Čína boří „mýty“. Svědectví prý podávají nevěrné Ujgurky se syfilidou

Čínský Sin-ťiang je dobré místo. 56 etnických skupin drží pohromadě jako semena granátového jablka a společně budují krásnou vlast, podporují sociální stabilitu a klid v Sin-ťiangu, ekonomickou prosperitu a rozvoj, kulturní dědictví, etnickou jednotu a harmonii, svobodu náboženského vyznání. Lidé všech etnických skupin zde žijí a pracují v míru a spokojenosti.

Toto není popisek nového dílu cestovatelského pořadu, ale odstavec z oficiálního vládního webu Čínské lidové republiky. Sin-ťiang, autonomní oblast na severozápadě Číny, proslavily nejen rozsáhlé bavlníkové plantáže, ale také svědectví o brutálním zacházení s etnickými menšinami. V táborových a přísně střežených komplexech žije přes milion Ujgurů.

Těžko říct, co čínské ministerstvo zahraničí pod označením „harmonie a svoboda“ konkrétně myslí. Přeživší těchto detenčních center nedávno pro zahraniční média detailně popsaly kruté znásilňování, mučení, nucené práce a další praktiky, které mají za cíl „kulturní dědictví“ a „náboženské vyznání“ ze zavřených lidí vymýtit. Nebo jak Čína s oblibou používá – převychovat je v ekonomicky soběstačné jedince.

Jenže to západní svět, „protičínské síly“, nechápou a dívají se na svět černobíle, vyrábí a rozšiřují hromady falešných informací ve snaze zdiskreditovat obraz Číny a zasahovat do jejích vnitřních záležitostí, píše vládní web. „Tváří v tvář faktům a pravdám nakonec lži zmizí a budou zničeny,“ praví stránky a nabízejí vyvrácení 24 lží o Sin-ťiangu.

Lež číslo 1: (Mike) Pompeo uvedl, že čínská vláda páchá na Ujgurech a etnických menšinách v Sin-ťiangu „genocidu“. Pravda je podle Číny taková, že ujgurská populace se v Sin-ťiangu rozrostla z 10 milionů na 12,7 milionů. Sin-ťiang je navíc „stabilní“, lidé žijí a pracují „v míru a spokojenosti na zlepšování živobytí“. Jsou chráněna jejich práva, svoboda náboženského vyznání a vzdělání i tradiční kultura.

Stav menšin v Sin-ťiangu a nakládání s nimi označila nedávno za „genocidu“ i první evropská země – Nizozemsko. Silně se ozývají i Britové či jednotlivé francouzské regiony.

Druhou „lež“ pak čínské ministerstvo připisuje reportu o povinné sterilizaci ujgurských žen. Adrian Zenz, odborník, často citovaný například BBC, prý žádným „odborníkem na čínské otázky není“. Informace jím nabízené jsou pak v „rozporu s objektivními fakty“. Žen s implantovanými nitroděložními tělísky je možná sice čím dál víc, populace v oblasti však prý dál stále narůstá.

Čínské úředníky zaměstnalo i popírání výpovědí žen, které nedávno vypověděly v silných reportážích BBC. Jejich vzpomínky na mučení a pravidelné znásilňování a bití mají vyvrátit mimo jiné informace o jejich zdravotním stavu.

O Hayagi Dawuti, která měla vystoupit pro BBC News Night, se tak může celý svět dočíst, jak probíhaly porody jejích dětí a že „po posledním císařském řezu byla dobrovolně podvázaná, nikoli sterilizována“. Pro potvrzení důvěryhodnosti čínské orgány vyslechly její rodinu. Její otec tak prý nezemřel po několika výsleších, ale po „normálním životě“ na zástavu srdce. A nemůže být ani pravda, že by se rodina v časech minulých setkávala na „vepřových hodech“. Partnerka jejího pátého bratra, která pohoštění chystala, má totiž vzhledem ke své národnosti Chuej „halal dietu“, vysvětluje web.

Ujgurka Mizhiguli Turson, která pro zahraniční média promluvila o nuceném podávání neznámých léků, kvůli kterým ji museli lékaři po přestěhování do USA sterilizovat, dle ministerstva dlouho v táboře nepobyla. I v tomto případě úřady o ženě zveřejnily dosti osobní a citlivou informaci – jelikož šlo o „přenašečku syfilidy“, byla zadržována pouhých dvacet dnů a šlo o zcela „svobodného člověka, kterého nikdo nenutil brát žádné léky“. A „záznamy o operacích ovlivňujících její plodnost také neexistují“.

O jiné ženě pak další funkcionář prohlásil, že „každý ví o jejím podřadném charakteru, je líná a má ráda pohodlí, její soukromý život je jeden chaos, a sousedé potvrzují, že když žila v Číně, spáchala cizoložství.“

Zásadní mýtus: Sin-ťiang zřídil „převýchovné tábory“ a zadržel miliony ujgurských muslimů. Zde je vysvětlení jasné – v převýchovných táborech nemůže být zadrženo milion muslimů, protože „převýchovné tábory nikdy neexistovaly“. Jde jen o „středisko pro vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti odborných dovedností“ s cílem „vymýtit živnou půdu pro terorismus a extremismus. Strategie, kterou pak Čína přijímá v boji proti terorismu, je podle úřadů v souladu s „Globální strategií OSN pro boj proti terorismu“ a dalšími standardy.

O několik dní později však vychází nezávislá zpráva více než 50 světových odborníků na lidská práva, válečné zločiny a mezinárodní právo. Podle ní údajné kroky čínské vlády v Sin-ťiangu porušují každé ustanovení Úmluvy OSN o genocidě. Je to vůbec poprvé, co nevládní organizace provedla nezávislou právní analýzu obvinění z genocidy v Sin-ťiangu, včetně odpovědnosti, kterou může Peking nést za údajné zločiny.

Podle amerického ministerstva zahraničí jsou údajně až 2 miliony Ujgurů a dalších muslimských menšin umístěny do rozlehlé sítě zadržovacích středisek v celém regionu, kde bývalí zadržovaní tvrdí, že byli podrobeni indoktrinaci, sexuálně zneužíváni a dokonce i násilně sterilizováni. Čína popírá obvinění z porušování lidských práv a tvrdí, že centra jsou nezbytná k prevenci náboženského extremismu a terorismu.

Tím pádem pak v Sin-ťiangu ani nemůže probíhat žádná „náboženská kontrola“, je to je čistě „preventivní boj s náboženských extremismem“ a víra i etnické zvyky jsou „plně respektovány“. „Studenti“ zavření do táborů se prý po návratu domů mohou svobodně rozhodnout, zda v praktikování víry budou dál pokračovat. Převýchovné metody (v čínské terminologii „studium“) zaručují plnou důstojnost jedince. Neexistuje ani nic jako „pronásledování muslimů“.

Ujguři v detenčních centrech pak „mohou komunikovat se svými příbuznými v zahraničí“ a určitě „nejsou nezvěstní“. S tím by zjevně nesouhlasili mladí Ujgurové po celém světě, kteří se svými matkami ztratili kontakt ze dne na den. Někteří po nich už několik let marně pátrají a ve strachu o další členy svých rodin se snaží zachytit jakékoli zprávy o svých zmizelých rodičích. K volání po jejich propuštění volávají zejména na Den matek, kdy čínským úřadům vysílají kolektivní zprávu s jasným vzkazem: „Propusťte naše maminky.“

Zatímco sociální sítě přetékají příspěvky Ujgurů hledající své členy rodiny měsíce i roky, čínské úřady například „rodinu čínského občana Aizmata Wumara žijícího v Austrálii a tvrdícího, že ztratil kontakt se svým otcem, nevlastní matkou, třemi bratry, dvěma sestrami a více než 20 synovci a neteřemi“ během vlastního pátrání bez problémů našly. „Všichni jeho příbuzní žili v Číně úplně normálně“.

Čína popírá také zprávy, že by pandemie koronaviru měla sloužit jako nástroj ke snižování populace v Sin-ťiangu. Naopak, „všechny se podařilo vyléčit a nikdo nezemřel“. Na stranu druhou se během minulého roku objevovaly zprávy, že čínské vládě nadmíru vyhovuje přísný systém aplikovaný ve jménu pozastavení pandemie. Ačkoli tak lidé byli vyléčení, z domu nesměli vycházet nadále.

Znepokojivě působí i zprávy o nucených pracích. Kdo ve skutečnosti sbírá bavlnu na oblečení, které si poté evropský nebo americký zákazník vez váhání koupí? Možná to je opravdu mizerně nebo ničím placený Ujgur. Nicméně úřady jen „podporují zaměstnanost a je obtížné plně uspokojit touhu místních lidí zbavit se chudoby“. Vše však vede „ke šťastnému životu“ všech etnických skupin v Sin-ťiangu, které navíc mohly „navázat hluboké přátelství s dalšími migrujícími pracovníky z ostatních provincií“.

Pokud někoho znepokojily zprávy o oddělování dětí od rodin a jejich nucené posílání do internátních škol, opět to dle ČLR není tak horké. Čína jen dodržuje „zákon o povinném vzdělávání Čínské lidové republiky“, a jak jinak v takto rozptýlených oblastech dopřávat dítěti kvalitní vzdělání a budovat bohatší společnost, než je posílat do internátů.

Ve školách se pak dětem dostává vzdělání nejen v čínštině, ale i v jejich rodných jazycích, tvrdí vláda a dodává, že kulturu i jazyk etnických menšin plně podporuje.

Není tomu ani tak dávno, co Vnitřní Mongolsko zachvátily vzácné davové protesty. Trpělivost došla místním studentům mongolského původu, ale také jejich rodičům – Peking po celém regionu zavedl dvojjazyčnou vzdělávací politiku otřásající jejich kulturní identitou. Jazyk je pro ně jedním z posledních symbolů jejich odlišné identity. Studenti se však začali učit z čínských učebnic sestavených a schválených vládou, což jde ruku v ruce s několikaletými snahami Pekingu o standardizaci učebních osnov na školách.

Číně se nezamlouvá ani informace, že Sin-ťiang sleduje ujgurské muslimy prostřednictvím všudypřítomných kamer, mobilních aplikací, komplexních informací na internetu a dalších špičkových technologií. Vláda sice připouští, že „Sin-ťiang“ nainstaloval kamery na veřejných místech, jako jsou městské a venkovské prostory, hlavní silnice a dopravní uzly, vše ale v souladu se zákonem. Účelem je prý zlepšit sociální správu a účinně předcházet trestné činnosti a bojovat proti ní. „Tato opatření posílila smysl pro sociální bezpečnost a získala obecnou podporu od lidí všech etnických skupin.“ Kamery jsou v Číně na každém rohu, nejinak je na tom například evropský Londýn.

Otázkou zůstává, co se se shromážděnými informacemi děje dále. Například před dvěma měsíci se společnost Huawei snažila patentovat systém schopný identifikovat mezi chodci na ulici lidi ujgurského původu.

Kdo by čínským bořičům západních mýtů nevěřil, může se přijet přesvědčit sám. V Sin-ťiangu je prý vítán každý, i zahraniční novinář, pokud se bude řídit čínskými zákony a odpovídajícími postupy. Čína „navíc bez jakýkoliv omezení přivítá na návštěvě komisaře OSN pro lidská práva.“