, tedy nadávkou odvozenou od slova „pedofil”, a hájil se tím, že v jeho rodné Jižní Africe jde o běžný vulgarismus bez konkrétního obsahu.
Jinými slovy, že vůbec nemínil muže obvinit, že je pedofil. Jak ovšem víme, pro jistotu nechal své detektivy šťourat v mužově minulosti. Kdyby se přece jen něco pedofilního našlo (a u mužů trávících střední věk či stáří v Thajsku si nikdy nemůžete být jisti!), určitě by to obhajobě pomohlo.
Unsworth byl jedním z těch, kteří loni zachránili dvanáct malých fotbalistů a jejich dospělého trenéra z jeskyně, kde zůstali uvězněni po záplavách. Musk tehdy navrhoval, že jeho inženýři sestrojí speciální ponorku. Unsworth na Twitter napsal, že si miliardář na úkor nešťastné události dělá PR, a doporučil mu, ať si ponorku „strčí tam, kde to nejvíc bolí”.
Pokud tomuto obratu rozumíme všichni správně, tak tam si musel on sám dát svou žalobu. Porota u amerického soudu došla k závěru, že k úhoně na jeho pověsti nedošlo. Pomohlo, že ho Musk ve svém tweetu jmenovitě nezmínil. A pomohla také „stará dobrá americká písnička”. Totiž ta, že nejvyšší prioritu má ochrana svobody projevu.
A ta se vztahuje i na nadávky, vy „pedoušové“, pokud tomu nemůžete nebo nechcete rozumět.
Elonu Muskovi se každopádně ulevilo. Jak totiž už předtím napsal, požadovanou hotovost ani nemá k dispozici. Většina jeho miliard, spočítaných Forbesem, je vázána na akcie. „Mám mnohem, mnohem méně peněz, než si lidé myslí,” povzdychl si.
Po vítězném rozsudku se mu vrátila dobrá nálada. „Moje víra v lidstvo je tímto obnovena!” prohlásil.
To jsme moc rádi, milý Elone! Osobně s rozsudkem nemám problém, ostatně sem tam mi také na Twitteru nějaká nadávka uletí. Jen bych možná čekal, že si „víru v lidstvo” nechá idealistický miliardář přece jen pro jinou příležitost.
Až třeba přijde na to, jak žít věčně, nebo až udělá první krůčky ve skafandru na Marsu.
Ale co já vím, možná jsem také jen natvrdlý „pedouš“, jak se říká na jihu Afriky.
