Článek
Vytvořme státem hlídanou karanténu, ve které by lidé vracející se z rizikových zemí strávili čtrnáct dní. Tak lze zjednodušeně popsat jedno ze tří úplně prvních a klíčových doporučení, jež vydal kolektiv odborníků z Mezioborové skupiny pro epidemické situace (MeSES) pod vedením epidemiologa Petra Smejkala.
Vláda chce jít ale jinou cestou založenou na bázi důvěry. V pondělí rozhodla, že cestující na sebe mají uvalit po příjezdu do České republiky sebekaranténu v různém rozsahu od pěti do 14 dní v závislosti na rizikovosti země, ze které se vrací.
„Konstatovalo se, že existuje několik faktorů, proč to nemá význam,“ vysvětloval ke státem organizované izolaci ministr zdravotnictví Petr Arenberger (za ANO).
Odborníci ale na rozdíl od vlády tolik důvěry směrem k veřejnosti nemají.
„Osobně nevěřím lidem, že karanténu dodržují, to znamená, že si myslím, že by to měla být karanténa, když ne hotelového typu, tak kontrolovaná,“ naznačuje tvrdost doporučovaných opatření viroložka a členka MeSES Ruth Tachezy s tím, že dodržování lze hlídat přes telefon či jinak elektronicky.
„Sebekaranténa není dostačující pro rizikové země,“ dodala Ruth Tachezy.
Například podle názoru Jana Konvalinky, biochemika jenž působí jako vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd by při příjezdu z rizikové země měl cestující hned na letišti (nádraží) podstoupit PCR test, odjet do izolace (klidně v hotelu nebo i jiném místě pobytu), dát k disposici své mobilní telefonní číslo a z izolace být propuštěn až po negativním výsledku PCR, který by se měl opakovat za dalších 7–10 dní. „Takhle to mimochodem dělá kupříkladu Belgie v případě našich studentů, kteří tam přijíždějí na Erasmus. Pokud bude takový systém zaveden a pod penalizací dodržován, nebude třeba žádné izolační hotely otevírat,“ míní Konvalinka.
Nemáme přímé lety s rizikovými zeměmi
Ministerstvo zdravotnictví zavedlo s platností od úterý 27. dubna systém ochrany před zavlečením mutací covidu-19, který se liší podle úrovně rizikovosti jednotlivých zemí.
U zemí, kde je střední riziko (Finsko, Island nebo například Portugalsko), musí cestovatelé nahlásit, že se vrací právě z těchto zemí, a k tomu mít při příletu maximálně jeden den starý antigenní test nebo maximálně tři dny starý PCR test.
Při cestě ze zemí s vysokým rizikem (například Slovensko, Řecko, Rakousko nebo Dánsko) se už počítá se sebekaranténou, a to do chvíle, než budou mít negativní PCR test dělaný v Česku. U zemí s extrémně vysokým rizikem (například Brazílie, Indii, Kolumbie, Tanzanie) je pak nutné jít na dva PCR testy po vstupu do České republiky – první má být do 24 hodin po příjezdu a druhý za deset až 14 dní od vstupu. Do druhého PCR testu mají být lidé v sebekaranténě.
Opatření přitom počítá s nutnými cestami například do místa bydliště nebo na nákup i během tohoto typu sebekarantény.
Celý seznam rizikovosti jednotlivých zemí najdete ve sdělení ministerstva zdravotnictví, případně i s extrémně rizikovými zeměmi na stránkách ministerstva zahraničních věcí.
Systém karantén po návratu podle rizikovosti zemí.
Ministr Arenberger na tiskové konferenci vysvětloval, že přísnější karanténa „hotelového typu“ nemá smysl, protože Česko nemá přímé spojení s nejrizikovějšími zeměmi.
„Takže nejsme exaktně schopni identifikovat, kdo z té oblasti přiletěl, protože vždycky tam je nějaký přestup, a to nejen ve Frankfurtu a ve Vídni, ale třeba i v Dubaji nebo i jinde. Navíc někteří mohou přijet z vídeňského letiště autem a tam už to nedohledáte vůbec,“ zdůvodňoval Petr Arenberger výsledná opatření.
Jako další argumenty pak uvedl, že i „velké huby ruší přímé lety do rizikových oblastí, tím je to do určité míry ošetřeno“ a že zavedená opatření umožňují vytrasování případných kontaktů.
Bránit se zavlečení mutací je základ, varují odborníci
Na riziko nových mutací přitom odborníci z MeSES upozorňují soustavně. „Naprosto základní věc: musíme se ze všech sil snažit zabránit importu infekčnějších mutací. Pokud tedy někdo potřebuje cestovat do Brazílie, kde je ta velmi nepříjemná mutace nazvaná P1, nebo na jih Afriky nebo na Zanzibar, kde jsou také rozšířené infekčnější mutace, tak by to po příletu zpátky nemělo být tak, že je na něm, jak se izoluje, ale musíme jít cestou, jakou jde řada jiných zemí. To znamená, že jsou státem určené karanténní hotely, a když někdo přiletí z těchto částí světa, je na čtrnáct dnů v takovém zařízení izolován,“ vysvětloval pro Seznam Zprávy Jan Kulveit, expert na modelování vývoje pandemie a další člen MeSES, v rozhovoru z konce března.
Obavy z mutací přitom mají i další odborníci. Varuje před tím i imunolog Václav Hořejší.
„Všechno by se to mohlo zkazit s novými variantami. Je to reálná obava, doufejme, že k tomu nedojde,“ podotýká virolog Hořejší s tím, že nové mutace viru by mohly být odolné na očkování, i když zatím to vypadá, že žádná taková neexistuje.
Jako obranu přitom jmenuje okamžitou karanténu pro lidi, kteří přijíždí z rizikových zemí. „A to tady chybí. Opravdu se to nehlídá tak jako v jiných zemích,“ líčí Václav Hořejší.
S přispěním Daniely Přádové.
