Čínští tajní agenti mají volný přístup do Evropy. Platí je Švýcaři

Na konci srpna tohoto roku vyšlo najevo, že Švýcarsko v rámci takzvané „readmisní dohody“ umožňuje agentům čínského ministerstva veřejné bezpečnosti (MPS) volný pohyb na svém území. Dohoda, která dává členům této organizace obviňované ze zločinů proti lidskosti možnost pohybu na švýcarském území bez jakéhokoli dozoru, vstoupila v platnost 8. prosince 2015. V naprostém utajení fungovala až do letošního roku, kdy její platnost vypršela a Švýcaři začali usilovat o její obnovení.

Znění této dohody analyzovala nevládní organizace Safeguard Defenders, jež nyní varuje před bezpečnostním rizikem, které taková „spolupráce“ přináší.

V některých případech může švýcarská strana kromě pouhého vyslání osoby zpět do domovské země požádat, aby druhá strana vyslala zástupce příslušného útvaru, který by tuto osobu při návratu doprovázel. „Readmisní dohody jsou normální součástí mezinárodního práva. Samo Švýcarsko má dalších takových dohod přes padesát,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy sinoložka Anna Zádrapová z Evropských hodnot.

Dohoda s Čínou ale byla držena v tajnosti pod neobjasněnými záminkami a s těmito běžnými readmisními dohodami má pramálo společného. „Jak upozorňují odborníci, dohoda s Čínou byla jiná, tajná a neobvykle pohodlná pro čínskou stranu,“ dodává.

Ministerstvo veřejné bezpečnosti zároveň funguje jako národní policejní agentura, pod kterou spadá jak práce policie, tak specializované složky zabývající se špionáží a kontrarozvědkou. Je také orgánem podílejícím se na rozsáhlém a systematickém porušování lidských práv.

Nevládní organizace Safeguard Defenders smlouvu porovnala s podobnými kontrakty mezi Švýcarskem a Švédskem, Spojeným královstvím, Hongkongem a Indií. Po analýze vyšlo najevo, proč chtěla vláda dokument udržet v tajnosti. Všechny ostatní dohody byly uzavřeny s imigračním oddělením druhé strany nebo jiným rovnocenným orgánem. „Ale ta čínská byla uzavřená s ministerstvem veřejné bezpečnosti místo ministerstvem zahraničních věcí nebo nějakým úřadem pro imigraci,“ říká Anna Zádrapová.

„Švýcarské úřady sice pokaždé musely vydat pozvání na dvoutýdenní misi čínských ‚expertů‘, kdo to ale konkrétně bude, na to už pak vliv neměly, stejně jako nebyla součástí dohody kontrola agentů ze strany švýcarských úřadů.“ Zádrapová dodává, že takový „expert“ z čínského ministerstva veřejné bezpečnosti pak měl zaručený pohyb v utajení - oficiálně měl vyšetřovat lidi určené k deportaci. „Peter Dahlin (šéf Safeguard Defenders, pozn. red.) dokonce tvrdí, že označení readmisní dohoda je v případě té švýcarsko-čínské zavádějící.“

Do podvědomí veřejnosti a švýcarské vlády se příběh dostal 23. srpna po zveřejnění článku ve švýcarských novinách NZZ am Sonntag. Po jeho medializaci se začala švýcarská vláda v čele s ministry obhajovat natolik nešikovně, že se dohoda stala ještě podezřelejší.

V den publikování příběhu NZZ am Sonntag Státní sekretariát pro migraci (SEM) jako důvod neuveřejnění dohody uvedl, že šlo pouze o „správní dohodu“. Mluvčí Daniel Bach dodal, že dohoda nijak neovlivnila tibetské a ujgurské žadatele o azyl s tím, že Švýcarsko uznává riziko jejich pronásledování po návratu do Číny. O několik dní později pak už Bach tvrdil, že dohoda není nic zvláštního, a dodal, že Švýcarsko obdobně spolupracuje s 60 zeměmi. Nezveřejněná prý byla nejen dohoda s Čínou, ale také ta s indickou stranou.

Přesto však kompletní znění dohody s Indií visí na webových stránkách švýcarské vlády, kde je takových dohod zveřejněno celkem 52, včetně těch s nestátními jurisdikcemi, jako je Hongkong a Macao. Na základě tohoto argumentu SEM změnil svoji výpověď, že dohoda s Čínou zveřejněná není, protože prostě „být nemusí“. Vysvětlení SEM a jejího ministra jsou o to zarážející, když je existence dohody, ale nikoli dohoda samotná, nyní uvedena na webových stránkách švýcarské vlády.

Proč je existence takové dohody mezi Čínou a zemí západní Evropy problematická? „Na praktické rovině jde o to, že pozvaní pracovníci nejspíš cestovali na turistická víza, a teoreticky by jim nic nebránilo vstoupit do schengenského prostoru. Na politické a morální rovině je samozřejmě sporné, zda chceme čínským úřadům poskytovat přístup k lidem, kteří z Číny utekli, byť by na území Evropy byli nelegálně. Tibeťané a Ujguři byli sice údajně vyloučeni ze skupiny, ke které by pracovníci ministerstva veřejné bezpečnosti měli přístup - v dohodě to však zaneseno není,“ vysvětluje Zádrapová. V případě Číny tak dohoda není vzájemná - pomoc je nabízena pouze jedné straně.

Teoretická možnost pohybu čínských agentů napříč schengenským prostorem přivádí k myšlence, zda takové operace neprobíhají i v České republice. „Na území ČR určitě probíhají operace agentů jiných mocností, zprávy BIS o nich také každoročně se zvyšující se naléhavostí informují,“ říká česká sinoložka.

Švýcarsko navíc souhlasilo i se zachováním identity agentů v tajnosti, nehraje ani žádnou roli ve výběru konkrétních agentů. Čína si tak vybere kteréhokoli člena MPS, který má být poslán do Švýcarska. Dle Safeguard Defenders se tito lidé za obyčejné imigrační úředníky považovat nedají. Takovou spolupráci Švýcarsko s žádnou jinou zemí či regionem nevede.

Agenti ani nemusí deklarovat svůj status nebo konkrétní funkci. Pro porovnání – v dohodě se Spojeným královstvím je stanoveno, že všichni úředníci, kteří se mají na území Švýcarska pohybovat, potřebují i jeho schválení a musí předložit svůj oficiální úkol na území.

A jak taková práce čínského agenta ve Švýcarsku vypadá? Člen MPS se na území Švýcarska může setkávat s čínskými státními příslušníky, jejichž pobyt je brán jako podezřelý, a vést s nimi „pohovory“. Na území Švýcarska mohou zůstat po dobu dvou týdnů, přičemž zvládnou „ohodnotit“ až šest osob denně. Jeden agent tak během jedné návštěvy zvládne proklepnout celkem 60 lidí. Platí, že shromážděné údaje nemusí být sdíleny s jinými orgány v příslušné zemi. MPS ale pokrývá téměř všechny policejní a soudní orgány v Číně, tudíž by doložka stejně postrádala svůj smysl.

Agentům je navíc uděleno výslovné právo komunikovat s čínským velvyslanectvím ve Švýcarsku během pobytu a komunikovat s MPS v Číně v rámci jejich operace. Na konci každé návštěvy předloží čínská strana zprávu. Na jejím základě pak Švýcarsko ve spolupráci s čínským velvyslanectvím rozhoduje, které osoby budou vráceny do Číny. Dohoda však už dál neumožňuje Švýcarsku ověřit platnost informací poskytnutých čínskými agenty.

Celkové náklady čínské strany dle Safeguard Defenders nese Švýcarsko. To zahrnuje lety, ubytování, denní stravné, komunikaci, kancelářské prostory a další provozní náklady. V praxi tak švýcarští daňoví poplatníci platí za to, aby čínští policejní agenti bez dohledu vstupovali do Švýcarska a prováděli operace proti Číňanům uvnitř země.

„Spolupráce zpravodajských služeb dvou států by měla stát na základní důvěře v legitimitu konání na obou stranách. Spolupráce s agenty bezpečnostních složek ČLR z povahy věci na důvěře postavena být nemůže. Pojetí bezpečnosti podle Komunistické strany Číny zahrnuje i likvidaci politických odpůrců a také systematickou likvidaci národnostních menšin. Nebezpečí plynou právě z toho, že nemůžeme čínské straně důvěřovat - ani v tom, co bude dělat na našem území, ani v tom, co provede s lidmi, kteří se jí dostanou pod ruku,“ vysvětluje Zádrapová zásadní problém, který z dohody tohoto typu plyne.

V roce 2016 bylo na základě této dohody posláno zpět do Číny 13 osob, včetně čtyř žadatelů o azyl. Zpráva MPS o těchto jednotlivcích se nezveřejňuje, takže není známo, co se s nimi po návratu do Číny stalo a jaké kroky, pokud vůbec nějaké, podnikla švýcarská strana k zajištění jejich bezpečnosti.