Ukrajinský velvyslanec: Budeme pro NATO přínos, už jsme s Rusy bojovali

Jaká je teď aktuální situace kolem ukrajinsko-ruských hranic?

Aktuální situace je dost napínavá a vyhrocená, protože podle údajů našich a i západních zpravodajských složek se Rusko aktivně připravuje na další eskalaci situace v blízkosti ukrajinských hranic. Shromažďuje se tam velký počet ruských vojsk. Největší počet od roku 2015, kdy trvaly aktivní boje. No a také na samotném okupovaném území Donbasu, které vlastně ukrajinská vláda nekontroluje.

Doprovází to i velmi aktivní dezinformační kampaň z ruské strany, která se vlastně snaží obvinit Ukrajinu z vyhrocování situace. A podle zkušeností víme, že když Rusko říká něco o tom, že Ukrajina se připravuje na nějaký útok, tak to znamená, že Rusko hledá záminku, aby zaútočilo samo. Takže nemůžeme a nesmíme podceňovat situaci.

S jakými scénáři pravděpodobného vývoje se teď pracuje? Obává se Kyjev přímo nějakého reálného vojenského ohrožení?

Ano, pracujeme s různými scénáři. Může to být blafování, může to být reakce na zásah nebo nátlak ukrajinské vlády na proruské síly na Ukrajině, ale také to může být skutečná příprava k útoku. K další invazi. Takže ukrajinská vláda a ukrajinská armáda jsou připraveny na různé scénáře a jsou připraveny reagovat na situaci, jakkoliv by se vyvíjela.

Viděl jsem, že sám prezident Zelenskyj byl teď na východní Ukrajině, a zaregistroval jsem také, že se přesouvají ukrajinské ozbrojené složky. Čili armáda se připravuje na případnou obranu?

Armáda je připravena na obranu. Já bych neřekl, že Ukrajina teď provádí nějaké větší přeskupování vojsk. Už dávno počítáme s podobným vývojem situace, takže armáda je připravena. Skutečně prezident Zelenskyj byl teď na východě Ukrajiny, protože je vrchním velitelem ozbrojených sil, a kontroloval stav bojové připravenosti ukrajinských vojsk na možný útok a invazi ze strany ruské armády.

Zaregistroval jste českou podporu ukrajinské straně? Je dostatečná? Myslím ze strany konkrétních českých politiků z Pražského hradu, pana premiéra, ministra zahraničních věcí?

Pro nás je důležitá podpora od české vlády. Tu podporu cítíme jak verbálně, tak i neverbálně. Jak veřejnou, tak i neveřejnou. Já jsem měl během posledních několika týdnů celou řadu konzultací a kontaktů s českými politiky, ministerstvem zahraničních věcí. Také jsme v kontaktu s ministerstvem obrany. Takže česká strana je velmi dobře informovaná o tom, co se děje na východě Ukrajiny, i o tom, co se děje v kontextu příprav Ruska na eskalaci situace.

Máme velmi jasnou a čitelnou podporu ze strany vlády České republiky, která se veřejně projevila ve formě prohlášení ministerstva zahraničních věcí, krátkého prohlášení na Twitteru, kde ministerstvo vyjádřilo podporu územní celistvosti Ukrajiny a vyjádřilo znepokojení nad koncentrací ruské armády podél hranic Ukrajiny.

Očekáváte i podporu ze strany Pražského hradu? Protože například slovenská prezidentka Zuzana Čaputová celistvost Ukrajiny podpořila.

Zatím jsme žádnou reakci z Pražského hradu nezaregistrovali.

A v rámci evropského srovnání je ta česká silnější, nebo slabší než třeba v Německu, Velké Británii a dalších zemích?

Myslím si, že každá země reaguje tak, jak je zvykem reagovat na podobné situace. Mně se zdá, že česká reakce je dost jasná a silná. Co se týče Německa a Francie, tam je situace trošku jiná, protože Německo a Francie jsou země, které jsou zapojeny do jednání v rámci normandského formátu a jsou zapojeny do jednání s Ruskem ohledně situace na východě Ukrajiny. Takže tam ta reakce byla obsáhlejší.

Prezident Zelenskyj v týdnu řekl, že konflikt na Donbasu může vyřešit pouze vstup Ukrajiny do NATO, a volal po plánu kroků, které by měla Ukrajina učinit, aby byl vstup země do NATO možný. Podle některých analytiků je to ale velmi dlouhá cesta – ne na několik let, ale možná na desítky let. Jak možnost vstupu Ukrajiny do NATO hodnotíte vy? Je reálná?

Je to podle mě velmi reálná cesta. Ano, vstup do NATO není záležitostí dneška nebo zítřka. Musíme ujít nějakou cestu a splnit určité požadavky, ale jedná se o získání takzvaného Membership Action Plan (MAP, Akční plán členství). Je to vlastně poslední krok na cestě k přípravě členství v NATO.

Získáním MAP prošli všichni kandidáti na členství v NATO a tuto cestu Ukrajina zahájila již před 13 lety, v březnu 2008, když se konal bukurešťský summit NATO. Tam byla nastolena otázka MAP pro Ukrajinu a Gruzii. Bohužel tento krok tehdy zablokovalo Německo a Francie a já jsem přesvědčený, že to byla obrovská chyba ze strany Západu, protože méně než za půl roku, v srpnu 2008, Medveděv, respektive reálný vládce Ruska Putin, zaútočili na Gruzii a okupovali Jižní Osetii.

Jsem přesvědčen, že kdyby NATO rozhodlo o poskytnutí MAP Ukrajině a Gruzii, Rusko by takový krok neudělalo. Dnes se situace opakuje a my s našimi partnery v NATO velmi intenzivně konzultujeme možnost poskytnout Ukrajině a Gruzii společně MAP ohledně členství v NATO.

Jak úzce teď Ukrajina se Severoatlantickou aliancí spolupracuje?

Ukrajina je už mnoho let jedním z nejaktivnějších partnerů NATO. Nehledě na to, že máme válku na východě Ukrajiny, účastníme se všech mírových operací NATO. Dokonce ne každá země NATO se účastní všech těchto operací. Ukrajina je v Afghánistánu i v dalších zemích. Máme NATO co nabídnout.

Například loni, kdy členské země NATO potřebovaly rychle zajistit dodávky roušek a zdravotnického materiálu, byla k dispozici právě ukrajinská velkokapacitní letadla Antonov v rámci programu SALIS. Česká republika využila tři lety našich Ruslanů.

Ukrajinská armáda je dnes jednou z nejvíc bojeschopných armád v Evropě, protože má reálné bojové zkušenosti. Je velký rozdíl mezi armádou, kterou jsme měli v roce 2014 a kterou máme dnes. Ukrajina může poskytnout NATO reálný přínos a už dnes jsme východním křídlem NATO a vlastně bráníme Evropu před Ruskou agresí. Takže pro nás je otázka NATO velmi důležitá. Členství v NATO a Evropské unii je zakotveno v ústavě Ukrajiny. Je to náš strategický cíl a velmi doufáme, že letos MAP dostaneme, že nás podpoří i Česká republika. Co se týče členství, to může být za 3–5 let, ale touto cestou půjdeme.

Mluvčí Kremlu k té současné situaci v týdnu uvedl, že Rusko nikomu nevyhrožovalo, nevyhrožuje a pro nikoho nepředstavuje hrozbu. Ruský prezident Vladimir Putin zase Ukrajinu obvinil z toho, že záměrně zhoršuje situaci na kontaktní linii v Donbasu. Probíhá teď s ruskou stranou ohledně té situace nějaký dialog?

Ne, s Ruskem Ukrajina skoro dialog nemá. Sice máme velvyslanectví v Moskvě, ale bez velvyslance, protože jsme ho odvolali. Pracují tam konzulové, aby mohli zajistit práva našich občanů, ale skoro žádný dialog s Ruskem nemáme.

Není to vina Ukrajiny. Rusko odmítá kontakty na jakékoliv úrovni. Náš ministr zahraničí je připraven jednat s (ruským ministrem zahraničí) Lavrovem třeba telefonem, ale Rusko se takovému kontaktu prostě vyhýbá. Stejná situace je na úrovni prezidentů, protože jakmile se ta situace před několika týdny vyhrotila, tak prezident Zelenskyj navrhl jednání ve formátu normandské čtyřky (Německo, Francie, Ukrajina a Rusko). Souhlasili kancléřka Německa a prezident Francie, ale Putin to odmítl.

A co se týče toho, že pan mluvčí prezidenta Ruska obvinil Ukrajinu, tak máme důvod Rusku nevěřit a nebrat vážně to, co říká Rusko, protože vždycky bohužel lže a využívá hybridní metody války včetně informační války. Takže když Rusko říká, že Ukrajina vyhrocuje situace, tak to znamená, že samotné Rusko se připravuje a hledá záminku, jak jsem řekl. Tak jak to bylo v Gruzii v roce 2008. Musíme tuto situaci a tato obvinění Ruska vnímat vážně.

Co se týče komunikace s tím územím na východě Ukrajiny, které ovládají separatisté, probíhá tam nějaký dialog nebo výměna s představiteli samozvaných takzvaných lidových republik?

Tady je důležité si upřesnit pojmy, definice a terminologie, protože jste řekl separatisté. Já už se dlouhodobě snažím vysvětlit českým novinářům, že tento termín není namístě. Stejně jako povstalci, ozbrojenci, rebelové a tak dále. Je to dočasně okupované území a z hlediska ukrajinské legislativy je tam stejná situace jako na Krymu. Je to území okupované vojsky Ruské federace.

Jediný rozdíl je v tom, že na Krymu Rusko uznává, že tam jsou ruští vojáci, ale na Donbasu to zatím z taktických důvodů neudělalo. Všichni vědí, že tam je ruská armáda, že situaci na okupovaném území řídí okupační správa, kterou řídí přímo Kreml. Jsou tam občané Ruské federace. Většina důstojníků v této takzvané armádě – a vlastně je to první a druhý armádní sbor Ruské federace, který kontroluje situaci na Donbasu – jsou občané Ruské federace a důstojníci regulérní ruské armády.

Proto je pro Rusko důležité, aby Ukrajina zahájila přímý dialog s těmi, kdo vlastně nejsou legitimně zvoleným vedením těchto regionů. Nemůžeme to udělat, protože není logické vést dialog s loutkami. My jsme připraveni jednat s Ruskem, které reálně řídí situaci na Donbasu. Proč bychom měli jednat s loutkami, které nejsou zvoleny lídrem na Donbasu?

Jak podrobný přehled má ukrajinská vláda o tom, co se na těchto územích, včetně Krymu, děje? Co tam probíhá?

Máme dost dobrý přehled toho, co se tam děje, protože situace nevypadá tak, jak to říká Rusko, že všichni na Donbasu i na Krymu chtějí být součástí Ruska. Je tam hodně lidí, kteří jsou unavení z toho, co se děje, kteří by rádi vrátili situaci tam, kde byla před 7 lety. Samozřejmě pracují tam i zástupci ukrajinských zpravodajců, takže máme dost dobrý přehled o tamním dění. A řekl bych, že situace se tam vyvíjí tak, že lidé, kteří tam zůstali, jsou připraveni na to, aby se kontrola nad tímto územím vrátila Ukrajině.

Loni v březnu jsem byl na reportážní cestě v Donbasu, přímo ve vesnicích blízko frontové linie, a když jsem se tam bavil s lidmi, tak jim bylo vlastně často jedno, kdo je u vlády, ale obecně si stěžovali na to, že na ně stát zapomněl. Někde nemají čím topit, někde nemají vodu, někde jim schází lékařská péče. Byli v tomto ohledu závislí na humanitárních organizacích. I co se týče psychologické pomoci, protože každou noc, každý den slyší odstřelování a střelbu a jsou i dopravně odříznutí. Ty podmínky jsou tam k životu zoufalé a velmi náročné. Je to tak, že na ně ukrajinský stát zapomněl, nebo se plánuje nějaká velká akce, která by měla těmto lidem pomoci?

Samozřejmě že ta situace tam není jednoduchá. To uznáváme. A taky souhlasím s tím, že velkou roli mají dobrovolníci, jsme jim za to vděční. Ale co se týče ukrajinské vlády, tak je to momentálně jedna z jejích priorit, abychom realizovali velké infrastrukturní projekty právě na východě Ukrajiny. A dokonce bych řekl, abychom exemplárně ukázali těm, kdo stále žijí na nekontrolovaném území, občanům Ukrajiny, že Ukrajina se mění, Ukrajina se stává silnější a že život na Ukrajině je lepší než život na okupovaném území.

Takže určitě nezapomínáme a naopak, teď se například realizuje velký projekt, tzv. velká stavba. Je to iniciativa prezidenta Ukrajiny ohledně výstavby silnic po celé Ukrajině. A velký důraz se klade právě na silnice na východě Ukrajiny u té kontaktní linie. Velké prostředky teď investujeme například do škol a dalších kulturních objektů na východě Ukrajiny. Samozřejmě že zatím nejsme schopni věnovat pozornost každé vesničce. Ale postupně budeme dělat všechno pro to, aby se lidé, kteří žijí v bezprostřední blízkosti oblasti bojů, necítili zapomenutí.

Na celý svět dopadla tvrdě pandemie. Česká republika bojuje s další covidovou vlnou. Situace na Ukrajině je také vážná. Jaké jsou vyhlídky pro tu vlnu, která teď zemi sužuje?

Momentálně je situace velmi vážná. Ve čtvrtek jsme měli kolem 20 tisíc infikovaných za jeden den a víc než 400 mrtvých. Je to samozřejmě velmi vážná situace, ale přijala se celá řada protiepidemických opatření, doufáme, že v nejbližších dnech nebo týdnech budou mít pozitivní výsledky.

Situace se samozřejmě komplikuje tím, že Ukrajina zatím nemá dostatek vakcín. Na rozdíl třeba od České republiky, i když tady mnoho lidí kritizuje Evropskou unii za to, že dodávky vakcín nejsou spravedlivé, jsou pomalé atd., ale v každém případě členství České republiky v tak velkém a vlivném uskupení, jako je Evropská unie, určitě pomohlo České republice, aby zajistila vakcinaci.

Ukrajina bohužel takovou možnost nemá, a proto musí hledat vakcíny tam, kde je taková možnost. V žádném případě ale nebudeme kupovat ruskou vakcínu. Kvůli tomu, že není prokázáno, že ta vakcína je bezpečná, a není řádně registrovaná ani v Evropské unii, ani v dalších západních zemích. Druhým důvodem je to, že je Rusko náš nepřítel. Kupovat vakcínu u nepřítele, který zabíjí občany Ukrajiny na východě země a zároveň říká „chceme vás zachránit, kupte si naši vakcínu“, není logické. Takže ruskou vakcínu v žádném případě používat nebudeme. Momentálně jednáme s dalšími dodavateli západních vakcín, s Pfizerem, se kterým byla před několika dny byla podepsána dohoda o dodávce 10 milionů vakcín v letošním roce. Taky jsme koupili vakcínu AstraZeneca, která byla vyrobena v Indii. Za několik dní se začne s očkováním čínskou vakcínou Sinovac.

Ale ty počty, které zatím máme, nejsou dostatečné, a proto naše vláda, naši velvyslanci aktivně jednají s dalšími dodavateli dalších vakcín. A doufáme, že se nám podaří v nejbližších týdnech nebo měsících urychlit proces vakcinace, abychom do konce letošního roku dosáhli úrovně, která je dostačující pro zastavení pandemie.

Co vás v tom kontextu, co jste říkal o Sputniku, napadá, když sledujete tu aktuální debatu v Česku? Tento týden se ze dne na den vyměnil ministr zdravotnictví, pravděpodobně po nátlaku prezidenta Zemana, který i při jmenování nového ministra lobboval za nákup a povolení právě ruské vakcíny Sputnik V a čínské vakcíny v Česku. Co vás napadá, když sledujete dění v ČR?

No jediné, co mohu říct, je, že to samozřejmě sledujeme. Ale nemyslím si, že by bylo vhodné, abych nějakým způsobem komentoval vnitřní politickou situaci v České republice, protože je to samozřejmě věcí české vlády, jakou vakcínu kupovat.

Může vám teď být Česko v rámci koronavirové pandemie nějak užitečné? Nabídla vláda nějakou materiální pomoc, kterou by Ukrajina potřebovala? Nebo co se týče zkušeností? Protože třetí vlna se přes Česko převalila velmi intenzivně, i co se týče mutací.

Ano, v loňském roce Česká republika poskytla v rámci našich bilaterálních vztahů velkou pomoc Ukrajině jak z hlediska dodávek zdravotnického materiálu, tak i z hlediska podpory ukrajinských nemocnic. Třeba na východě, což je pro nás velice důležité právě v tom kontextu, o kterém jsme mluvili: že je důležité věnovat pozornost právě těm regionům, které jsou blízko bojů na východě Ukrajiny. Takže ČR podporuje nemocnice v Luhanské a Doněcké oblasti, poskytla tam určitý počet zdravotnického materiálu a zařízení. Celková částka, kterou Česká republika podpořila Ukrajinu v loňském roce, buď finančně, nebo dodávkami materiálu přesahuje 30 milionů korun, pokud se nemýlím.

Co se týče zkušeností, tak jsme v kontaktu s českými partnery. V kontaktu jsou i naši vědci ohledně využívání českých zkušeností například při 3D modelování masek a štítů. ČR nám nabídla zdarma výrobní know-how a naše ministerstvo zdravotnictví o něj mělo zájem. Takže ta spolupráce je velmi dobrá. A my jsme velmi vděční České republice za podporu.

A jak jsem už zmínil, Ukrajina má také co nabídnout, třeba zmíněné lety ukrajinských Ruslanů byly loni v březnu v ČR vnímány velmi pozitivně. A měl jsem možnost být skoro s celou vládou ČR na letišti, když přiletěl první Ruslan. Tahle vzájemná pomoc mezi našimi státy je velmi důležitá, je ukázkou toho, jak dobré jsou dnes vztahy mezi Ukrajinou a Českou republikou.