Článek
Dokázat svá tvrzení a vyvolat diskuzi o chystané novele zákona, která by mohla zakázat drezuru a vystupování zvířat v cirkusech, se v Hradci Králové snažili lidé z cirkusu Jo- Joo, kteří návštěvníkům otevřeli dveře do zákulisí.
Počasí dni otevřených zvěřinců příliš nepřeje. Teplota se drží jen pár stupňů nad nulou a mrholí. Jen tygrům ussurijským, zdá se, zima nevadí. „Máte je vidět, jak vyvádí, když napadne sníh. Ten přímo zbožňují,“ vysvětluje ředitel cirkusu Jo-Joo Patrik Joo. Jeho cirkus patří mezi několik cirkusů, které se rozhodly otevřít brány zákulisí veřejnosti, aby lidé mohli na vlastní oči vidět, v jakém prostředí zvířata žijí. „To, co zde dnes vidíte, je každodenní praxe. Chceme otevřít diskuzi. Doufáme, že přijde co nejvíce lidí, zejména odpůrců. Bohužel se bojím, že se opět omezí jen na demonstrace a posprejované a zapálené maringotky,“ dodává Joo.
Zástupcům cirkusů minulý měsíc zahýbal žlučí návrh novely zákona Ministerstvem zemědělství, jenž ukládá zákaz drezury zvířat v cirkusech. Podle ochránců zvířat a navrhovatelů zákona cirkusy degradují zvířata jen na nástroje k finančnímu zisku, nutí je k nepřirozeným akrobatickým kouskům, životu v nepřirozeném prostředí a neumožňují jim dostatečný pohyb ani neposkytují dostatek prostoru pro plnohodnotný život.
Ředitel cirkusu okamžitě míří doprostřed areálu, kde je největší výběh. V něm se líně povaluje tygr. Joo na něj volá, vydává zvuky. Tygr jeho snahu komentuje zívnutím. „Ty nejseš unavenej, jenom línej,“ povzdechne si. „Tygři mají od přírody poměrně jasný režim. Chvíli si hrají, pak se nažerou a spí. Tenhle si hrál, nažral se a až do představení bude odpočívat. Jak vidíte, k ničemu nenormálnímu je nenutíme. Ani tady, ani při představení, ale to uvidíte potom,“ líčí.
Tygři jsou hlavní devízou cirkusu Jo-joo. Vedle výběhu s ospalým samcem stojí klece. V nich po sobě a po mřížích skáčou několikaměsíční tygří mláďata. Jejich matka leží odděleně. „Je to už babička, má 15 let. V přírodě se dožívají deseti,“ vysvětluje Joo. O kus dál je klícka s nejmenšími – osmitýdenní mláďata tygra ussurijského jsou nejdivočejší i nejhlasitější. A taky nejžádanější. Těch několik málo maminek, dědečků a babiček s ratolestmi obestupuje klec a mláďata si fotí. „Je škoda, že nevyšlo počasí. Takhle moc lidí nepřijde, ale jsem rád, že média mají zájem. Alespoň lidé uvidí, že naše zvířata se mají dobře. Jsou šťastná. Zákonem dané požadavky několikrát převyšujeme a skvělý stav zvířat můžeme doložit i na papíru,“ vypráví Joo, načež se odchází připravovat na trénink tygrů.
O kus dál se o zábradlí opírá starší muž s kulichem, šedivými vlasy po ramena a vousem. Pokuřuje cigaretu. „Víte, co je zajímavé?“ prohodí. „Principál jsem já, tamhle syn je ředitel. Ale to nevadí, už jsem z toho humbuku unavený,“ říká majitel cirkusu Jaromír Joo. Podle něj se jedná o pogrom na komedianty. „Následovat budou další zákazy, až lidem nezbude nic než ty obchoďáky. Když v 50. letech znárodnili cirkus dědovi a postříleli zvířata, šel a zabil se. Snad se ničeho podobného nedožiju. No nic, trénink začíná. Pojďte,“ zahazuje cigaretu.
Tygrům se moc nechce. Jsou nažraní a nejraději by spali. Na povely však reagují. Líně, ale reagují. Skáčou na stoličky, lehají, sedají. Chodí z bodu A do bodu B. „Žádným nepřirozeným kusům je neučíme. Dělají jen to, co by dělali běžně v přírodě,“ popisuje Patrik Joo. Do rozhovoru se vkládá i Joo starší, kterého nejvíce urážejí nařčení, že zvířata týrají. „Jakmile jednou šelmě způsobíte újmu, vidí ve vás nepřítele. Tenhle tygr má 300 kilo a drápy jako žiletky. Kdybychom mu ublížili, jsme ve vteřině mrtví. Svá zvířata milujeme a trénink probíhá formou her a odměn. Slovo drezura se používá už jen ze zvyku. Mnohem hůř na tom jsou policejní koně, kterým se například hází pod nohy petardy, ale ty už nikdo neřeší,“ rozvášní se.
Jakmile trénink skončí, zvířata běží zpátky do klecí. Vyloženě spěchají. Chce se jim spát. I to je podle Jooa mladšího důkaz, že se jim v jejich domově líbí. Kdyby ne, loudali by se tam jak na porážku, tvrdí. Po dospělých tygrech přicházejí nejmenší. „Do manéže bereme i nejmenší mláďata, pomalu jim pouštíme hudbu a světla, aby si postupně zvykla na hluk a reflektory,“ popisuje ředitel cirkusu.
Trénink končí. Těch několik málo lidí, co přišlo, vypadá spokojeně. „Nemyslím si, že by zde zvířata týrali. Stejně jako když si člověk pořídí psa, taky jej musí vycvičit. Vždy je to samozřejmě o lidech, ale tady se zdá, že je o zvířata postaráno dobře,“ říká návštěvnice cirkusu Gabriela Černá z Hradce Králové.
To podle studentky Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Kristýny Koryntové odpověď tak snadná není. „Neustále transporty, nucené nepřirozené artistické kousky, málo vyžití, a ještě méně prostoru pro pohyb. To jsou důvody, proč cirkusy pro divoká zvířata rozhodně nejsou ideálním prostředím,“ myslí si Koryntová.
Novela zákona o ochraně zvířat proti týrání je nyní ve fázi, kdy pracovní skupina složená z odborníků, včetně zástupců cirkusů, řeší 300 stran připomínek a její konečné znění. „Z toho důvodu se k tomuto zatím nechceme vyjadřovat. Se všemi stranami jsme se dohodli, že průběhy jednání nebudeme medializovat,“ uvádí mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Ani odborníci nejsou zajedno. Federace veterinárních lékařů Evropy vydala 2. října 2018 prohlášení, v němž se jasně píše, že divoká zvířata do cirkusů nepatří. Naopak Komora veterinárních lékařů České republiky 19. listopadu letošního roku vyjádřila stanovisko, v němž je proti plošnému zákazu využívání exotických zvířat v cirkusech.
A co kdyby novela prošla? Patrik i Jaromír Joo doufají, že se tak nestane, nicméně o případné ztrátě zvířat nechtějí ani slyšet. „Zvířata si vzít nenecháme, při nejhorším je tu možnost emigrace,“ uzavírá principál Joo.
