Číst tóru a žít z dávek už nepůjde. Izrael nutí ultraortodoxní židy k práci

Klíčový finanční výbor Knesetu ovládali v posledních letech poslanci ultraortodoxní strany Jednotný judaismus tóry (UTJ), ti jsou ale nyní v opozici. Ministrem financí se v nové izraelské vládě naopak stal Avigdor Lieberman, politik, který je dlouhodobě považovaný za nepřítele ultraortodoxní komunity. Když se ho před březnovými volbami novináři zeptali, zda by zasedl ve vládě s ultraortodoxními stranami, odpověděl, že je pošle „v kolečku na skládku“.

Své plány začal Lieberman, jehož voliči se rekrutují převážně ze sekulárních Izraelců pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu, naplňovat už minulý týden. Ve středu večer se vláda Naftaliho Beneta dohodla na výrazném škrtu v přídavcích na děti. Nově by ho měly dostávat jen ty rodiny, v nichž muži pracují nebo studují v jiné než náboženské škole alespoň 24 hodin týdně. Opatření míří primárně na ultraortodoxní komunitu, kde otcové rodin často celé dny studují v ješivách tóru, a rodiny tak přežívají právě díky přídavkům na děti.

Lieberman svůj hlavní cíl nijak neskrývá – cílem je přivést více lidí na pracovní trh a „dát přednost těm, kteří pracují a platí daně“. A to není v ultraortodoxní komunitě vůbec samozřejmé. Zatímco ve zbytku izraelské populace pravidelně pracuje na 85 procent mužů, v ultraortodoxní komunitě je to jen 53 procent.

Dětské přídavky se podle listu The Jerusalem Post pohybují mezi 900 až 1 300 šekely na dítě (necelých šest až osm tisíc korun), celkově je dostává na 130 tisíc izraelských rodin. Částka, kterou by měl stát novým opatřením ušetřit, je zhruba 400 milionů šekelů (asi 2,6 miliardy korun).

„Současný mechanismus dávek poškozuje pracující rodiče a dává přednost těm, kteří nepracují. Proto jsou změny potřeba,“ vysvětlil ministr, který se v minulosti opakovaně stavěl i za zrušení výjimky od branné povinnosti pro ultraortodoxní muže i ženy.

Jak se dalo očekávat, Liebermanovo oznámení rozlítilo ultraortodoxní politiky. Šéf UTJ Moše Gafni označil ministra za ďábla a prohlásil, že jeho rozhodnutí finančně poškodí ultraortodoxní rodiny. Podobně argumentoval i vůdce Šasu Arje Deri, který kritizoval i premiéra Naftaliho Beneta a ministra Gideona Saara, kteří v kampani slibovali, že se o ultraoortodoxní komunitu postarají. „Vytvořili vládu nenávisti,“ tvrdí dlouholetý Netanjahuův politický spojenec.

Seškrtání dětských přídavků ale vzbudilo kritiku i jinde. Například komentátor levicového deníku Haarec Gideon Levy upozornil, že oněch 400 milionů šekelů chce vláda vzít těm nejchudším Izraelcům a že by spíše než proti ultraortodoxní komunitě měla bojovat proti mocné lobby osadníků. To si ale jen těžko představit ve chvíli, kdy vládu vede politik, jehož strana právě zájmy osadníků na Západním břehu dlouhodobě hájí.

Faktem je, že zaměstnat desetitisíce ultraortodoxních mužů nebude ani hned možné – mladí muži vzdělaní v ješivách naprosto postrádají nejen pracovní návyky, ale i dovednosti vyžadované firmami. V hodinách se věnují prakticky jen náboženství, matematiku nebo cizí jazyky podle svých vůdců nepotřebují. I proto by podle některých kritiků bylo lepší škrtat dávky třeba až s ročním odkladem, a dát tak dotčeným čas na rekvalifikaci nebo hledání práce.

Na druhou stranu je ale také pravda, že řada ultraortodoxních mužů pracuje a obě skupiny izraelské populace jsou prostupné. Většina z nich sice neslouží v izraelské armádě, přesto v ní ale v posledních letech začala fungovat speciální jednotka pro ultraortodoxní židy. Jak upozornila na webu Times of Israel historička Šulamit Magnusová, část studentů ješiv se na ně zapisuje hlavně kvůli výjimce z branné povinnosti, ve skutečnosti ale pracují v rámci šedé ekonomiky.

Systém, v němž může část ultraortodoxní komunity přežívat, aniž by pracovala, vznikl už se vznikem židovského státu. První premiér David Ben Gurion chtěl po holokaustu, který zdecimoval židovské elity, vytvořit novou skupinu náboženských učenců. Jeho myšlenka ale časem narazila na své meze – systém vytvořil stále rostoucí skupinu lidí závisejících na sociálních dávkách. S tím, jak se ultraortodoxní populace (na rozdíl od té sekulární) zvětšuje, roste i tlak na státní rozpočet. I proto chce Lieberman jednat rychle.

Jak dodává historička Magnusová, má jím přijatý krok potenciál zničit sílu ultraortodoxních politických stran a jejich „teokratického, misogynistického a homofobního“ vedení.