Člověk v tísni: Rychlost zvratu nás překvapila. Bankomaty vzali lidé útokem

Některé banky fungují, některé ne. Včera nefungovala mobilní síť, dnes už zase ano, popisuje Jan Šindelář, jak chaotická je aktuálně situace v Afghánistánu. Pro Člověka v tísni působí z Česka jako referent pro afghánské projekty, ještě loni ale pracoval ve městech, které Tálibán v posledních dnech dobýval.

Události týkající se situace v Afghánistánu sledujeme v on-line reportáži – najdete ji ZDE.

Máte podrobnější zprávy o tom, co se nyní v Afghánistánu děje?

Aktuálně je situace hodně nepřehledná. A záleží na tom, o jaké oblasti se budeme bavit. Začnu Kábulem. Momentálně tam platí zákaz vycházení pro civilní obyvatelstvo a dále pokračuje evakuace zahraničních osob. Nad kábulským letištěm převzaly kontrolu americké jednotky a stahují se nejen americké, ale všechny zahraniční osoby, které chtějí zemi opustit. Nelítají ale civilní lety, a tedy není možnost pro místní obyvatelstvo odletět.

Takže letiště slouží jen k armádním účelům?

Ano, přesně tak, ale jsou to informace z rána.

Ze záběrů ale víme, že na letišti jsou i civilisté, kteří se snaží utéct. Jak je to s možností opustit zemi pozemní cestou?

Vnitřně se v zemi pohybovat dá mezi městy. Samozřejmě existují ze strany Tálibánu checkpointy, ale auty a autobusy se dá pohybovat. Neříkám, že to je úplně bezpečné. Co se týče přechodu do Pákistánu nebo Uzbekistánu, tak přesně nevím. Ale města u těchto hranic a i hraniční přechody jsou pod kontrolou Tálibánu. A nevím, jaký je tam přeshraniční režim.

Jak vypadá život těch lidí v Kábulu, kteří město neopouští?

Nemáme informace, že by docházelo k nějakým střetům nebo útokům na objekty nebo skupiny osob. Co se týče chodu města, obchody fungují. Včera zkolabovala telefonní síť, dnes už zase funguje, funguje internet. Obchody se specifičtějším zbožím jsou zavřené. Určité banky fungují, určité jsou zavřené. Během chaosu došlo k vybrání hotovosti z bankomatů, civilisté se zásobovali.

A všichni vlastně čekají, co se bude dít, je to velká neznámá. Četl jsem informace z místních zdrojů, že dochází k pokojnému odzbrojování tamních policejních a vojenských jednotek. Ale co se týče informací o předání moci, tak o tom moc nevíme.

Funguje v zemi humanitární pomoc?

To zmiňované vyčkávání platí i pro organizace, které se snaží poskytovat humanitární nebo další pomoc. Vyčkává se na místě.

Takže se pomoc zastavila a čeká se, co se bude dít?

Řekl bych, že z většiny ano. I když dostávám informace, že jsou organizace, které se snaží poskytovat humanitární pomoc. Ale je to hodně omezené. Organizace musí mít zaručenou možnost pracovat od těch, co mají kontrolu nad bezpečností. To nějakou dobu trvá. A to mluvím konkrétně o Kábulu.

Co v ostatní městech nebo regionech?

Jsou místa (třeba jiná větší města jako Kundúz, Mazáre Šeríf, Taloqan), kde už fronta prošla před týdnem nebo dvěma. A tam už dochází k další komunikaci, jestli bude možné zahájit práci humanitárních organizací. Ale obecně se čeká.

Kam by měla pomoc mířit? Jsou to základní lidské potřeby jako jídlo, voda nebo zdravotní péče?

Přesně tak. Všechno, co jste říkal. Je to i přístup k přístřeší a voda, jídlo, zdravotní pomoc, a to zejména lidem, kteří před tou postupující frontou utíkali z vesnic do větších měst. A pak se samozřejmě řeší, že pomoc pro lidi, kteří jsou postiženi chudobou, ta fungovala ještě před začátkem konfliktu.

Situace je velmi chaotická, dá se ale vytušit, co by se mohlo dít dál?

Odpověď je, že těžko. Nedá. I z mých zkušeností z Afghánistánu. To, že se jeden režim snaží nahradit druhý, je pro nás nové. Je ale důležité zajistit, že jsou lidé v bezpečí. Dokud ale není možné zjistit, jaká jsou pravidla hry a kdo zodpovídá za bezpečnost, tak je to nebezpečné. Ta situace eskalovala. Minimum lidí čekalo, že Kábul padne tak rychle. Je třeba vnímat, že i jednotky, které ovládly Kábul, nejsou zcela jednotné. Probíhají jednání jak uvnitř Tálibánu, tak i mezi Tálibánem a přechodnou vládou a dalšími uskupeními, jako jsou rady stařešinů.

Vy máte zkušenosti přímo z Afghánistánu. Překvapilo vás, že ta situace eskalovala tak rychle?

Určitě. Já jsem ve městech, jako je Mazáre Šeríf, Kundúz, Herat nebo Maymana, vlastně ve městech, která jsme všichni sledovali, jak padla, tak já jsem se tam pohyboval a pracoval. Hodně mě to překvapilo. Člověk si tam zvykl na takové limbo. Že Tálibán obsadil nějaké město a pak se za tři dny osvobodilo. Nebo se kontrola ve vesnických oblastech postupně měnila mezi vládou a Tálibánem.

Dá se z toho současného tažení Tálibánu usuzovat, že má mezi obyčejnými lidmi podporu?

Na to nedokážu odpovědět. Mám osobní zkušenosti, ale ne tvrdá data. Těch faktorů je neskutečný počet.