Článek
Martin Blažek měl velmi slibně rozjeté podnikání. Spolu se společníkem provozovali v rámci sítě samoobslužných prádelen Quickwash čtyři vlastní prádelny, po dvou v Praze a Plzni.
Do rozjezdu podniku v roce 2015 a následné expanze vložili v průběhu pěti let zhruba 15 milionů korun a letos chtěli zpomalit a zdokonalovat služby tak, aby se jim investice začala vracet. Před rokem si však ještě vytyčili odvážný plán, že každý týden získají jednoho nového firemního klienta, ať už malý penzion, restauraci, hotel, masérnu či saunu.
Ačkoliv to vypadalo směle, plán se jim dařilo až do léta plnit, a dokonce dnes, kdy takřka nikdo nepere, pokračují v přesvědčování nových zákazníků dál a daří se jim získávat příslib budoucích zakázek.
„Tím, že jsme nějakým šestým smyslem začali rozšiřovat portfolio zákazníků již závěrem roku 2019, jsme dokázali vydržet první vlnu koronaviru, i když nás stála hodně peněz a úsilí, a probojovat se do prázdnin, které nás díky sezoně podpořené domácí turistikou dostaly na nulu. Od září jsme však zase začali strmě padat do restrikcí a zákazů a ačkoliv sami zavřeni nejsme, naši zákazníci ano, takže nemáme pro koho prát,“ říká Blažek.
Zhruba dvě třetiny tržeb firmy PM Laundry provozní, která čtyři prádelny provozuje, pocházejí od firemních klientů. Z nich největší část tvořily hotely a penziony, které své zakázky u prádelen zkrouhly na desetinu standardního objemu. Další velký segment zákazníků - restaurace - očesaly zakázky kvůli svému provozu zmenšenému jen na výdejní okénka na nulu, stejně tak omezily zakázky sauny, fitcentra, salony krásy či masérny, kadeřnictví nebo maloobchod.
Vedle paběrků z hotelů tak prádelně zbyly už jen individuální klienti, kteří sice ve standardní době dělali zhruba třetinu obratu firmy, ale dnes je to necelá polovina.
„Tím, že se zavřel maloobchod a lidé omezili své cesty, tak přestali vlastně chodit i ti poslední zákazníci z řad běžných občanů, protože polovina si myslí, že jsme také zavřeli, a další mají práci na home office a nemají potřebu prát, protože pracují celý týden v jedněch teplácích a tričku doma, a když jdou na nákup, tak se nepřevlékají,“ popisuje Blažek současnou realitu.
A ačkoliv prádelna rozjela rozvoz prádla, stále hledá nové zákazníky, pere jednotlivé kusy prádla pro zbylé zákazníky z ulice a od pondělí spustila čištění bot a kabelek, tak její tržby spadly meziročně o 80 procent.
Z pětiny zbylých příjmů není s to pokrýt fixní náklady ve výši 300 tisíc korun měsíčně na nájem, mzdy zaměstnanců, energie a leasing. A i když dostává příspěvek na mzdy v rámci Antiviru B ve výši 60 procent, tak jí zbývají výdaje ve výši 230 tisíc korun měsíčně, které vydává z peněz vyhrazených loni na investice.
„Při první vlně jsme si říkali: To dáme, na účtě máme ještě 1,5 milionu na nákup dalších strojů, tak je rozpustíme na úhradu ztrát. Tyto peníze však došly a už jsme téměř 200 tisíc korun hradili z osobních peněz. Včera jsme seděli se společníkem na lavičce, koukali jsme se na sušičku a říkali jsme si, že nevíme, co dál,“ svěřuje se podnikatel, který se z brigádníka v McDonald’s vypracoval ne vedoucího jedné z největších poboček fastfoodového řetězce na Florenci a poté dělal například ředitele obchodního domu My v Liberci.
Firmě by podle něj pomohlo, kdyby se v úrovni kompenzací dostala na podobnou úroveň jako gastronomický segment, kterému stát po dobu zavření přispívá na mzdy zaměstnanců v plné výši a zároveň mu hradí polovinu nájmů.
„Nájmy bychom také potřebovali hradit v polovině jejich výše, ale protože máme nějaké tržby, tak nepožadujeme pomoc se mzdami zaměstnanců na překážkách v práci v plné stoprocentní výši, ale jen na úrovni 80 procent. Tím bychom mohli přežít až do dubna, kdy už snad bude lépe a ekonomika začne nabíhat,“ vysvětluje Blažek.
Nejhorší je podle něj vnímat bezmoc zaměstnanců. „Holky jsou skvělé. Na nic si nestěžují, ale když popisují, jak potřebují peníze na provoz domácnosti a hypotéky, tak nemohu říci nic jiného, než že tomu rozumím a moc mě to mrzí. V člověku ale ta bezmoc lidí zůstane a musí se s tím nějak prát, což je velmi těžké,“ líčí majitel prádelen.
A nejde prádelnu na nějaký čas zavřít a hibernovat tak, jak to dělají některé restaurace? Podle Blažka je tato varianta podobná krachu firmy, protože jí zůstanou fixní náklady, ale přijde i o léta těžce získávané zákazníky, kteří jí pak při případném znovuotevření budou chybět. Vedle zákazníků pak může přijít o zkušené zaměstnance, které pak bude velmi svízelně a nákladně hledat.
„Když začnete dělat zákazníkům zmatek v hlavě, jak a zda fungujeme, tak to je cesta do pekel,“ odmítá tuto variantu jako možné řešení záchrany podniku Blažek.
Asociace prádelen a čistíren (APAČ) se ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu snaží vyjednat pro své členy podobné kompenzace, jako má segment HORECA (hotely/restaurace/kavárny). Zhruba před třemi týdny k tomu byla přizvána na jednání s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem.
Na jeho žádost mu předala návrhy toho, co a za jakých podmínek očekává. Nechce kompenzace plošně, ale jen u těch podniků, kterým spadly tržby od zákazníků HORECA ve výši 50 procent a celkové tržby ve výši 30 procent. Od té doby čeká na reakci. „V tuto chvíli máme pouze informaci, že ve věci kompenzací a podpůrných programů vláda stále odmítá uznat druhotně zasažené obory, jako je ten náš. Budeme bojovat dál,“ říká Jana Puškáčová, prezidentka APAČ.
Podle posledního průzkumu asociace se více než 70 procent jejích členů potýká s existenčními problémy. Zbylé podniky krizi přežijí, protože dodávají svoje služby zejména do zdravotnictví, průmyslu či potravinářství. Černý scénář říká, že skončit by mohlo až 50 procent firem v oboru. To by znamenalo konec pro 200 firem, které zaměstnávají 4000 pracovníků," dodává Puškáčová.
V Česku podle ní loni fungovalo 403 prádelen, které zaměstnávaly 8 200 lidí a vypraly a vyčistily prádlo za téměř 6 miliard korun.
