Chytrá zdržovací taktika Mayové. Není to poprvé, co si premiérka při domlouvání brexitu pohrává s časem

Poslední vývoj kolem odchodu Spojeného království z EU má dva hrdiny. Reportéra televize ITV Anguse Walkera a hlavního britského vyjednávače Ollyho Robbinse. Walker se začátkem týdne v Bruselu rozhodl zajít do jednoho z hotelových barů na „šláftruňk”, což mu do cesty náhodou přihrálo sólokapra. V baru totiž vyslechl Robbinsův zajímavý monolog, ze kterého vyplynulo, že Theresa Mayová postaví až v březnu, tedy v brexitové „hodině dvanácté”, britské poslance před těžkou volbu. Buď nakonec podpoří brexitovou dohodu, která do té doby sotva dozná zásadních změn, nebo se budou muset připravit na zásadní odklad britského odchodu z EU. Chaotický brexit bez dohody, který děsí Brity stejně jako zbytek EU, by prý na výběr vůbec nebyl. Na divoký brexit by ostatně minimálně 10 britských ministrů reagovalo demisí.

Kolega Angus v rušném prostředí hotelu Sofitel prý neslyšel každé slovo, ale to, co zachytil, smysl dává. Včetně další pasáže Robbinsovy tirády, podle níž by se démonizovaná irská pojistka, tedy podmínečná garance toho, že se na hranici mezi Irsko a Ulster nevrátí viditelná hranice, mohla stát základem budoucích vztahů mezi Spojeným královstvím a zbytkem Evropské unie. Pokud jsou informace o plánu ministerské předsedkyně pravdivé a autor těchto řádek se spíš kloní k tomu, že jsou, spoléhá se Theresa Mayová (přestože stále trvá na 29. březnu coby datu odchodu z EU) na členské státy Evropské unie, že Britům případně na poslední chvíli odkývají odklad brexitu, i když pro to asi nebude úplně závažný důvod. Respektive – důvodem by mělo být odvrácení děsivého zmatku doprovázejícího brexit bez dohody, což je sám o sobě vlastně důvod docela dobrý. Unijní státy by prodloužení dvouleté lhůty stanovené v článku 50 Lisabonské smlouvy nejspíš schválily až 21. března, ve vskutku šibeničním termínu…

Doma to pro Mayovou vypadá nadějněji než v lednu. V tom smyslu, že dalším zastáncům brexitu z Konzervativní strany podle náznaků konečně dochází, jaký kolosální malér by odchod z EU bez dohody znamenal. Stejní brexiteři budou ale nejspíš reagovat velmi bojovně (rozuměj odmítavě) na premiérčinu taktiku „running down the clock”, tedy předložit Dolní sněmovně brexitovou dohodu ke schválení na poslední chvíli. Pokud chce Theresa Mayová v parlamentu skutečně uspět, bude muset nejspíš pojmout vážně jednání s předsedou Labouristické strany Jeremy Corbynem. Případná podpora labouristů při hlasování by sice pro Mayovou znamenala něco na způsob vnitrostranického harakiri, ale to nejspíš ministerskou předsedkyni moc netrápí. Podle britského deníku The Sun se totiž už v létě chystá rezignovat a je malý zázrak, že to tváří v tvář neskutečnému tlaku ze všech stran neudělala už dávno.

Pokud Mayová hlasování o jejím návrhu prohraje, zhmotnil by se výše zmiňovaný odklad brexitu nejspíš cestou přijetí poslaneckého dodatku, jehož novou verzi připravila skupina zákonodárců z různých politických stran, vedená labouristkou Yvette Cooperovou a jejím konzervativním kolegou Nickem Bolesem. Jejich takřka identický pokus nedávno ztroskotal. Teď se jim při možném dalším hlasování dávají šance mnohem větší. Není ale zřejmé, jak je smýšlení této poslanecké skupiny kompatibilní s přístupem premiérčiných stratégů z Downing Street číslo 10.

Nejnovější zdržovací taktika Mayové, kterou Jeremy Corbyn poměrně výstižně nazval vydíráním poslanců, je jen dalším příkladem toho, že šéfka britské vlády nohu na plynovém pedálu brexitu dlouhodobě opravdu nemá. Protibrexitový server Infacts.org napočítal 10 momentů, kdy Theresa Mayová svými rozhodnutími proces unijního odcházení vyloženě zpomalila. Ve fotbale se o zdržování pokouší tým, který v zápase vede nebo se snaží alespoň udržet remízu proti silnějšímu soupeři. Britové v boji o podobu brexitu zatím rozhodně nevítězí. V případě odchodu Spojeného království z EU zazní závěrečný hvizd rozhodčího někdy v polovině nebo druhé třetině března. Do té doby ještě může padnout docela dost branek.