Článek
Hlušková, která se pokusila propašovat přes kontrolu na letišti Lahore 9 kilogramů heroinu, je ve vazbě od ledna tohoto roku. V Pákistánu obvykle hrozí za obchod s drogami trest smrti, k cizincům jsou ale místní soudy mírnější – třeba tehdy těhotná Britka, kterou v roce 2012 zadrželi na islámábádském letišti s 63 kilogramy heroinu, si v pákistánském vězení odpykává doživotí.
Ačkoliv se v médiích v této souvislosti nejhlasitěji propírají především případy držení či pašování drog v asijských zemích, kde jsou životní podmínky ve věznicích (a ostatně i výše trestů) diametrálně odlišné od těch v Evropě či na Západě, nejvíce Čechů je ve výkonu trestu právě na starém kontinentu. „Nejvíce českých vězňů je ve Velké Británii, tam je ve výkonu trestu necelých tři sta lidí, z toho osm právě za drogové delikty,” upřesnila mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Michaela Lagronová.
Druhá země s nejvyšším počtem Čechů ve výkonu trestu je sousední Rakousko. „Tam máme necelých 200 lidí, za drogové delikty si odpykává trest zhruba 40 lidí,” uvedla Lagronová. Následuje Německo se 158 vězněnými, z toho 18 lidí si trest odpykává za zločin spojený s návykovými látkami.
Ministerstvo zahraničí, respektive zastupitelské úřady ve státě, kde k překročení zákona došlo, nabízí konzulární asistenci zadrženým – a to všem bez rozdílu. Pomoci mohou například s překlady nebo hledáním právního zástupce. Ambasáda také zprostředkuje kontakt zadrženého s rodinou. Náklady hradí sám zadržený nebo jeho rodina.
Kontakt s ambasádou byl po zatčení každodenní
Jednou z vězněných Češek je i Lenka Vlková. Na konci roku 2016 byla zadržena a následně odsouzena za ilegální držení drog ke dvěma letům vězení ve městě Sihanoukville v Kambodži. Její rodina byla od počátku v kontaktu s českou ambasádou v Bangkoku v Thajsku, která má na starost i Kambodžu.
„V tu dobu nám ambasáda zase zprostředkovávala informace od kambodžských prokurátorů, od policie, jak to vidí a jak by to mohlo dopadnout. Ten soud byl neustále oddalován, padlo tam spoustu termínů. Bylo nám řečeno, že podle kvalifikace činu, který byl Lence dokázán, jí hrozilo vězení v délce dvou až pěti let,” řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy otec Lenky Vlkové.
„V prvních dnech po zatčení to bylo nejhektičtější. Kontakt s ambasádou byl prakticky každodenní. Ale přestali se starat v okamžiku, kdy jsme jim řekli, že problém je už vyřešen, že advokáta máme,” popsal otec. Právního zástupce Lence doporučil její bývalý zaměstnavatel v Kambodži, také Evropan.
Po zatčení Vlkové proběhlo českými médii mnoho nepřesných informací. Média hovořila o tom, že vyráběla drogy, byla členem skupiny výrobců a že je i prodávala, což s trestným činem, z něhož byla Lenka obviněna, nemělo co dělat. Média se mýlila i v délce trestu, který Vlkové hrozil. „Neustále v titulcích běželo, že jí hrozí doživotí,” uvedl otec.
S rodinou je Češka telefonicky v kontaktu jednou týdně. Věznice jí to umožnila poté, co bylo ukončeno vyšetřování. „Od té doby máme s dcerou pravidelný kontakt. Jednou týdně může zavolat ona nám – my jí ne, číslo nemáme. Kvalita spojení je ale příšerná, protože v té malé místnosti, kde se smí volat, je deset lidí, kteří se překřikují.” Osobně vídá rodina dceru po několik týdnů v roce, kdy přiletí do Kambodži. V tu chvíli záleží na vřelosti dozorců, jejichž funkci zastávají spoluvězni, na jak dlouho se v rámci jedné návštěvy mohou vidět. Může jít o deset, ale i čtyřicet minut. Návštěvy probíhají dvakrát denně.
Závažnější zdravotní problémy řeší kapačky
V kambodžském vězení je Lenka již přes rok a půl, propuštění ji čeká na konci prosince. Životní podmínky věznice odpovídají vyspělosti státu. Nejhůře je na tom hygiena a lékařská péče.
„Lékařská péče podle slov dcery – a já tomu věřím – spočívá v tom, že vězeňský lékař je bývalý veterinář nebo člověk, který tam zkrátka někde při nějakém apelu řekl, že by to rád dělal. Tam se veškeré komplikace řeší podáním jakéhosi panadolu nebo acylpyrinu,” uvedl Vlk. Pokud jde o závažnější zdravotní problémy, nastupují kapačky. „A dcera se domnívá, že celou tu dobu, co je ve vězení, je v kapačce jedna jehla, že ji nemění,” dodal.
Na zacházení věznice s vězni si ale Lenka nestěžuje. Nikdy nedošlo k tomu, že by ji někdo psychicky nebo fyzicky týral. To má ostatně vězeňské zařízení i ve svém „desateru” – v tom také stojí, že mají vězni právo na podání stížnosti, za což následně nebudou nijak šikanováni.
Muži si hrají ve volném čase s míčem, ženy vaří
Ve věznici v Sihanoukville, která je rozdělená na mužskou a ženskou část, mají vězni jen málo možností se během dne zabavit. Lenka, která se v zařízení dostala do skupiny odsouzených Khmérek, po většinu dne vaří. A čte knihy, které jí rodina pošle poštou nebo přiveze během osobních návštěv. Na hlídaném prostranství před věznicí je i několik basketbalových košů a volejbalové hřiště, ty ale využívají jen muži. „Ženská si do míče kopnout nemůže, ženy tam mohou jen koukat a fandit,” popsal zkušenosti Vlkové její otec.
Kuchyně je zařízena pod širým nebem, před deštěm ji chrání jen plachty. Protože řada Lenčiných spoluvězeňkyň pochází z oblasti, kde věznice leží, víceméně každý den sem dochází jejich příbuzní a donáší jim jídlo. Z donesených surovin si potom celá skupina včetně Lenky sama uvaří – věznice poskytuje jen takové množství jídla, obvykle rýže, aby vězeň přežil.
Češku ve vězení v Kambodži navštívilo plno turistů. „Přišla mi spousta žádostí, e-mailů od mladých lidí. Když se ocitli někde poblíž, ptali se, jestli můžou za Lenkou jít, podpořit ji návštěvou. A návštěv bylo hodně, hodně mladých lidí ji navštívilo, ačkoliv ji v životě neviděli. Za to jsem rád,” řekl Vlk.
