Čím jste chudší, tím spíš vás pandemie připraví o práci

Jen jedno procento lidí, kteří se mohou chlubit nadstandardními příjmy, přišlo během pandemie koronaviru o práci a nezískalo žádnou novou. U lidí s nízkými příjmy to byla tři procenta. A lidé pod hranicí chudoby ztratili práci rovnou v sedmi procentech případů.

Takový obrázek vykresluje dlouhodobý projekt týmu sociologa Daniela Prokopa nazvaný Život během pandemie, který si klade za cíl popisovat, jaké problémy Čechům nákaza přináší.

Data rovněž ukazují, že úplná ztráta práce nebo redukce pracovní doby také častěji postihla členy chudších rodin s dětmi než bez dětí. A také lidi, kteří už před krizí měli spíše nestabilní práci.

„Nejvíce ekonomicky zasažené jsou domácnosti nízkopříjmové už před krizí, lidé s původně nestabilními příjmy, ale i část OSVČ. Alespoň nějaké dopady dodnes pociťuje 40 až 50 procent lidí z těchto skupin,“ doplňuje Daniel Prokop ve svém tweetu.

S postupným zpomalováním ekonomiky je také podle personalistů patrný stále menší zájem o lidi na hůře placené pozice.

„Dá se očekávat, že po zbytek roku nebude velký zájem o nábor uchazečů bez kvalifikace. Nadále se však budeme potýkat s nedostatkem kvalifikovaných kandidátů, kteří dříve často přicházeli ze zahraničí, ale kvůli pandemii museli v mnoha případech opustit Českou republiku,“ uvedl Martin Malo, ředitel personální společnosti Grafton Recruitment.

Během září zveřejnili rozsáhlý průzkum o změnách na trhu práce a jeho výsledek lze shrnout tak, že mezi zaměstnavateli i pracovníky převládá opatrnost.

Právě sociálně slabší pracovníci přitom patří na trhu práce k té nejrizikovější skupině, společně například s lidmi před důchodem.

Zaměstnavatelé je propouští mezi prvními z řady různých návazných důvodů. Může jít o častější zdravotní problémy a s tím spojené pracovní absence. Nízkopříjmoví pracovníci také častěji pracují jako takzvaní „dohodáři“, u kterých je pro zaměstnavatele jednodušší rozvázat poměr.

Dalším důvodem, proč chudší lidé přicházejí během koronavirové krize o práci, může být podle odborníků na sociální problematiku i jejich předluženost – firmy může k propouštění motivovat náročné papírování spojené s exekucemi.

„V době začínající hospodářské krize je pravděpodobné, že to pro dlužníky bude ještě mnohem těžší. Zaměstnavatelé jsou totiž velmi zatíženi administrativou spojenou s exekucemi,“ popisuje Petr Šeda, expert na dluhové poradenství z Agentury pro sociální začleňování.

Během jara udělala agentura hloubkovou analýzu mezi zaměstnavateli v České Kamenici. Město bylo mimo jiné vybráno kvůli relativně vysoké míře exekucí a nezaměstnanosti.

Analýza dokládá, že tamním zaměstnavatelům vadí, že musí na své náklady u pracovníků v exekuci provádět výpočty srážek ze mzdy a komunikovat často s několika exekutory najednou.

„Externí účetní je zahlcována zprávami a žádostmi od jednotlivých exekutorů. V případě přehlédnutí nějakého požadavku exekutora, případně zmeškání lhůty pro součinnost přichází finanční postih nás jako zaměstnavatele. Vím, o čem píšu, byli jsme takto dvakrát postiženi. Je to jeden z důvodů, proč si příště zaměstnance v exekuci nevybereme,“ cituje hloubková analýza argumenty jednoho ze zaměstnavatelů.

V Poslanecké sněmovně se aktuálně projednává úprava zákonů, o které se mluví jako o exekuční reformě. Ta má potenciál zavést řadu novinek a významně tak zlepšit postavení dlužníků na trhu práce – jde například o systém „jeden dlužník, jeden exekutor“ (dnes je obvyklé, že jich má dlužník vícero) nebo chráněný bankovní účet. V současnosti dlužníci bankovní účty nevyužívají, protože jim na nich nezůstávají ani nezabavitelné částky.

Minulý týden se exekuční reformou zabýval ústavně právní poslanecký výbor. Zatímco chráněný účet poslanci doporučili schválit, systému „jeden dlužník, jeden věřitel“ naopak vystavili červenou.

Proti systému vystupují zejména sdružení bojující za práva věřitelů. Například Česká leasingová a finanční asociace upozorňuje, že by mohl potencionálně vést k nižší vymahatelnosti dluhů.

„Neschválením místní příslušnosti exekutorů pokračuje prodražování nákladů exekucí pro dlužníky, což přímo ovlivňuje jejich motivaci na umoření dluhů. Nižší procento splácených exekucí nesou na svých bedrech všichni občané a státní kasa,“ komentuje to Petr Šeda s tím, že předlužení lidé tak nemají naději na to dostat se z finančních problémů.