Článek
Čína nejprve existenci těchto detenčních zařízení popírala. Přiznat se je rozhodla až v polovině října, kdy zároveň schválila zákon, který takzvaná střediska odborného vzdělávání legalizoval. V posledních dnech však Čína otočila a o táborech nyní hovoří jako o vzdělávacích institucích.
Podle sinoložky Anny Zádrapové, která o tématu mluvila v rozhovoru pro Seznam, se jedná spíše o změnu rétoriky – Čína podle slov odbornice ani nedoufá, že by přesvědčila západní pozorovatele, kteří situaci rozumí, ale spíše se snaží propagandistické obrázky idylky ve vzdělávacích zařízeních směřovat na své domácí čínské publikum.
Předseda vlády tamní oblasti Šohrat Zakir v rozhovoru pro BBC uvedl, že Ujgurové v táborech dostávají možnost „zamyslet se nad svými chybami a jasně si uvědomit principy a škodlivost terorismu a extremismu“. Neřekl již však, zda jsou zde příslušníci muslimské menšiny dobrovolně.
Ujgurové mohou podle agentury AP skončit v detenčním zařízení za pravidelné modlitby, sledování zahraničních internetových stránek či za telefonování s příbuznými v zahraničí. Lidé, kteří detenčními zařízeními prošli, zpravodajskému serveru BBC sdělili, co se v táborech dělo – uvedli, že je hlídači nenechali spát, dlouhé hodiny je vyslýchali a bili je dřevěnými a gumovými obušky. V čase večeře pak lidé podle slov svědků museli zpívat písně podporující čínský režim, aby dostali jídlo.
Podle vyjádření organizace pro kontrolu lidských práv jsou Ujgurové v táborech neustále sledováni kamerami a čas od času prochází kontrolními biometrickými testy. Jsou zde též nuceni učit se mandarínskou čínštinu, přísahat věrnost prezidentu Si Ťin-pchingovi a potlačit své muslimské vyznání.
„Jedná se o takovou kombinaci fyzické kontroly, kdy každých sto metrů v Sin-ťiangu patroluje nějaká policejní hlídka, která kontroluje Ujgury – dívá se jim do mobilních telefonů, jestli mají instalován špehovací protiextremistický software. Kontrola je skutečně masivní, dosahuje nepředstavitelných rozměrů, jedná se o takové absurdity, kdy třeba jsou sledováni kováři, kteří vyrábějí nože,” uvedla v rozhovoru pro Seznam sinoložka Anna Zádrapová.
Čínská vláda tvrdí, že zařízení slouží ke vzdělávání Ujgurů, tábory však přísně střeží policie a pro média je téměř nemožné se do nich dostat. „Informace o převýchovných táborech skládáme ze střípků z výpovědí Ujgurů, kteří žijí v zahraničí, a teď hlavně ze sledování satelitních snímků čínského povrchu, kde je patrný naprosto neuvěřitelný nárůst budov v těchto komplexech. Víme v podstatě najisto, že se jedná de facto o věznice, kam jsou minimálně v počtu statisíců – ale počet se blíží spíše až k milionu – posíláni mimo legální systém lidé, kteří vůbec nic neudělali, muži i ženy. V podstatě už neexistuje žádná ujgurská rodina, kde by minimálně jeden člen, spíše více, nebyl umístěn v tomto detenčním zařízení,” doplnila Zádrapová.
V čínské provincii Sin-ťiang žije podle serveru BBC zhruba 11 milionů Ujgurů. Příslušníci této muslimské menšiny mají kulturně i etnicky blízko ke středoasijským turkickým národům, jako jsou například Kyrgyzové či Kazaši.
