Článek
Čím si nyní prochází Evropa, trápilo Čínu nejméně od začátku roku. Kolabující zdravotnický systém, stovky mrtvých a tisíce nemocných, zavírání škol, podniků, propouštění, ekonomické propady, přísná karanténní opatření, povinné nošení roušek. Přestože trápení zdaleka není u konce, Čína vyvíjí snahu vrátit lidi do běžného života co možná nejdříve. Všemu tradičně předcházejí schůze speciálních výborů a vydávání opatření.
Osiřelé děti
„Děti jsou budoucnost vlasti a naděje národa,“ stojí v hlavičce jednoho z mnoha dokumentů, kterými se čínská vláda snaží napravit škody napáchané koronavirem na životech nespočtu čínských rodin. Mnohé děti přišly o rodiče či opatrovníky. Není výjimkou, že se o ratolesti starají prarodiče.
Světovými médii nedávno prolétl příběh chlapce, který se zemřelým tělem svého dědečka strávil několik dnů sám, dokud ho nenašli sociální pracovníci. Právě tyto týmy mají posílit a dohlédnout na to, aby se odstrašující případ už neopakoval. „Všechna města musejí nově provádět sociální kontroly a vláda vyzývá občany k ostražitosti,“ stojí v zápisu v oběžníku Velitelského úřadu vedoucí skupiny pro prevenci a kontrolu nové pneumonie.K ostražitosti jsou vybízeni i sousedé, kteří mají při odhalení zanedbání péče či nalezení ztraceného dítěte telefonovat na speciálně zřízenou linku.
Vzdělání si vzít nenecháme, i když o něj nestojíte
Školy jsou v celé Číně zavřeny od půlky ledna. Úřady po školách nevyžadovaly zahájení online kurzů, zavedly však výukový program ve státních televizích. Vše samozřejmě zastřešeno heslem: Výuka se zastavit může, vzdělání ale ne.
Toho se drželi i učitelé, kteří začali vymýšlet způsoby, jak svým svěřencům neodepřít během karantény přísun vzdělání. „Je to jeden velký nepořádek, to je vše, co k tomu můžu říct,“ tvrdí jeden z vyučujících. Do provozu se tento týden vrátily některé z nich v provinciích Kuej-čou, Sin-ťiang a Jün-nan.
Oddychnou si všichni – hlavně učitelé. Jejich snahy o předání znalostí často přišly vniveč. Během výkladu slyší zpovzdálí hrát televize a různé zvuky, studenti průběžně vypadávají a vymlouvají se na technické problémy a vše je protkáno dávkou nepozornosti, stěžuje si učitel Li Sing-pcheng. „Při výuce matematiky na mě zírají unuděné prázdné výrazy. Někteří z legrace zapínají a vypínají webkameru. Navíc se rodiče nestarají. Je mi líto, že děti z chudších rodin, kteří by o výuku měly větší zájem, se nepřipojí.“
Li Sing-pcheng mluví o těch, kteří nevlastní potřebnou techniku, mobilní telefony, tablety, ani počítače. O těch několika desítkách milionů Číňanů, kteří se na internet nedostanou.
Škola sourozenců Liou Čchen-sin-chaa a Liou Čchen-sin-jüana patří mezi ty, které iniciativně začaly rozesílat úkoly přes mobilní aplikace. Vše fungovalo, dokud se jejich otec, dělník pracující v jiné provincii, nemusel vrátit do práce a telefon neodvezl s sebou. Jediné zařízení, které mohou tyto děti využívat, je teď stovky kilometrů daleko. Druhý telefon vlastní jejich babička, ale tento přístroj jen zvládá přijímat hovory a odesílat zprávy. Na další nejsou prostředky. „Samozřejmě, že to bude mít dopad na jejich výuku, ale nemůžu s tím nic dělat,“ říká jejich otec. Navíc nechce, aby jeho synové, kteří patří mezi nejchytřejší děti ve třídě, jak sám tvrdí, hráli videohry.
Škola v přírodě
Pro všechen ekonomický růst Číny v posledních desetiletích stále velká část Číňanů nemá přístup k chytrým telefonům a spolehlivému internetu. Mnozí na chytré telefony nedosáhnou finančně. Ironií je, že velká část světové produkce smartphonů spadá pod Čínu.
Řádění koronaviru odhalilo i důležitost internetového připojení, kterého se mnohým, zejména vesničanům, nedostává. 50 až 80 milionů Číňanů v roce 2018 uvedlo, že nemají k internetu z různých důvodů přístup. Při snaze najít signál jde mnohdy i o zdraví.
Studenti v odlehlých oblastech Číny signál hledají i několik hodin, pro vhodné útočiště lezou na vyvýšená hornatá místa. Podle zpráv z čínských médií děti v provincii S'-čchuan píší úkoly ve skalách. Děti v provincii Chu-pej zase zřídily provizorní učebnu na zalesněném svahu. Čínská média zveřejnila i fotografie dětí studujících u ohniště.
Pro děti milionů migrujících dělníků je dalším problémem nedostatek dohledu a pevná ruka při výchově. Tyto „opuštěné děti“, jak je Číňané nazývají, většinou vychovávají prarodiče, kteří jsou často negramotní a dětem s úkoly nepomůžou. S prací s chytrým telefonem, mají-li ho k dispozici, už vůbec ne.
Zpět do ulic, pozor na „importovanou chorobu“
V pondělí zasedla speciální komise pro prevenci a kontrolu nového typu pneumonie a rozhodla, že je na čase, alespoň v provincii S'-čchuan, vrátit se do hry. „Situace se v naší provincii stále zlepšuje. Dnes už nemáme žádné nové případy po celých 12 dnů a jsme vystaveni malému riziku.“ Z vydaného zápisu z tiskové konference se zdá, že největším rizikem pro Číňany jsou nyní „importované infekce“. „Epidemická situace v zahraničí rychle vzrostla a kumulativní počet potvrzených případů v zahraničí překročil tuzemskou úroveň.“
Pro vybrané „nízkorizikové“ oblasti ale stále patří pravidla, která je nutné dodržovat. „V naší provincii je v současné době 182 nízkorizikových krajů, měst a okresů, kde lze obnovit fungování hotelů, nákupních středisek, farmářských trhů, supermarketů, holičství a dalších obchodních míst.“ Důležité je ale zachovat bezpečnost a hygienu - dezinfekci, ultrafialové dezinfekční lampy, dezinfekční prostředky pro klimatizační systém, mýdla a další ochranné prostředky. S určitými preventivními kontrolami a opatřeními mohou být otevřena divadla, kavárny a taneční sály, bary, čajovny, šachové a karetní sály, bazény, tělocvičny a sportoviště.
Svobodné a bezpečné nadechnutí?
Čína vyhlásila i několik oblastí, kde by mělo být nadechnutí se bez roušky bezpečné. Stále platí zákaz sundávání roušek například na letištích, v nemocnicích a veřejné dopravě. Svobodně dýchat, aspoň co do volnosti úst a nosu, mohou nově Číňané na farmách, výškových stavebních místech, v pracovním kolektivu či rodině bez zjevně nakažených, v parcích, při sportech či v autě. Speciální bod patří kojencům mladším jednoho roku - ti mají nošení roušek výslovně zakázáno.